Světový pohár v alpském lyžování: Ach ty ženy!

Když se rodí děti a ty následně kojí, když se tančí u tyče, provozuje umělecká gymnastika a synchronizované plavání, nemají konkurenci. Když se lyžuje, bohužel pro ně ji v podobě té ošklivější půlky lidstva mají. A srovnání nevyznívá pro současné závodnice alpských disciplin úplně dobře.

To neznamená, že by souboje lyžařských amazonek nebyly zajímavé. Dokážou být dramatické, umějí vybudit naše emoce. Ale, málo platné, tohle všechno neznamená, že by předváděné výkony byly nějakým vrcholem.

Tento hnusně džendrnekoretkní úvod mě přivádí k prvnímu slalomu žen sezony 17/18 v Levi 11. listopadu 2017.

Na nepříliš náročném svahu (i když s maximem 52 %) s převýšením jen 180 m, kde Rakušan a Slovinec postavili 65 a 64 změn směru, se měl odehrát těsný souboj nejlepších o setiny a desetiny. Takový, jak jej v neděli předvedli muži. Co se ale dělo u děvčat?

Postup:

Projevilo se to samozřejmě i celkově:

Poslední muž si ze závodu vyjel lepší body než 4. žena

Místo setin vteřiny

Ohromné odstupy žen by odpovídaly extrémně náročnému závodu s kolísavými podmínkami. Jenže tohle pole je tak úzké a nevyrovnané, že si nakládačku nadělovaly i tam, kde by se „normálně“ měly prát o setiny. A to i když 2. kolo bylo velmi jednoduše postavené. (Obě se se stejným počtem branek jela o 3 vteřiny rychleji než 2014.)

Rozdíly mezi ženami a muži na stejném svahu a plně srovnatelné podložce jsou úplně děsivé.

Souvisí to i s průnikem vyšších startovních čísel. Aniž by se nějak výrazně změnily podmínky, uspělo do 2. kola 7 závodnic mimo TOP 30, z 5. a 6. desítky na výsledné 8., 13. a 17. místo.

Stejně to dopadlo i v cíli. Závod si mezi sebou rozdaly jen dvě, třetí ztratila 1.35, čtvrtá už 2.17, sedmá 3.18. Hrozné, jestliže píšeme rok 2017.

O bídě svědčí i to, že na startu v TOP 7, aktuálně bez Šárky a Zuzu, figurovala i Emelie Wickström. Ve WCSL 220 bodů oproti první Shiffrin 840, v 1. kole dostala po bídné jízdě 1.66 sec. Kdežto posledním z TOP 7 mužů byl Stefano Gross s 334 b. – borec, který v březnu vyšvihl tak geniální 1. kolo v Kranjské Goře.

Mezi slabými se to vládne

Pro obdivovatele dokonalé a bezchybné Shiffrin: stopněte si její jízdu v 1. kole na 40.2 L, 42.4 a 43.3-43.5 P – trváte na tom, že to byly dobré oblouky nejlepší světové závodnice? Všimněte si, kolikrát jí „odjede“ vnější lyže a ona nedrží typickou slalomovou užší stopu blízko u tyče. Většinou v obloucích doleva (L) – z 1. kola si přidejte ještě ty L na 18 s., 30-31,4, 36,7, 44,2. Z 2. kola: 1:07.8 P, 1:13.2 L, 1:25 L, 1:27 L, 1:31.4 L, 1:35.8 P, 1:36.6 L, 1:40.7 L.

Věc vyladění bot a celé sestavy, nebo dopad zvýšeného tréninku GS a SG? Přesto by bývala vyhrála, kdyby udržela levý oblouk na hraně cílového hangu při cca 1:25. Jak ukazuje paralelní video (díky za link v diskusi!), slušně vedla. Tam ale prohrála.

Už po minulé sezoně jsem upozorňoval na to, jaké ztráty na relativně krátkých pasážích tratě párkrát nachytala proti Petře Vlhové.

Ještě si Miška i po této sobotě myslí, že by mezi muži dojela ve třicítce? Z jednoho úvodního lehčího závodu ale nelze vysuzovat příliš. Vzpomínáte, jak začala sezonu 14/15? V Levi 11., v Aspenu 5., v Are 4. Pak se prý vrátila do starých bot a zase začala vyhrávat.

Ad Petra: co si mám, já starý chudák, kdysi dávno krmený „kolenem dovnitř“, myslet, když vidím (úspěšné) Petřiny oblouky? „Kolínko“, za nímž by měl stát slalomový mág Livio Magoni,přehodnotit, když ho předvádí mágova svěřenka? Trvat na tom, že to dobře není? Akceptovat variabilitu?

Rozhodně je skvělé, že PV výtečně zpochybnila dosavadní dominanci MS. Už dlouho tvrdím, že tato spočívá také na slabosti konkurence. Mišku nikdo dlouhodobě netlačí a nestresuje. Ostatní byly roky tak slabé, že se děvče jevilo jako génius.

Rozhodně je skvělá, už dnes jedna z nejlepších v branži. Její skvělost ale poměřujme s konkurencí. Kdysi bývala užší, dneska je širší, ale momentálně nijak drsná. Silné ročníky 81-86 odešly či pomalu končí, k tomu zranění, zdravotní problémy.

Jako pamětník si neodpustím: kdo se rozplývá nad tím, co všechno už Mikaela ve 22 vyhrála, měl by si uvědomovat, že Annemarie (Moser-Pröll) měla ve stejném věku PĚT velkých a osm malých globů (5 DH, 3 GS). (A už taky manžela.) Ano, před více než 40 lety, JINÁ DOBA, s menší konkurencí, ale na sjezdovkách až 225 cm. Žádný produkt movitých rodičů, odmala pěstovaná budoucí šampionka, nýbrž dcerka z chudé vesnické rodiny s kupou dětí. Ve věku, kdy Mika měla vše v branži dostupné, se chudá Mutter Pröll marně doprošovala u Herrn Fischera lyží pro svou talentovanou dcerku. (Přiznejme ale, že ve 14 ji vzali do výběru ÖSV a pak už zabezpečená byla – na úrovni doby, uvádí, že svůj první závod SP jela v rukavicích vlastnoručně uháčkovaných v hodině ručních prací ve škole...)

Jasně, tyhle mezigenerační srovnávačky jsou nanic. Jiná doba, jiné podmínky, vrať se do hrobu.

Současný ženský slalom je dost žalostný. Mám za to, že někdo to konečně říct musí. Budu holt za kazišuka.

Chválit, nekritizovat

České zpravodajství se roky neslo v duchu uspokojení nad tím, že máme spolehlivou Šárku. Ovlivňovala je rétorika Svazu lyžařů, který pochopitelně nebude navenek vůči výsledkům svých závodníků a své práce kdovíjak kritický. A tak EK dokázala borce pochválit i za poslední místo. V takové atmosféře, nastolené autoritou Svazu, plodili své příspěvky i autoři v ČTK, a pokud jsem zaznamenal, i tam, kde se dosud zmohli na zprávy vlastní. Včetně veřejnoprávní ČT.

Netroufám si soudit Slovensko, ale nedivil bych se, kdyby to tam pod nadšením z obou tamějších hvězd bylo podobné.

EK čili programově pozitivní Evu Kurfürstovou naprosto chápu. Není novinářkou, jež by měla mít objektivitu v popisu práce. Je vlastně lobbistkou – to neberu jako nadávku, a dokonce dvojí. Předně ve službách Svazu lyžařů, což jí rozhodně slouží ke cti. Většina jejích kolegyň z nároďáku si šla za svým a lyžařsky o nich neslyšíme – ona slouží, agituje a chválí. Třeba i toho reprezentanta, jenž skončil poslední. Her master´s voice.

A také lobbistkou Eurosportu, jak se dozvídám. Logicky chválí a vyzdvihuje pozitiva dění, jež spolukomentuje. Neznám televizního komentátora, který by v přenosech lkal nad žalostnými výkony. Přece si nezapudí diváka a nepřivede koncesionáře k pochybám, proč tedy takovou bídu musí financovat. A nebude tak škodit „svému“ sportu. Což je zase dobře, na jejich místě bych se taky musel krotit.

Jenže já na místě jejím a plkačů v obecných médiích nejsem. Moje komenty na blogu proto nemusejí být vstřícné a pozitivní. Píšu to, co si myslím.