Velké časové rozdíly mezi závodnicemi v Levi 2017 nejsou samozřejmě výjimkou. Ženské závodění nikdy nemělo hloubku startovního pole jako mužské, vždycky v něm byla špička užší a odstupy větší.

Srovnávání různých závodů na různých místech a v různých letech je ale na hranici smysluplnosti. Každý závod je nějak jiný, ve hře je spousta proměnlivých faktorů. To si snad na lyžařském webu zdejší úrovně nemusíme vykládat.

Příklad 1: Levi 2010

Prašan „namátkovo“ srovnává Levi 2010. Když to podle databáze FIS opravím tak, že do vteřiny bylo jezdkyň 7, připadá mi to na slalom WC žen poměrně typické, nic pozoruhodného. Celkem běžný závod: stejný svah, 63 a 61 změn směru, postup +2.54 (letos už 3.20)

Jenže tehdy se jich celkově do +2 sec. vešlo 10, kdežto letos jen jedna! A do +3 s. plných 21, kdežto letos jen pět!

10 : 1, 21 : 5 – sakra nepoměr! Zrovna tento závod bych jako argument nevytahoval.

Příklad 2: Špindl 2008

Pointa ale má přijít se Špindlem 2008. S tím, že odstupy prvních 10 jsou větší. Akorát nevím, co to má vypointovaně dokazovat. Jedině snad to, že na těžším kopci jako Černá s VR 202 m se dají očekávat větší rozdíly. Na svahu, kde se ze startu vlítne rovnou na krpál. Na kopci, který světové závodnice neznají, nemají najetý. No logicky! A když sednou obtížné podmínky (mlha, viditelnost, ďéšť, sněžení, vítr, trať se rychle rozbije), platí totéž. To jsou ale snad elementárnosti našeho sportu! Stejně jako to, že na obtížně vytýčené trati se zrno odděluje od plev mnohem víc než na jednoduché. Sorry, ale to snad patří někam do magazínu pro laiky, ne sem? Tehdy v tom Špindlu (62 a 60 ZS, stavěli Zuzula a Pärson) i tak dojely do +2 s. 4 (letos Levi jedna), do +3 s. 10 (nyní Levi jen 5). 4 : 1, 10 : 5. Čili i tehdy vyrovnanější než Levi nyní.

Body ze závodu

Zpoždění je vyjádřeno příslušnými FIS body ze závodu. Do výpočtu pro přirážku jdou body pěti nejlepších z TOP 10 na startu. Čím vyšší součet, tím větší zpoždění nabraly. 2010 Levi: 17,40 - 2008 Špindl 32,42, 2017 Levi 45,04. (U mužů to teď bylo 15,82). 45 : 17 – to není málo.

A doražme to hnidopišsky body nejlepších 5 na startu. Čím méně, tím kvalitnější pole. V Levi 2010 = 7,93, letos 12,38. Docela rozdíl. Není problém najít závod s rozdíly ještě většími. Vzpomněl jsem si na SL na Javoru před MS 2011. Krpál 220 m, sedla mlha, trať se snad i začala propadat? Ďábelské podmínky. Dojelo jen 19 a body nejlepší pětky v cíli byly vysoké, 53,39. Naopak v Are 2012 se do +1 s. vešlo 14 děvčat, do +2 s. 20. Body nejvyšší pětky v cíli jen 5,06 – to byl závod o centimetry.

A na závěr. Upřímně řečeno nechápu, co má dokládat srovnání, že letos jela vítězka rychleji než v r. 2010, když „chybaju tu premenne ako pocasie, vlhkost, co ja viem co este a najma pocet branok...“ No právě, proboha!

Silné ročníky, zranění

Takhle to prostě je. Nejde o to idealizovat si minulost. Alpské lyžování ale není velký sport a příliv špičkových aktérů není neomezený. Logicky se do úrovně závodů musely promítnout silné ročníky mužů 1971-74 (Aamodt, Kjus, Maier a celá rakouská banda, Cuche, to jen tak z hlavy) a žen 1981-85: Schild, Goergl, Kostelic, Hosp, Maze, Vonn, Riesch, Mancuso, Zuzulová, Záhrobská – spočítejte si ty poháry a medaile. Tyto závodnice jsou dneska už většinou pryč, pár dojíždí kariéru. To se na úrovni musí podepsat. Tím spíš, že ročníky 87 a 88 nebyly moc vydařené. Navíc zranění. Nejenom ta spektakulární, kdy hvězda rok pauzíruje (Veith, Vonn, Brem, Hector), ale i drobnější traumata, po nichž se nelyžuje třeba jen pár týdnů, jež ale formě, růstu výkonnosti ani psychice nepřidají.

Specializace

A další argument. Ještě v době, na niž Prašan Špindlem 2008 odkazuje, se u žen provozovala mnohem větší univerzálnost než dnes. Připomínám: o WC 2007 se utkaly Hosp a Schild, obě univerzálky. (Dokonce i Šárka měla 2007 WC body ze čtyř disciplin.) Od 2008 vyhrávala Vonn, v r. 2009 také 3. slalomářka sezony. Anja Pärson se postupně stala mistryní světa ve všech disciplinách. Těsně předtím dokázal vyhrát vše i Janica Kostelic. Maria Riesch bez diskuse a pozdní Tina Maze jako génius všestrannosti. V r. 2008 mělo prvních sedm žen WC body ve všech(!) disciplínách. Skoro už neuvěřitelné.

Dneska? Na vrcholné úrovni nejezdí současně systematicky sjezdy a slalomy žádná. Skutečná univerzálka prostě dnes neexistuje. Během pár let všestrannost i u žen prakticky vymizela. Největším žroutem času jsou rychlostní discipliny. Kdo je vypouští, má mnohem víc času na trénink technických. Dnešní závodnice proto mají i na slalom víc času a měly by v něm i proto podávat kvalitní výkony. Alespoň zčásti jako muži, kde ale, uznávám, specializace šla až do extrému - V TOP 30 slalomu WC 2017 je 19 specialistů, u žen „jen“ devět.

Nejenom čísla

Ale všechny tyto hrátky s čísly, jaké kdysi snad měl v popisu práce ústřední metodik, jsou jenom kus reality. Stačí se přece na ty jízdy podívat.

Ano, na lehčích kopcích na lehké trati to bude vypadat úhledněji. Přidejme tedy ještě, že holčičí slalomy zjednodušily: nestaví už žádný Kostelic, Záhrobský apod. Když si letos trochu složitosti zkusil Mayrhofer, hned si sypal popel na hlavu.

Navíc odpadly vnější tyče, takže snadnější orientace a lepší podmínky pro razantní jízdu.

Bez statistiky se mi zdá, že se méně často jezdí na náročných prudkých svazích. Což je asi spíš dobře, je třeba, aby podávané výkony lahodily divákovu oku. A možná se i zdokonalila příprava sněhu, takže ženy už tolik nejezdí na brutálním betonu.

Na závěr si neodpustím komentář samotné Mikaely z března 2016: U kluků mám pocit, že každý až do čísla 50 chce vyhrát. U holek se mi někdy zdá, že leckteré stačí být do 15.

Ano, připusťme konstatování #78, že ta menší ambicióznost u děvčat asi platila vždycky. Užší špička, větší odstupy, trochu jiná motivace, jiné ambice, ženy z Venuše a podobně. I jak jsem psal před sezonou: mužskému naturelu navíc, na rozdíl od žen, odpovídá vlétnout do lesa tyčí s odhodláním zálesáka s mačetou – a na jízdách je to vidět.

Jak by asi ženský slalom vypadal, kdyby zmizely tvrdé dlouhé tyče a začal se jezdit v krátkých, v sešikmených terčích, či okolo bójek? Správné projetí by snad dneska, kdy máme jestřábí oko, dokázaly pohlídat senzory. To už je ale jiné téma.

I tak jsem přesvědčen, že na tom ženský slalom není dobře a že by měl mít lepší úroveň. Je to tím, že se zhoršuje „lidský materiál“, méně motivovaný k tvrdé tréninkové práci a ke sportovním obětem? Chtějí být holčičky spíš youtuberkami či modelkami než Lindsey, Larou, Mikaelou? Nebo je odlákává freestyle (pochybuje někdo, že se v kariéře Šárka Záhrobská/Strachová nadřela mnohem víc než Šárka Pančochová?) či jiné sporty? I to je na samostatné úvahy.