8. února 2018

V únoru vrchol zimy díky major warmingu

Šance na zimní únor a možná i březen jsou vysoké, a to díky náhlému stratosférickému oteplení, které nastane v příštím týdnu.

V průměru jednou za dva roky dojde ve stratosféře, zhruba 30 km nad zemí, k prudkému oteplení z obvyklých -80 °C k nule během „několika“ hodin. Na místě polárního víru (vortex) neboli rozsáhlé tlakové níže nad severní polokoulí, která je pohonem běžné povětrnostní cirkulace s prouděním vzduchu od západu k východu, se pak usadí tlaková výše. V té je směr proudění opačný, po směru hodinových ručiček, tedy – má-li střed nad Arktidou – od východu k západu. Tento stratosférický jev označovaný jako major warming má pak dramatické důsledky i na povětří v troposféře, tedy na „naše“ počasí, kde se podobným způsobem projeví s odstupem několika dní.

Pohon západního proudění zhasne

K major warmingu velmi pravděpodobně dojde v polovině února, v důsledku se pak „otočí“ stratosférické proudění ze západního na východní.


Předpověď teplot v 10 hPa z 7. 2. 2018 pro 17. 2. 2018 – ve výšce cca 30 km nad zemí dojde v oblasti Arktidy k prudkému oteplení

Co přesně se stane s polárním vírem v nižších hladinách atmosféry, budou předpovědní modely ještě v nejbližších dnech zpracovávat, a lze tedy čekat výkyvy. Téměř jisté však je, že se rozvlní, anebo dokonce rozpadne. Polární vortex je „zásobárnou“ arktického ledového vzduchu a v případě „narušení“ se tento vylije směrem k jihu. O tom, že polární vír bude v potížích, vypovídá předpověď indexu arktické oscilace (AO), který by se měl propadnout hluboko do záporu.


Předpověď indexu AO z 7. 2. 2018 – po major warmingu se propadne do záporu, což značí tzv. narušenou cirkulaci

Jak se projeví tzv. narušená cirkulace

Na severní polokouli je typické západní proudění, poháněné tlakovou níží (polárním vírem) nad Arktidou. V případě tzv. narušené cirkulace je vír „zdeformován“ nebo přímo rozdělen tlakovými výšemi, které zablokují západní proudění a podle jejich polohy se pak Evropa dostane nejčastěji do severního, východního, výjimečně i jižního proudění. Typicky vznikne tlaková výše nad Atlantikem nebo nad Skandinávii – v obou případech to znamená „zimu“ pro Evropu. I zdánlivě nepatrné změny v poloze tlakových výší ale mohou mít zásadní dopad na teplotní poměry – pokud by se například tlaková výše „nešťastně“ usadila ve východní Evropě v napřímené poloze, postavila by Evropu do teplého jižního proudění.

Hlavní varianty amerického předpovědního modelu však počítají spíše s typickým vývojem, tedy tím, že se nad Atlantikem i Skandinávií rozloží tlakové výše a tlakové níže si naopak budou muset hledat cestu „skulinkami“ mezi nimi. Naproti tomu evropský model, z něhož vychází i oblíbené předpovědi Yr.no, se zatím drží méně příznivých variant vývoje.


Předpovědní mapa GFS z 7. 2. pro 19. 2. 2018 – hlavní varianta amerického modelu počítá s vytvořením tlakových výší nad Atlantikem a Skandinávií


Předpovědní mapa GFS z 7. 2. pro 23. 2. 2018 – mezi mohutnými tlakovými výšemi se při vhodném postupu může do střední Evropy dostat „sněhová“ tlaková níže ze Středomoří

Ledové dny u nás a chumelenice v Alpách

Jestliže tlakové výše opravdu „zabarikádují“ sever a západ Evropy, jedinou cestou pro tlakové níže zůstane Středomoří – ty přinášejí vydatné chumelenice zejména na jižní, italskou stranu Alp, při vhodném postupu se ale „přeženou“ i přes naše území. U nás by se pak daly čekat četné ledové dny a na horách častěji než obvykle i slunečné počasí, pokud je nepřikryje nízká inverzní oblačnost.

Pravděpodobnost jarního počasí je malá

Není překvapením, že od předpokládaného major warmingu vzrůstá rozptyl variant dalšího vývoje a objevují se jak více, tak méně zimní scénáře, přičemž „hlavní“ proud zůstává spíše zimní. Dobrou zprávou je, že nejméně pravděpodobné je turbulentní, větrné počasí se střídavými a spíše vyššími teplotami, jaké jsme si „užili“ během ledna až až.


Porovnání variant vývoje teploty v 850 hPa podle modelu GFS z 7. 2. 2018

Teplotně normální, nebo dokonce chladnější únor

I dlouhodobá předpověď amerického modelu CFS reaguje na aktuální vývoj a předpovídá Evropě normální, nebo dokonce lehce chladnější únor.


Teplotní odchylky v Evropě v únoru 2018 předpovídané modelem CFS z 7. 2. 2018

1. února 2018

Zima se v únoru vrátí a možná i překvapí

Leden sice zpočátku obdařil naše hory slušnou nadílkou sněhu, ale teplotně skončí jako výrazně nadprůměrný měsíc. Únor začne v mnohem více zimním režimu, který má potenciál ještě (mile) překvapit.

Ochlazení v prvních únorových dnech je prakticky jisté, otázkou je ale ale jeho trvání. Celá nadcházející zimní epizoda totiž „stojí“ na tom, jak se nad Atlantikem, případně nad Skandinávií udrží tlaková výše, která zabrání tvorbě tlakových níží, které by do Evropy z oceánu pumpovaly poměrně teplý vzduch. Nepřeruší-li se přívod arktického vzduchu do Kanady, dřív nebo později cyklóny, vznikající z obrovského teplotního kontrastu mezi prochlazeným americkým kontinentem a teplým oceánem, „odvalí“ tlakovou výši daleko na východ a otevřou si cestu do Evropy. Potenciál „všechno změnit“ mají poměry ve stratosféře.

Polární vortex před rozpadem?

Obrovská zásoba ledového vzduchu, soustředěná v tzv. polárním víru (vortexu) nad Arktidou, se vydá směrem na jih, pokud se vortex rozvlní či rozpadne. O stavu vortexu vypovídá index arktické oscilace (AO), který podle většiny předpovídaných variant zůstane v první polovině února v záporných hodnotách, vortex tedy jeví známky nestability. Čím nestabilnější vortex, tím větší pravděpodobnost, že se ledový vzduch dostane do Evropy.


Předpověď indexu AO z 31. 1. 2018 – záporné hodnoty značí nestabilní vortex, a tedy výlevy studeného vzduchu směrem k jihu

V případě, že ve stratosférickém vortexu dojde k náhlému a citelnému zvýšení teploty (z obvyklých -80 °C až k nule), ten se může rozpadnout na dva díly – jelikož se jedná vlastně o výškové tlakové níže, jejich poloha má zásadní vliv na směr proudění (v tlakových nížích proti směru hodinových ručiček). Stabilní vortex se středem nad Arktidou „pohání“ na svém jižním okraji západní větry, rozpadlý s jedním menším středem nad Asií by naopak Evropě mohl zajistit severní proudění. V případě „nevhodného“ rozpadu samozřejmě může dojít i k tomu, že se Evropa ocitne v teplém jižním proudění – záleží na tom, kudy vede „řez“. Tzv. major warming modely naznačují okolo poloviny února, což se může ještě mnohokrát změnit – každopádně právě to nejspíš určí charakter zbývající zimní sezóny.


Předpověď teplot v 10 hPa z 31. 1. 2018 pro 16. 2. 2018 – náhlé oteplení ve stratosféře možná „rozkrájí“ polární vír na dva díly, jak je zřejmé z předpovídaných teplot ve výšce cca 30 km

Tlaková zeď v Atlantiku

V předpovědích se opakovaně objevují různé varianty tlakové výše nad Atlantikem, která by měla být rozložená od Azorských ostrovů na jihu až ke Grónsku či Islandu na severu, čímž vytvoří pomyslnou zeď proti proudění oceánského vzduchu do Evropy. Ačkoliv přes ní občas cyklóny proniknou, za nimi se zeď zase „uzavře“, což je důležitý předpoklad k tomu, aby se Evropa mohla významněji prochladit.


Předpovědní mapa GFS z 31. 1. pro 13. 2. 2018 – tlaková výše nad Atlantikem nechá do Evropy „propadnout“ studený vzduch od severu či severozápadu

Pravděpodobnost zimních situací je vysoká

O tom, že předpověď zimních situací v první polovině února, je velmi pravděpodobná, svědčí porovnání variant výškové teploty v cca 1 500 m n. m. Téměř všechny se pohybují pod bodem mrazu, a to tak, že na horách by mělo mrznout v podstatě trvale a ani v nížinách by se nemělo současné předjaří opakovat.


Porovnání variant vývoje teploty v 850 hPa podle modelu GFS z 31. 1. 2018

Únor teplotně průměrný

Důsledkem aktuálních předpovědí je i „ochladnutí“ února v dlouhodobých výhledech oproti předchozím prognózám, což jen potvrzuje, že se dají brát přiměřeně vážně.


Teplotní odchylky v Evropě v únoru 2018 předpovídané modelem CFS z 31. 1. 2018

20. ledna 2018

Zima bude i nadále vrtkavá

V nížinách zima prakticky není, naopak čím výše v horách, tím lépe. Nadílky sněhu do Alp i českých hor zatím pravidelně střídají oblevy a na tomto trendu se nechce nic měnit ani v druhé půlce ledna.

Od Vánoc diktuje počasí v Evropě hlavně Atlantský oceán, který umí nejlépe zařídit rozmanité vlhké počasí se střídavými, ne však příliš mrazivými teplotami a svižným větrem. Aby se nad mořem přestaly tvořit tlakové níže, někdy doslova „bouře“, je potřeba „utnout“ přívod studeného arktického vzduchu, který nad prohřátou oceánskou hladinu proudí z Kanady – vzniklý teplotní kontrast je pak palivem cyklón.

Nadějí bude zvlněný polární vír

Přívod studeného vzduchu do Atlantiku ustane tehdy, pokud se obvyklé západní proudění na severní polokouli zvlní tím, že se mu na vhodném místě do cesty postaví „hradby“ vysokého tlaku vzduchu. Pro zimu v Evropě je ideální „hradba“ právě nad Atlantikem – v tlakových výších proudí vzduch po směru hodinových ručiček, takže do Evropy pak podél přední strany výše stéká studený vzduch od severu až severozápadu. V případě, že „hradba“ vyoského tlaku bude stát ve východní Evropě, dostaneme se naopak do jižního až jihozápadního proudění na zadní straně výše.

Jak silný je tzv. polární vír, roztáčející západní proudění, popisuje index arktické oscilace (AO) – v druhé polovině ledna by jeho hodnota měla být převážně záporná, což svědčí o tom, že „hradby“ vysokého tlaku se vyskytovat budou. Otázka ovšem je, zda na „správném“ místě.


Předpověď indexu AO z 19. 1. 2018

Slibná tlaková výše z Atlantiku

V týdnu od 22. ledna se Evropa nevyhne přechodnému oteplení, které způsobí další cyklóna nad Atlantikem. Za ní se však do Evropy nasune tlaková výše, která se podle současných modelů bude snažit „roztáhnout“ k severu, čímž vytvoří jakousi skluzavku pro studený vzduch od severu – na poloze této případné anticyklóny pak budou záviset převládající teploty. Čím západněji výše bude, tím více se střední Evropa dostane do severního proudění. Pokud se naopak anticyklóna „převalí“ dále na východ, nebo dokonce „rozplácne“ od západu na východ, dočkáme se přinejlepším (teplé) inverze.

Jednoduše řečeno, hory – čím vyšší, tím lépe – mají v předpokládaném severozápadním proudění vlhkého a „mírně“ studeného vzduchu slušnou naději na další dávky sněhu, byť budou nejspíš střídané i oblevami. V nížinách zatím opravdu mrazivé zimě nic nenasvědčuje.


Předpovědní mapa GFS z 19. 1. pro 23. 1. 2018


Předpovědní mapa GFS z 19. 1. pro 26. 1. 2018


Předpovědní mapa GFS z 19. 1. pro 29. 1. 2018

Teplotní houpačka bude pokračovat

Spolehlivost předpovědi vyjadřují tzv. ansámbly, porovnání modelovaných variant vývoje – čím jsou si varianty bližší, tím spíše se předpověď splní. Varianty vývoje teploty v cca 1 500 m n. m. ukazují na poměrně jednoznačné oteplení okolo 25. ledna s následným ochlazením a dále ne zcela jasným vývojem, pravděpodobně ale stále „houpačkovým“.


Porovnání variant vývoje teploty v 850 hPa podle modelu GFS z 19. 1. 2018

Teplá zima neznamená špatná zima

Dlouhodobé výhledy trvají na nadprůměrných teplotách i v únoru. Jak však dokazuje dosavadní vývoj zimy, „teplo“ nemusí znamenat sněhovou mizérii – vyšší polohy našich hor, zejména v Krkonoších, mají sněhu dostatek, v Alpách je ho na mnoha místech dokonce až příliš.

Může ještě zima nečekaně „zchladnout“? Ano, v počasí je možné vše. Impulz často přichází ze stratosféry, kde vlivem tzv. náhlého oteplení dojde k narušení a rozpadu polárního víru, a tedy i silného západního proudění. Zatím však nic takového na obzoru není.


Teplotní odchylky v Evropě v únoru 2018 předpovídané modelem CFS z 19. 1. 2018

30. prosince 2017

Jak si stojí šance na lednovou zimu?

Turbulentní počasí, rychle střídající ochlazení s oblevami, je typickým projevem silného polárního vortexu. Modely však naznačují jeho oslabení v první polovině ledna, můžeme se tedy opět těšit na pořádnou zimu?

Současný ráz počasí, režírovaný západním prouděním, tedy přesunem vzduchových hmot z Atlantiku do Evropy, slibuje další a další příděly sněhu velehorám (Alpám), střídavě s oblevami pak i středohorám (česko-slovenským pohořím). Není však zrovna vlídné, neboť jej doprovází vítr a „jiskřivé“ zimní dny s modrou oblohou jsou spíš výjimkou. Ke změně dojde, pokud se polární vortex neboli rozsáhlá tlaková níže nad Arktidou destabilizuje, či přímo rozpadne na více částí.

Polární vortex by mohl oslabit…

Nadějí jsou simulace indexu AO, který zjednodušeně řečeno popisuje stav polárního vortextu – neutrální, či dokonce záporné hodnoty značí, že vortex by mohl oslabovat a „pustit“ ledový vzduch, který drží, více na jih.


Předpověď indexu AO z 30. 12. 2017

… a s ním i silné západní proudění

Silný vortex se projevuje silným jet streamem, výškovým větrem, který obepíná severní polokouli a v podstatě odděluje mrazivý vzduch od teplého. Čím je přímější a silnější, tím teplejší zimu můžeme v Evropě očekávat. Modelová předpověď jet streamu ukazuje, že v první dekádě ledna by se mohl jet stream začít vlnit, zprvu však pro Evropu „nevýhodně“, neboť bude na „teplé“ jižní straně vlny. Zvlnění je však samo o sobě příslibem změny – pokud vydrží, je otázkou času, kdy Evropu zasáhne i „studená“ vlna.


.<>
.<>
Předpověď jet streamu na 2., 5. a 7. ledna

Po Třech králích předpovědi naznačují trvalejší ochlazení

Spolehlivost předpovědi vyjadřují tzv. ansámbly neboli varianty dalšího vývoje – dokud se více méně shodují, bude předpověď velmi pravděpodobně úspěšná. Varianty vývoje výškové teploty se začínají významně rozcházet okolo Tří králů – dá se ale předpokládat, že po slabém novoročním ochlazení dojde opět k oblevě, která by měla být jen přechodná, neboť průměr ansámblů poté klesá.


Porovnání variant vývoje teploty v 850 hPa podle modelu GFS z 30. 12. 2017

Na synoptické mapě pro 5. ledna je zřetelná výrazná tlaková níže nad Atlantikem, která Evropě zajistí teplé jižní proudění. Zároveň se ale v západním Atlantiku formuje „blokační“ tlaková výše, která by v případě zmohutnění zpomalila a odklonila jet stream. V jiných variantách se tato anticyklóna objevuje nad Skandinávií – i tam by měla blokační efekt a do Evropy by pak pravděpodobně proudil studenější vzduch.


Předpovědní mapa GFS z 30. 12. pro 5. 1. 2018


Předpověď teploty v 850 hPa z 30. 12. pro 5. 1. 2018

Nezmění-li se nic, zima bude výrazně teplejší

Dlouhodobá předpověď návratu k „zimní“ cirkulaci stále nevěří a zvyšuje očekávanou teplotní odchylku pro leden i únor až ke 4 stupňům. Tak by zřejmě zbývající zimní měsíce dopadly tehdy, když by k žádné změně v polárním vortexu a jet streamu nedošlo. K tomu ale doufejme už brzy dojde.


Teplotní odchylky v Evropě v lednu 2018 předpovídané modelem CFS z 30. 12. 2017


Teplotní odchylky v Evropě v únoru 2018 předpovídané modelem CFS z 30. 12. 2017

26. prosince 2017

Zima ustupuje do vyšších horských poloh

Zima se drží tradic a zajistila střední Evropě vánoční oblevu v plné síle neboli v režii Atlantského oceánu, kde v současnosti exploduje jedna cyklóna za druhou a v silném západním proudění vrážejí do Evropy. Na sněhové hody si tak přijdou nanejvýš vysokohorské polohy.

Celková povětrnostní konstelace se během vánočního týdne „přestavěla“ do oceánského módu, který lyžaře moc nepotěší – znamená totiž především vlhko, poměrně teplo a větrno. Vždy když se cyklóna „odkutálí“ dále na východ, po její zadní straně začne proudit chladný vzduch, který alespoň horám zajistí zimní počasí, ovšem brzy se přižene další cyklóna s teplým prouděním na své přední straně. Toto „oceánské“ počasí je typické svou dynamikou a rozmanitým střídáním oblev s ochlazením, zimní ráz s trvanlivým přísunem sněhu ale zajišťuje jen nejvyšším horským polohám.

Tak jako se od konce listopadu až do Vánoc neustále obnovovaly tlakové výše nad Atlantikem, které „blokovaly“ průchod oceánského vzduchu na kontinent, tak i nynější exploze tlakových níží z Atlantiku bude mít pravděpodobně setrvačnost v řádu týdnů. A bude potřeba silný impulz k tomu, aby se povětrnostní konstelace zase změnila – dynamické západní proudění je totiž na severní polokouli „normální“.

Impulz ke změně může přijít z Arktidy nebo ze stratosféry

Hlavním hybatelem zimního počasí na severní polokouli je rozsáhlá oblast nízkého tlaku nad Arktidou zvaná polární vír (vortex), po jejímž jižním okraji se v tzv. tryskovém proudění stěhují vzduchové masy ze západu na východ (neboť tlakové níže se otáčejí proti směru hodinových ručiček). Jedině „narušení“ polárního vortexu může vést k opravdu zimnímu počasí v Evropě. Narušení přitom dokáží zajistit od jihu k severu vztyčené tlakové výše, které se tryskovému proudění pomyslně postaví do cesty. Vortex se také může rozpadnout na více částí, zvlášť pokud jej „brzdí“ východní proudění ve stratosféře nebo dojde k tzv. náhlému stratosférickému oteplení, relativně nahodilému jevu, vyskytujícímu se jednou za jeden až tři roky. Ačkoliv na východní fázi stratosférických větrů (QBO) i na stratosférické oteplení (SSW) by už byl „statisticky“ čas, nic jim momentálně nenasvědčuje. Stav vortexu zjednodušeně popisuje index AO – předpověď jeho vývoje sice není zcela jednoznačná, ale tendence směřuje spíš k silnějším hodnotám.


Předpověď indexu AO z 25. 12. 2017 – polární vortex nejeví známky výrazného oslabení, kterého by bylo pro návrat zimního počasí potřeba

Oceánskému vzduchu při cestě do Evropy nic nebrání

Ani tlakové výše se nezdají být natolik silné, aby zajistily patřičnou „blokádu“ západnímu proudění – naopak pro Evropu klíčová tlaková výše nad Azorskými ostrovy v Atlantiku je „rozpláclá“ jako rohožka a tím, že se nechává odsunout až do Středomoří, uvolňuje cestu oceánským tlakovým nížím. Ty se budou tvořit do té doby, dokud do oceánu poteče přes východní Kanadu arktický vzduch.


Předpovědní mapa GFS z 26. 12. pro 2. 1. 2018 – tlakové níže nad Atlantikem mají živě vznikat a vnikat do Evropy, kam až předpovědi sahají, bohužel ji většinou zasáhnou hlavně svou „teplou“ přední stranou


Porovnání variant vývoje teploty v 850 hPA podle modelu GFS z 26. 12. 2017 – výšková teplota se zřejmě bude motat kolem nuly, což i pro hory znamená střídání chladnějších epizod s oblevami

Superteplý leden, nebo omyl?

Dlouhodobé výhledy v čele s americkým modelem CFS současného „nenarušitelného“ západního proudění využívají k tomu, aby s ním „zamázly“ celý leden, ne-li celou zimní sezónu – jinými slovy předpokládají, že se ho jen tak nezbavíme a teplotní odchylky oproti průměru tak budou extrémní. V lednu by se tak Evropa „prohřála“ o 3 až 4 stupně nad svůj dlouhodobý průměr, obdobně pak i únor a březen. Naopak severoamerický kontinent by si měl „užívat“ nadprůměrně mrazivou zimu spolu s tím, jak neustálý proud arktického vzduchu jen bude zalévat. Zjednodušeně řečeno modely počítají s tím, že současná povětrnostní konstelace se utuží a jen tak nezmění. Na to je snad ale počasí ještě příliš neposedné a nevyzpytatelné…


Teplotní odchylky v Evropě v lednu 2018 předpovídané modelem CFS z 26. 12. 2017 – neustálý přísun atlantských cyklón by znamenal superteplý leden v celé Evropě

16. prosince 2017

Bílé Vánoce na horách budou

Vánoční obleva je vůbec nejspolehlivější povětrnostní singularitou celého roku s pravděpodobností výskytu okolo 70 %. Ani letos se nechystá udělat výjimku, přesto se už můžeme téměř spolehnout, že hory budou o svátcích pod sněhem. Ovšem počasí bude zřejmě dosti rozmanité.

Málokdy jsou varianty dalšího vývoje počasí ve střední Evropě tak nesourodé jako právě teď, což svědčí o tom, že zima se ocitá na křižovatce. Modely proto „skáčou“ ze zimní pohádky, kterou malovaly ještě před pár dny, až do předjaří, střídaného krátkými zimnějšími epizodami. Nejpravděpodobněji se pro hory momentálně jeví zprvu ještě zimní, postupně však turbulentnější a proměnlivější počasí, jehož režie se v silvestrovském týdnu naplno ujme Atlantik. V živém západním, možná i severozápadním proudění se pak budou Evropou prohánět teplé a studené fronty, což je samo o sobě zárukou rozmanitosti. Ani střídání chumelenic s oblevami by však už nemělo domácím horám současný slušný sněhový základ sebrat, o Alpách ani nemluvě – tam budou vánoční svátky sněhově nejštědřejší za posledních nejméně pět let.

Atlantik do konce roku pravděpodobně vrazí do Evropy

První polovina prosince sice nebyla ve střední Evropě vyloženě studená, nížiny si sněhu moc neužily, ale na horách už několik desítek centimetrů sněhu leží. Za to vděčíme oblasti vysokého tlaku nad Atlantikem, která působila jako pomyslná zeď přímému proudění z oceánu do Evropy. Schopnost tlakové výše udržovat se na západ od Evropy je letos výrazně vyšší než v předchozích letech, ovšem nikoliv věčná a nepřetržitá. Nad Kanadou se už delší dobu kumuluje značné množství ledového vzduchu z Arktidy, který se dostává až nad Atlantský oceán – tam díky značnému teplotnímu rozdílu roztočí mohutné tlakové níže, které s velkou pravděpodobností prorazí „zeď“ v podobě vysokého tlaku a vtrhnou do Evropy. Podle toho, kam se „odklidí“ tlaková výše, nás čeká teplejší či chladnější počasí – podaří-li se jí nad oceánem nějak udržet a vysunout výběžek k severu, sklouznou do Evropy fronty od severozápadu, což může horám zajistit slušné sněhové nášupy. Pokud se naopak roztáhne „naplacato“ přes Středomoří, nastane výrazná teplotní houpačka spolu s tím, jak budou přecházet teplé a studené fronty. V nejhorším případě se tlaková výše nechá „odtlačit“ do jihovýchodní Evropy, kde zůstane stát, čímž zabrání tlakovým nížím, aby postoupily dále na kontinent, a pak se dočkáme hlavně teplého proudění z jižních směrů (místo proměnlivého se počasí „zasekne“ v teplém módu). A nakonec je tu ještě varianta, že se tlaková výše z Atlantiku přestěhuje do Skandinávie, čímž by opět vytvořila „zeď“ oceánskému proudění, navíc by nám „přihrála“ studenější vzduch ze severu až východu evropského kontinentu.


Předpovědní mapa GFS z 16. 12. pro 23. 12. 2017 – ještě před Vánoci se tlaková výše nad Azorskými ostrovy v Atlantiku zřejmě „zploští“ a vpustí tak do Evropy oceánský vzduch, i když zprvu ne naplno


Předpovědní mapa GFS z 16. 12. pro 30. 12. 2017 – na přelomu roku už může mít Atlantik cestu do Evropy volnou, i na horách by se pak střídaly zimní dny s oblevami


Porovnání variant vývoje teploty v 850 hPa podle modelu GFS z 16. 12. 2017 – už od Vánoc to vypadá na výraznou teplotní houpačku

Dezorientované předpovědi arktické cirkulace

O charakteru zimy v Evropě v největší míře rozhoduje polární vortex a s ním související tryskové proudění – za „normálních“ okolností proudí od západu na východ, tedy přináší do Evropy vzduch z oceánu, je-li však vortex narušen, nebo se dokonce rozpadne na více částí, proudění se více vlní, čili přináší vzduchové hmoty i od severu či od jihu. Stav polárního vortexu popisuje index arktické oscilace (AO), jehož předpověď je aktuálně zcela dezorientovaná – některé varianty čekají kladné hodnoty (silný vortex), jiné záporné (slabý vortex). Jakmile se jednotlivé varianty více sjednotí, bude zřejmější i další vývoj zimy v Evropě. Ani případný rozpad vortexu, tedy vytvoření dvou nebo více výškových tlakových níží nad severní polokoulí místo jedné se středem nad Arktidou, nezaručuje studenou zimu, nýbrž aspoň „něco jiného“ než západní oceánské proudění.


Předpověď indexu AO z 16. 12. 2017 – varianty vývoje jsou naprosto protichůdné, a tedy nepoužitelné

Výhled na zimu jako celek se nemění

Dlouhodobé předpovědní modely trvají na nadprůměrně teplé zimě – jediné, co se mění, jak moc „teplá“ jako celek bude. V tomto ohledu to ale mají docela jednoduché – prakticky každá zima je teplotně nadprůměrná, takže statistika je na jejich straně. Není ale třeba zoufat – i statisticky teplé zimy mohou přinést nemálo zimních epizod, zvláště na horách. Ostatně přesně tak se zatím ta letošní zima vyvíjí.


Teplotní odchylky v Evropě od ledna do března 2018 předpovídané modelem CFS z 16. 12. 2017 – výhled celkově nadprůměrně teplé zimy se nemění

9. prosince 2017

Zima na horách zatím vydrží

Ani přechodná oteplení by neměla dosud parádní začátek lyžařské sezóny na horách výrazněji pokazit, naopak sněhu nejspíš ještě přibude.

Synoptická situace, tedy rozložení tlakových níží a výší, už nemůže být z pohledu lyžařů o mnoho lepší než v těchto týdnech. Jediné, co může lyžaře trápit, je její trvanlivost a snad ještě, zda z této optimální konstelace ty nebo ony hory dostatečně „vytěží“ sníh.

Teplý Atlantik do Evropy nemůže

Základem zimního počasí v Evropě je vždy „narušené“ západní proudění, tedy takové postavení tlakových útvarů, při němž teplý a vlhký vzduch z Atlantiku nepronikne přímou cestou na kontinent. Typicky k tzv. blokádě Atlantiku dojde tehdy, když se nad oceánem od severu k jihu roztáhne tlaková výše, po jejíž přední straně stéká do Evropy studený vzduch od severu či severozápadu. V ideálním případě se pak po takto vytvořené dráze „sklouzne“ tlaková níže, která s sebou přinese i sníh. Zvláště vydatně pak sněží tehdy, pokud si tlaková níže „nasaje“ vlhkost ze Středomoří. Tento scénář se v příštích dnech pravděpodobně odehraje, přičemž největší nadílka se očekává na jižní straně Alp.

K úplné dokonalosti by pak už chybělo jen to, aby se tato „sněhová cyklóna“ nerušeně prokutálela celou střední Evropou a aby na severu Evropy byl výrazně ledový vzduch, který se k nám postupně dostane. Bohužel tomu tak není, přesto si Alpy i domácí hory sněhově polepší.

Tato „dráha“, přesněji řečeno brázda nízkého tlaku, má však nejen studenou (proudění od severu), ale i teplou stranu (proudění od jihu), a tak je typické, že se během jejího postupu nevyhneme přechodnému oteplení. Dokud však zůstane Atlantik „zablokovaný“, trvá naděje na další a další zimní epizody.

Naopak jakmile by tlaková výše z Atlantiku ustoupila a „rozplácla“ se přes Středomoří, měly by „teplé“ tlakové níže z Atlantiku volnou cestu. Tento scénář není okolo Vánoc ani zdaleka vyloučen – modely zatím pracují jak s variantami, že se „blokační“ tlaková výše v nějaké formě udrží, například přesunem nad Skandinávii, tak s variantami její „likvidace“ a přechodu na typické západní až jihozápadní proudění.


Předpovědní mapa GFS z 8. 12. pro 18. 12. 2017 – v „zimním“ scénáři se tlaková výše roztáhne nad Británií a Skandinávií, čímž zabrání průniku oceánského vzduchu do střední Evropy


Předpovědní mapa GFS z 8. 12. pro 18. 12. 2017 – v „nezimním“ scénáři si oceánský vzduch postupně prorazí cestu tím, že „odklidí“ blokační tlakovou výši na jih do Středomoří

O tom, které varianty mají momentálně v předpovědích navrch, vypovídají tzv. ansámbly, tedy porovnání variant v jednom grafu. Teplota ve výšce cca 1 500 m n. m., která je určující pro „zimní“ ráz počasí, by se po přechodných výkyvech měla v příštích 10 dnech podle většiny variant spolehlivě vracet pod bod mrazu, těsně před Vánoci už však je rozptyl variant tak velký, že už nemá seriózní předpovědní schopnost.


Porovnání variant vývoje teploty v 850 hPA podle modelu GFS z 8. 12. 2017 – do Vánoc by navzdory přechodným oblevám měla aspoň na horách převažovat zimní povětrnost

Slibně rozkolísaný polární vír

Za „vládce“ zimy v Evropě se dá obrazně považovat polární vír (vortex), ohromná tlaková níže nad Arktidou, kumulující ledový vzduch. Je-li vír v kondici, drží mráz nad polárními oblastmi a vzhledem ke směru otáčení tlakových níží (proti směru hodinových ručiček) pak po svém jižním okraji „pumpuje“ do Evropy v západním proudění oceánský vzduch z Atlantiku. Jestliže se mu však do cesty „postaví“ tlakové výše, v ideálním případě protažené až k pólu, proudění meandruje, nebo se dokonce celý vír rozpadne na více menších cyklón. Zároveň se díky tomu arktický vzduch vylévá směrem na jih do mírných zeměpisných šířek. Narušený polární vortex, neschopný udržet „zimu“ daleko na severu, je tak příslibem vydařené zimy.

Stav vortexu popisuje index arktické oscilace (AO), zjednodušeně jde o rozdíl tlaku mezi „severem“ a „jihem“ – čím je kladnější, tím je vortex „pevnější“, naopak záporný index značí jeho narušení. Od poloviny listopadu se index drží v záporných hodnotách a ty jsou vesměs předpovídané i pro následující týdny, i když některé varianty počítají i s neutrálními, nebo dokonce lehce kladnými hodnotami. Dokud tedy bude AO pod nulou, šance na „průvany“ od severu zůstávají vysoké.


Předpověď indexu AO z 8. 12. 2017

Méně teplá zima než obvykle?

Navzdory „nejzimnějšímu“ začátku sezóny posledních let zůstávají dlouhodobé modely skeptické a trvají na celkově teplotně nadprůměrné zimě – přeci jen ale o něco méně „horké“ než ještě před několika týdny. Každopádně se ale neopakuje mustr předchozích sezón, v němž hrál hlavní roli Atlantik. Letos je schopnost tlakových výší obnovovat se nad oceánem mnohem vyšší, a tak doufejme, že to přinese ještě hodně zimních dnů.


Teplotní odchylky v Evropě od prosince 2017 do února 2018 předpovídané modelem CFS z 8. 12. 2017 – zima se očekává nadprůměrně teplá, což však neznamená, že nepřijde i mnoho vskutku zimních dnů

24. listopadu 2017

Zima se sněhem ještě před adventem

Současné oteplení se zdá být už téměř jistě pouze přechodné a v příštím týdnu se vlády ujme zima – především na horách, kde zajistí kromě ochlazení i dávku sněhu. Až do Mikuláše vypadá předpověď pro lyžaře nejen radostně, ale i velmi pravděpodobně.

Zatímco v nížinách se příchod zimy v příštím týdnu projeví spíše nevlídným počasím s občasnou vločkou sněhu, hory by se měly dočkat souvislé sněhové pokrývky i celodenních mrazů. Sněhové žně se dostaví i do Alp, přibýt by mohlo několik desítek centimetrů.

Předpovídaná poloha tlakových níží a výší v podstatě ideální

Oba hlavní předpovědní modely ve většině svých variant počítají s tím, že nad Atlantikem se vytvoří k severu vysunutá tlaková výše, která „zatarasí“ cestu jinak převládajícímu západnímu proudění. V důsledku se tak proudění na severní polokouli více rozvlní a právě díky vhodně situované tlakové výši se do Evropy bude moci propadnout studených vzduch ze severozápadu až severu. Navíc se nad Ruskem roztáhne další tlaková výše rovněž od severu k jihu, která „zátaras“ ještě pojistí.


Předpovědní mapa GFS z 23. 11. pro 30. 11. 2017 - nad Atlantikem blokační tlaková výše, nad Evropou propadající se tlaková níže od severu

Výchozí situace je tedy pro zimu příznivá, její intenzita (mráz, sníh) ale bude záležet ještě na přesném postavení a tvaru tlakových útvarů a bude předpověditelná nanejvýš několik dní dopředu. Vzhledem k tomu, že při narušení západního proudění dojde k „rozvlnění“, a tedy jednak propadá studený vzduch od severu, ale zároveň se na jiném místě sune teplý vzduch od jihu, i „malý“ posun v poloze tlakových níží a výší (řádově stovky až tisíce kilometrů) může mít značné dopady na ráz počasí – jednoduše řečeno teplo a zima jsou si pak velmi blízko a jeden extrém může snadno vystřídat druhý.


Porovnání variant vývoje teploty v 850 hPA podle modelu GFS z 23.11.17 - všechny varianty vývoje výškové teploty v cca 1 500 m n. m. směřují spolehlivě pod bod mrazu

Polární vortex oslaben

Jakmile se v mírných zeměpisných šířkách rozestaví tlakové výše, vysunující se daleko na sever, a blokující tak přímočaré západní proudění, je to znamení oslabeného polárního vortexu – ten naopak, je-li v kondici, západní proudění roztáčí. Polární vortex se nedá „dohromady“ ze dne na den, a tak čím je rozpadlejší, tím vyšší jsou naděje na vydařenou zimu.

Jelikož polární vortex je vlastně mohutná tlaková níže se středem nad Arktidou, jeho stav se dá dobře vyjádřit rozdílem tlaku mezi ní a mírnými zeměpisnými šířkami neboli indexem AO. Je-li záporný, vortex je narušen – a právě záporné hodnoty indexu AO jsou předpovídány i v příštích 14 dnech.


Předpověď indexu AO z 23. 11. 2017

Na severní polokouli běžně převládá západní proudění, ve stratosféře se naopak více méně pravidelně střídá západní a východní (tzv. kvazidvouletá oscilace neboli QBO). Jelikož stratosféra je „pokličkou“ troposféry, v níž sledujeme počasí, případná východní fáze stratosférického proudění „brzdí“ západní proudění v troposféře a je tedy dobrým předpokladem pro oslabený vortex. K „východní otočce“ QBO zatím v rozhodujících spodních vrstvách stratosféry nedošlo, ale ve vyšších již pomalu ano.


Kvazidvouletá oscilace stratosférického proudění v různých vrstvách stratosféry (šedivě je znázorněna západní fáze QBO, bílou barvou pak východní) - v rozhodující nižší vrstvě zatím vládne západní fáze

Dlouhodobý „teplý“ výhled se nemění

Ani přes příznivý začátek zimy se názor dlouhodobých modelů nemění – počítají s nadprůměrně teplou sezónou. Zatím stále „věří“ spíše tomu, že blokační tlaková výše se nad Atlantikem dlouhodobě neudrží, bude odtlačena k jihu, a cesta se tak uvolní oceánským tlakovým nížím, přinášejícím do Evropy vlhký a teplý vzduch. Je však jisté, že pokud studený ráz počasí vydrží déle, budou muset výhled přehodnotit.


Teplotní odchylky v Evropě od prosince 2017 do února 2018 předpovídané modelem CFS z 23. 11. 2017 - na studenou zimu jako celek to nevypadá, zatím

16. listopadu 2017

Zvěstuje brzký příchod zimy dobrou sezónu?

Svatý Martin přijel na bílém koni, jak velí pranostika, a tak se zdá, že vše je s počasím v pořádku a zima by měla být hodna svého jména. Aktuální výhledy ovšem podávají poněkud rozporuplný obraz nadcházející lyžařské sezóny.

Sněhově nejlepší konec podzimu posledních let

Na současné počasí si lyžaři opravdu nemohou stěžovat – Alpy zasypává od začátku listopadu sníh, první pokrývka se tvoří i na domácích horách a studené vyhlídky převažují i do mnoha následujících dní. Předpovědní modely přitom pracují i s ještě slibnějšími variantami na konec listopadu – ačkoliv se na ně ještě nelze příliš spolehnout, nadějné je, že pravděpodobnost celodenních mrazů přinejmenším na horách je mnohem vyšší než nadprůměrně teplého počasí. I když by se ráz počasí na přelomu listopadu a prosince proměnil z lyžařského pohledu nepříznivě, sněhový základ už alespoň ve vyšších polohách bude dostatečný k důstojnému zahájení lyžařské sezóny.

Zimu přináší tlaková výše nad Atlantikem nebo Skandinávií

O charakteru počasí vždy rozhoduje postavení tlakových níží a výší – aby do Evropy pronikal studený vzduch, je nutné „postavit“ tlakovou výši buď nad Atlantik, nebo nad Skandinávii. Jelikož se vzduch v tlakových výších pohybuje po směru hodinových ručiček, přitéká pak při tomto postavení do Evropy vzduch ze severu až východu, což v obou případech znamená v zimních měsících vzduch studený až mrazivý.

Běžné, tedy „přirozené“, je však v zimních měsících západní proudění z Atlantského oceánu, řízené tlakovou níží se středem nejčastěji nad Islandem, které přináší sice vlhký, ale teplejší vzduch. Aby tato „přirozená“, ovšem pro lyžaře nevítaná povětrnostní konstelace nefungovala, musí být „narušena“ právě vhodně umístěnou tlakovou výší.

Polární vortex se bude snažit stabilizovat

Za „přirozené“ (ne)zimní proudění v Evropě zodpovídá tzv. polární vortex – zjednodušeně řečeno ohromná výšková tlaková níže nad Arktidou, vznikající zejména v zimních měsících. Tlakové níže se na severní polokouli otáčí proti směru hodinových ručiček, a v mírných zeměpisných šířkách jsou tedy „motorem“ západního proudění.

Aktuálně je polární vortex velmi destabilizovaný, bude se ovšem snažit „dát dohromady“. Pokud se mu podaří „vyklidit z cesty“ tlakové výše z prostoru mezi Atlantikem a Skandinávií, současné raně zimní počasí vystřídá proměnlivá a teplejší oceánská povětrnost. V opačném případě se zvyšuje pravděpodobnost parádního začátku zimy. (Nestabilní vortex bohužel není zárukou zimy, jen oslabuje západní proudění – místo něj se ovšem může ustavit jak studené severní, tak teplé jižní, záleží pak na přesném postavení tlakových útvarů.)


Předpověď indexu AO z 15. 11. 2017 - záporné hodnoty indexu AO značí nestabilní polární vortex, a v důsledku i extrémnější odchylky teplot od průměru

Statistika ani dlouhodobé výhledy optimistické nejsou

Září bylo poměrně chladné, podobně se vyvíjí listopad. Jestliže by se zdálo, že je to předzvěstí dobré zimy, statisticky je to – bohužel – přesně naopak. I když počasí neposlouchá statistiku, je pozoruhodné, že po studeném září následuje ve více než třech čtvrtinách případů teplá zima, naopak po teplém září jen v polovině. Studený listopad pak statistický výhled následující zimy ještě zhoršuje. Je totiž typické, že brzký příchod zimy střídá teplejší „hlavní sezóna“.

Zimně nejsou naladěné ani dlouhodobé předpovědní modely – od prosince do února vesměs počítají s odchylkami od +1 do +3 °C oproti dlouhodobému průměru. Není divu, právě v nich se bude velkou měrou odrážet statistická „setrvačnost“. Vzhledem k tomu, že kromě nadprůměrných teplot počítají i s nadprůměrnými srážkami, je zřejmé, že „věří“ silnému polárnímu vortexu, a tedy silnému západnímu proudění s přílivem mrazivého vzduchu přes severovýchod Ameriky do Atlantiku, kde roztočí hluboké tlakové níže, jež nedokáže před vpádem do Evropy zastavit žádná tlaková výše.


Teplotní odchylky v Evropě od prosince 2017 do února 2018 předpovídané modelem CFS z 15. 11. 2017

Rámcové předpoklady jsou pro zimu naopak výhodné

Nízká sluneční aktivita i slabý jev La Nina, opak „teplého“ El Nina, jsou předpoklady, které by měly zimě v Evropě spíše přát. Pomohla by i „otočka“ stratosférického proudění (QBO) do východního směru, k níž ale zatím nedošlo – donedávna časově poměrně předvídatelný faktor se v posledních letech bohužel chová nevyzpytatelně.

Z toho vyplývá, že i když „racionálně“ nelze očekávat zimu jako celek mimořádně studenou a úspěšněji se naopak jeví sázka na nadprůměrně teplou, šance na to, že přijdou i vydařené zimní dny, není malá. Aktuálně se rozhoduje o přelomu listopadu a prosince, kde předpovědní modely střídají vysloveně zimní varianty s téměř jarními. Každopádně polární vortex je zatím nestabilní, což je vždy základ všech zimních nadějí.


Předpovědní mapa GFS z 15. 11. pro 24. 11. 2017 - aktuální hlavní předpovědní varianta amerického modelu slibuje pěkný vpád zimy se sněžením i v nižších polohách (fialová barva srážek), ostatní varianty jsou však výrazně teplejší

5. září 2017

Jakou zimu očekávají dlouhodobé modely

Klesající sluneční aktivita, dávno odeznělé El Nino a celkově proměněná povětrnostní cirkulace oproti teplým zimám 2014 a 2016 jsou slibnými indiciemi, že zima 2017/18 by mohla být jiná, normálnější. Co na to dlouhodobé předpovědní modely?

Zima v režii Atlantiku?

Jejich odpověď je zatím jednoznačná, a bohužel málo potěšující – jak nejznámější dlouhodobý předpovědní model CFS americké agentury NOAA, tak NASA očekávají nadprůměrně teplou zimu v Evropě, a to při zvýšeném srážkovém úhrnu. Jinými slovy by to nejspíš znamenalo typické západní oceánské proudění s proměnlivým počasím s častým deštěm v nížinách a sněžením spíše ve vyšších horských polohách. Tomu odpovídá i očekávání spíše studenější zimy na severovýchodě amerického kontinentu, odkud by proudil chladný vzduch do Atlantiku a živil tam tlakové níže, pumpující zase naopak teplejší a vlhký oceánský vzduch do Evropy.


Předpověď odchylky teplot od prosince 2017 do února 2018 dle modelu CFS z 3.9.17


Předpověď odchylky srážek od prosince 2017 do února 2018 dle modelu CFS z 3.9.17

Některé jevy ještě mohou překvapit

Vzhledem k experimentální povaze těchto modelů je ale pravděpodobné, že v průběhu podzimu (a koneckonců i zimy) předvedou ještě mnoho jiných variant. Zvlášť pokud dojde k zesílení jevu La Nina v Tichém oceánu (což se začíná ukazovat jako pravděpodobné), při němž jsou tamní povrchové vody podprůměrně studené, a pokud dojde ke změně západní fáze QBO na východní neboli k obratu stratosférického proudění (náznaky jsou, v posledních letech se ale fáze nestřídají podle dosavadních předpokladů). Nejvydařenější zimy ve střední Evropě přicházejí typicky právě při takové konstelaci – sluneční aktivita kolem svého jedenáctiletého minima, východní fáze QBO a La Nina. Neplatí to ovšem naopak, totiž že by taková konstelace „zaručovala“ dobrou zimu. Všechny výrazné anomálie, jimiž jevy El Nino i La Nina jsou, zvyšují extremitu počasí, a tedy pravděpodobnost teplotních výchylek na obě strany.

Průměr je ošemetný

Velmi užitečné je si v případě předpovídané teplotní odchylky zjistit, k jakému období se vztahuje. V Praze-Klementinu byla od prosince 2016 do února 2017 naměřena průměrná teplota +1,5 °C, což je o +0,5 °C více než v období 1961 až 1990, ale o -0,2 °C méně než v 1981 až 2010. Předpovědní model NOAA zase počítá teplotní odchylku oproti průměru let 1999 až 2010. „Teplá zima“ tak může být ve skutečnosti normální, studenější i teplejší, záleží jen, s jakými jinými ji porovnáme.

Lyžaře zajímá spíš mráz

Samotná průměrná teplota přitom o „kvalitě“ zimy vypovídá jen málo. Mnohem vhodnější se zdá být tzv. záporná teplotní suma neboli součet všech průměrných denních teplot pod nulou. Čím vyšší hodnota, tím více mrazů, ať už silnějších krátkodobých, nebo mírnějších, zato déletrvajících. V nížinách se za tuhou zimu považuje taková, v níž „součet mrazů“ (v období od října do dubna, příp. od prosince do února) přesáhne hodnotu 300, a naopak za mírnou ta, ve které hodnota nepřesáhne stovku. V Praze-Klementinu byla naposledy nejblíže tuhé zimě 1996/97 s hodnotou 218, slušně vyšly i zimy 2010/11 (173) nebo 2009/10 (168). Nejteplejší zima 2006/07 (11) se v klementinském žebříčku díky alespoň jedné zimní epizodě umístila až třetí od konce, když zimy 1821/22 a 1793/94 byly ještě méně mrazivé.
V současné dekádě drží titul „nejmrazivější zimy“ 2010/11, za ní pak 2011/12 (136), které pomohly sice jen třítýdenní, zato mimořádně silné únorové mrazy, dále 2012/13 (106) a pak uplynulá zima 2016/17 (103). Tři předchozí zimy byly z pohledu záporné teplotní sumy opravdu propadákem: 2015/16 (33), 2013/14 (19) a 2014/15 (18).
Předpověď záporné teplotní sumy ovšem neexistuje, takže to nejdůležitější – jak se nám lyžařům bude zima 2017/18 opravdu jevit – nepostihnou modely ani tehdy, kdyby jim předpověď průměrné teplotní odchylky náhodou vyšla úplně přesně.

22. srpna 2017

Zima bude dobrá, když…

Na sklonku léta by asi lyžaře máloco potěšilo více, než kdyby meteorologové oznámili, že příští zima bude podle jejich modelů obzvlášť vydařená. Toho se sice v seriózním zpravodajství nedočkáme, ale můžeme se utěšovat aspoň potenciálně nadějnými předpoklady.

Předpovědi dokáží s rozumnou spolehlivostí vystihnout ráz počasí nejvýše dva týdny dopředu, jsou ovšem i jevy trvalejšího charakteru, které mají na vývoj počasí v zimní sezóně podstatný vliv a mohou být hřejivou (nebo spíš chladivou?) nadějí srdce lyžařova. Přestože jsou následující řádky hlavně hrou na „kdyby“ a povětrnostní zákonitosti popisují ve značně zjednodušené, místy až beletristické podobě, snaží se držet jen důvěryhodných faktů a zdrojů.

Sluneční aktivita stále klesá

Slunce pracuje v jedenáctiletých cyklech, přičemž v současnosti se jeho aktivita blíží do minima, očekávaného v r. 2020. Čím méně je Slunce aktivní, tím méně tvoří slunečních skvrn a méně UV záření ohřívá zemský povrch, což má pochopitelné důsledky na počasí po celé Zemi, a to samozřejmě nejen v zimě. V Evropě se proto chladné zimy vyskytují hojněji v obdobích kolem slunečního minima, a tento faktor tak bude jednou z hlavních nadějí pro lyžaře i v příštích letech.


Vývoj sluneční aktivity v letech 2000 až 2017 ukazuje, že se blížíme k minimu

Nevyzpytatelné stratosférické proudění

Ve výšce 15 až 30 km nad zemí není vzdušné proudění tak proměnlivé jako v nižších vrstvách atmosféry, kde se tvoří „naše“ počasí, nýbrž se pravidelně v přibližně dvouletých intervalech střídá (kvazidvouletá oscilace, QBO) – západní proudění ve stratosféře pak zvyšuje pravděpodobnost západního či jihozápadního proudění v troposféře, což v evropské zimě znamená teplé „atlantické“ počasí, východní fáze QBO naopak přeje studenému východnímu či severnímu proudění. Na přelomu let 2015 a 2016 mělo dojít k přechodu do východní fáze, ovšem nestalo se tak, krátce se naopak v nižší stratosféře objevila v říjnu a listopadu 2016 – taková anomálie v jinak pravidelném cyklu byla zaznamenána poprvé v historii pozorování QBO, a o to napínavější bude sledovat, v jaké fázi bude za pár měsíců. Z „předvídatelných“ faktorů může kvazidvouletá oscilace překvapit asi nejvíce.


Kvazidvouletá oscilace na přelomu let 2015 a 2016 přerušila svůj dosud pravidelný cyklus (šedivě je znázorněna západní fáze QBO, bílou barvou pak východní)

Teplejší voda v severním Atlantiku

Na vývoj povětrnosti má nepochybný vliv teplota vody v oceánech a její odchylky od normálu – nejznámější jsou důsledky „teplého“ tichomořského El Nina. Evropu ovlivňuje jev El Nino, příp. jeho opačný extrém La Nina (chladnější voda v rovníkovém Pacifiku) jen nepřímo, nicméně existují hypotézy, podle nichž se jistá korelace se zimním počasím v Evropě vyskytuje – např. teplá zima v případě silného východopacifického El Nina (2015/16), studená zima při středopacifickém El Ninu (2009/10) nebo sušší a slunečná zima během „studené“ fáze La Nina. V zimě 2017/18 se neočekává výrazná odchylka anebo jen slabá La Nina, což je z hlediska zimních nadějí přinejmenším neutrální vyhlídka.
Zajímavou souvislost se zimou v Evropě má teplota vody v severním Atlantiku – když byla v posledních letech silně podprůměrná, dařilo se atlantickým cyklónám, které hnaly do Evropy teplo z jihozápadu. V uplynulé zimě byla voda naopak teplejší a cyklóny a jihozápad už tolik neřádily. V současnosti je severní Atlantik stále spíše teplý, což se tedy dá považovat za pozitivní faktor.


Severní Atlantik je teplejší, než bývá, což by podle některých hypotéz mohlo favorizovat chladnější zimu

Zalednění v Arktidě a sníh na Sibiři

Čím tepleji a čím méně ledu se vytvoři v Arktidě, tím více chladu odtamtud „vytéká“ na okolní kontinenty a paradoxně tak teplo v Arktidě způsobit nečekanou zimu, jak se ostatně v minulých letech na mnoha místech po světě od Ameriky přes Saharu až po Blízký Východ i stalo (tzv. waccy effect – „warm Arctic, cold continents“, zároveň i trochu slovní hříčka s wacky = šílený). Pro Evropu má zřejmě významný vliv podzimní (ne)zalednění Barentsova moře, které omývá sibiřské břehy. Zůstane-li bez ledu a naopak na Sibiři se vytvoří rozsáhlá sněhová pokrývka, vznikne nad pevninou obří zásobárna mrazu, která se za příznivých okolností může dostat až do střední Evropy. Těmi příznivými okolnostmi jsou třeba stabilní tlakové výše nad Skandinávií, které Evropě zajistí severní až východní proudění. Jejich vznik a trvanlivost zase souvisí s výše zmíněným QBO a polárním vortexem.
Dá se předpokládat, že zalednění Barentsova moře bude letos podobně jako v minulých letech na rekordních minimech, stejně jako že se brzy na podzim dobře zasněží Sibiř.

Polární vortex, vládce zimy

V jakém stavu se bude nacházet mohutný vzdušný vír nad Arktidou a mírnými zeměpisnými šířkami severní polokoule, který je „motorem“ západního proudění v zimní polovině roku, nelze předvídat na více než dva týdny dopředu.
Silný polární vortex „zamyká“ chladný vzduch nad Arktidou a podél svého jižního okraje „prohání“ vzduchové hmoty ze západu na východ, tedy z Atlantiku do Evropy, čehož důsledkem je teplá zima. Naopak v „dobrých“ zimách je polární vír oslaben, nebo se dokonce zcela rozpadá do více menších vírů, proudění nad severní polokoulí se tak více vlní, což pomáhá transportovat akrtický vzduch na jih.
V minulé zimě byl vortex, vyjádřený indexem AO, poměrně slabý po celý podzim, pak se ale v lednu překvapivě „zmátořil“ a oproti předpokladům mu neublížilo ani náhlé stratosférické oteplení na přelomu ledna a února, které jinak dokáže vortex rozkrájet jako horký nůž zmrzlinový dort. Průběh počasí v Evropě tomu dobře odpovídal – vpády chladného vzduchu během podzimu, mrazivý leden, ale teplejší druhá půle zimy.

I počasí se rádo opakuje

Evropské počasí je mimořádně rozmanité a umí náhlé a citelné zvraty, přesto lze vypozorovat, že po určité období opakuje některé vzorce svého „chování“ častěji a jiné zase úplně vynechává. Zatímco v letech 2013 až 2015 se prakticky neustále, zvláště v zimních měsících, obnovovalo teplé jihozápadní proudění, živené hlubokými tlakovými nížemi nad celým Atlantikem, od podzimu 2016 už se tyto situace vyskytovaly mnohem méně. To je dalším příslibem, že zima by mohla být podobnější té v sezóně 2016/17 než třem předchozím superteplým.
Méně slibná je dlouhodobá statistika, podle níž teplé zimy v posledních 30 letech převažují nad normálními či chladnými – tipovat teplou zimu je tedy „jistější“. Na druhou stranu i ze statistiky se dá vykřesat naděje – po sérii teplých zim vždy přichází chladnější a vzhledem k tomu, že naposledy takovou byla 2012/13, už je na čase, aby se opakovala.

Evropská zima začíná na Sibiři

Ideální scénář pro zimu 2017/18 by mohl vypadat takto: už v říjnu bude na Sibiři hodně sněhu, ten pomůže rychlejšímu prochlazování kontinentu a vzniku tamní mohutné tlakové výše (studený vzduch je těžší a nenechá se teplým tak snadno vytlačit). Tlaková výše, vyplněná chladným vzduchem, se postupně rozšíří přes Skandinávii dále na západ, čímž bude vzdušné proudění na severní polokouli, poháněné tlakovými nížemi, donuceno meandrovat, neboť přímá cesta ze západu na východ podél rovnoběžek bude tlakovými výšemi zablokována. Polární vortex tak zůstane slabý a teplý vzduch se v důsledku meandrujícího proudění dostane do Arktidy i do vyšších vrstev atmosféry (stratosféry), čímž způsobí další narušení vortexu, nebo dokonce jeho rozpad. Zcela by se tak zastavil „motor“ západního proudění, a zima by mohla vládnout až do doby, než jarní slunce dodá atmosféře nové impulsy.

I při těch nejlepších předpokladech bude vždy záležet na konkrétní povětrnostní konstelaci, jaká se v zimě utvoří. Z minulých let máme dostatek příkladů, kdy mnoha nadějným parametrům navzdory v Evropě řádil teplý Atlantik, stejně tak kdy zima udeřila jen náhlou shodou šťastných okolností.