V bahnu českého sportu, jež pohltilo i utopenou Sazku, by realistu ani taková nevšední všivárna neměla překvapit. Není to ale ani důvod k sebemrskačství, spousta papalášů světového sportu i jeho olympijského načálstva jsou sebranka ze stejného těsta. Skandály ve federacích s fotbalovou, atletickou či plaveckou v čele, letitá korupce v samotném MOV i v souvisejícím podnikání, letitý rozpačitý „boj“ proti dopingu. Tahle aféra tam docela hezky zapadá. Dlouhodobě i aktuálně. Vždyť celá Kejvalgate je vlastně pro MOV jen prkotina. V chodu tam jsou aféry mnohem závažnější – o nichž jsme si ale u nás takřka nepočetli. Už zase vyšetřování korupce s přidělováním Her (ne jen bezzubé interní, nýbrž natvrdo pod DOJ, Ministerstvem spravedlnosti USA), další úplatky, několik suspendovaných mocných funkcionářů a do průšvihu namočená dokonce šedá eminence MOV, kuvajtský šejk Al-Sabah, který raději do Limy ani nejel. Tohle jsou skutečné průšvihy a problémy, jež tímto spolkem cloumají.

Jsou ale lyžování až příliš vzdálené, a tak zůstanu u pár poznámek k našemu českému písečku.

Amatérismus

ČOV provozuje své tiskové oddělení se sedmi lidmi v čele s bývalými novináři Alföldim (ČTK) a Žehanovou (MFD, Sport). Člověk by čekal, že právě v této situaci zahájí příslušnou palbu. „Anonymy jsou dětinská trapnost a je zbytečné je jakkoli komentovat,“ zmohlo se v médiích na jediný výstup (Žehanová 13/9). V situaci, kdy sám Kejval tohoto anonyma všudemožně včetně ČT naživo komentoval, kdy prozradil, že v ČOV panuje „zděšení“ a že okamžitě zaúkoloval právníky, poněkud tragikomické zlehčování. Zdá se, že ČOV žádnou „damage control“ nemá, Kejval si všechny výstupy obstarával sám. Což o to, na osobu v dlouhodobém stresu, jak také pravil, si vedl slušně, ale neubránil se výrokům, v nichž si poněkud odporoval. Ale možná tiskové oddělení maká na páně předsedově oslavném životopisu?

Média

Čekali byste, že zase trochu zaryjí do poměrů v českém sportu a jeho financování, že na Kejvala zatlačí ohledně vyšumění kauzy Sazka (udělala se jakási tlustá čára, vrány si oči neklovaly), zásadní změny poměrů, kompetence ČSTV/ČUS versus ČOV, vztahů s předsedou ČUS Janstou, finacování sportu (MŠMT, Pelta)? Či dokonce nadhodí skandály v MOV, do něhož se pan předseda tak tlačil a těšil? Neboť tohle všechno v této kauze hraje roli. Kdepak. Vesměs posloužila jako nahrávači a Kejvalovi naservírovala prostor k odvyprávění toho, co chtěl. To se to panečku bafuňaří, když vás spoluživí daňový poplatník a média vás obskakují...

My hnusní Čecháčci

To jsme se ctnostným strýčkům v MOV zase jednou předvedli. Po tolika letech se uvolili vzít našeho hodného chlapce mezi sebe, tolik práce to dalo, a hned se najde nepřejícný hnusník, co takhle pošpiní celý český sport i národ. „Malost. Trapnost. Ubohost.“ „Velká kaňka rozmazaná i ve světě“ (MFD). Tak zní základní lamentace. Ne že by osobně zaměřený anonym byl ideální formou informace, nazvěme ho fuj, ale popel na české hlavy bych kvůli tomu nesypal. V MOV i ve federacích proběhlo už tolik svinstva, že tohle nikým neotřese. Nacističtí výtečníci v čele se zločincem Walterem von Reichenau, těžcí korupčníci vypuzení s ostudou, oslavovaný předseda Samaranch coby možná (nedoloženo, nevyvráceno) spolupracovník KGB – proti tomu, jak zmiňuju i výše, není anonym na Kejvala ani vyvařený čajíček. Kejval má ale smůlu na špatný timing. MOV se už zase všemi silami snaží zachraňovat zbytky slušné pověsti a kvůli nevýznamnému českému čičmundovi si rozhodně nebude dál komplikovat neradostnou situaci. Zejména pokud chlapec nemá dostatečně silné krytí. Kapustičky v podobě pár disponibilních míst v MOV je zoufale málo a 206 členů MOV produkuje hejno hladových šnečků toužících po tomtéž co Kejval.

Vesměs se tedy lká, že jsme v cizině udělali ostudu. Proč ale nikdo nepíše, co doma? Co na to našinec, jenž náš sportovní cirkus platí z daní? „Kdybych měl vypíchnout jedinou věc, co se nejvíce podařila, pak jde určitě o změnu ve vnímání sportu českou společností. Veřejnost začala vnímat, že nejsme „bafuňáři“, ale lidé, kteří pro sport dýchají,“ pravil Kejval hrdě v roce 2016.

Jakpak to asi milá veřejnost vidí po této lahůdce?

Na druhé straně, není to zdaleka poprvé, co se ani náš Olympijský výbor nepředvedl. Co třeba tzv. čajová aféra z let 1948 až 50? Tehdy se ČSOV nesešel dva roky po OH 1948 a nevyúčtoval londýnské hry, neboť se rozhádal kvůli čaji věnovaném anglickou firmou medailistům, který si funkcionáři „nespravedlivě“ rozebrali. Když se strážci olympijské myšlenky do sebe zakousnou dneska, aspoň jde o slušné milióny. Pokrok nezastavíš...

Rána českému sportu?

Co se stane, jestli se Kejval do MOV nedostane? Budou zoufalí sportovci skákat z Nuselského mostu?

Stalo by se dost. Ale Kejvalovi. Nepronikl by mezi smetánku světového bafuňářstva a nekorunoval tak v luxusu svou funkcionářskou kariéru. Hlady a bídou ale nezemře, svět se bude točit dál a líp či hůř bude fungovat i český sport. Neboť ten s páně předsedovým členstvím v MOV nestojí a nepadá. Podle Olympijské charty se členstvím člověk stává zástupcem, „agentem“, lobbistou MOV v příslušné zemi. Nikoliv českým v MOV. Jistě, každý tam víc nebo míň kope i za svou zem. Jenže možnosti malého českého bafuňáře jsou v onom spolku velkých zvířat silně omezené. A hlavně: pro český sport jsou podstatné jiné věci.

Slušný fungující stát. Pozitivně naladěný občan, jemuž přiměřené výdělky a zdanění ponechávají peníze na vlastní sportování. Podobně podnikatel, jenž může něco vložit do sportu. Jasná a transparentní sportovní politika opřená o rozumnou legislativu. A tohle všechno s nějakým Kejvalem v MOV nesouvisí.

Bezedná díra

Sport je podobně jako třeba zdravotnictví potenciální bezednou dírou. Nastrkejte do něj 10, 20, 50 i 100 miliard a vždycky to může být málo. Kolikrát jste slyšeli, že někdo má dost? Pokud urychleně nanapíchneme světově významné ložisko ropy a/nebo plynu, nikdy nebude peněz na sport dost a vždycky budou nespokojenci. Už delší dobu sledujeme souboj sportovního prostředí a státu o způsoby financování sportu a o kompetence. Po ztrátě Sazky se zvýšila míra závislosti sportu na státu a klesla oprávněnost klasické autonomie sportovního prostředí. Souběžně probíhá kompetenční souboj mezi ČOV a ČUS, do toho se promítá politika v podobě složení Poslanecké sněmovny, obsazení MŠMT a rozdělování dotací.

To vše v situaci, kdy se model štědrého sociálního státu dostává i v bohatších zemích na hranici únosnosti. Kdy je třeba počítat s dobou, kdy budeme muset rozhodnout o prioritách: důchody? školství? sociální výdaje? a sport? Která oblast bude palčivější a generuje větší počet voličů?

Přitom se budeme muset ptát: co ze sportu je skutečně věcí veřejného zájmu? To, aby se lidé přiměřeně hýbali a vytvářeli si tak kondici, kompenzaci, socializaci a endorfiny, nesporně ano. Ale co profesionální sport coby zaměstnání a zábava? Pořádání problematických megaakcí typu MS Liberec 2009? Má na takové sportovce, jejich činnost a klání povinně přispívat daňový poplatník? Opravdu máme chtít výrazné úspěchy v tolika sportech? Co z nich vlastně, kromě občasné zábavy a snad i chvilkového dojetí, má běžný občan?

Tohle všechno přímo či nepřímo vytvořilo situaci, v níž se s českým sportem dějou věci vedoucí i ke Kejvalgate. Možná se pan předseda dostatečně přichýlil ke správnému olympijskému dubisku a nakonec se mezi VyVolené dostane. Nadhozené problémy a další, s nimi související, tím ale nezmizí a budou se muset řešit, kejval nekejval.

Posledním plně funkčním Čechem v MOV byl do roku 1980 František Kroutil. Poté ho vystřídal Slovák Černušák (ČSSR, resp. ČSFR tak zastoupení do roku 1992 měla). Věra Čáslavská (1995-2001) svůj mandát naplňovala jen omezeně zpočátku a Jan Železný byl (do 2012) jenom členem komise sportovců, ne plnohodnotným individuálním.

Obsaditelných míst je málo. Z maxima 115 členů MOV připadá na časově omezené mandáty po 15 = 45 míst pro zástupce olympijských výborů, federací a sportovců. Do zbylých 70 se musejí vejít především pomazané hlavy princů, princezen a šejků, další velcí prominenti, stávající papaláši a jejich kamarádi. Pro plebs kalibru Kejvala tak mnoho židlí nezbývá. Na webu Olympic.org jsou všichni pohromadě.