Ještě jako aktivní závodník absolvoval v roce 1949 první trenérský kurz pořádaný lyžařským svazem, brzy na to byl jmenován trenérem státní reprezentace a od roku 1951 působil jako trenér armádního sportovního centra ATK Praha, zajišťujícího tehdy přípravu většiny lyžařských reprezentantů ČSR. Měl tak svůj podíl na úspěšných startech sjezdařů Hennricha a Čermáka na Olympijských hrách v Cortině ď Ampezo v roce 1956, ale především dokázal uplatnit své diplomatické schopnosti v následujícím kritickém období, kdy politické a řídící tělovýchovné orgány vážně jednaly o vyloučení sjezdového lyžování z oficiálních struktur sjednocené tělovýchovy, včetně vyřazení sjezdařů z péče, jak na poli armádní, tak i státní reprezentace. Milan Špaček měl zásluhu na tom, že k uvedeným zákrokům nedošlo, neúnavně předával své bohaté zkušenosti mladým sportovcům na mnoha tréninkových kurzech, přednášel na školeních trenérů a v této své osvětové činnosti dále pokračoval i jako vedoucí redaktor svazového měsíčníku Lyžařství v létech 1958 – 61. Z toho titulu se zúčastnil několika mezinárodních mistrovství sportovních žurnalistů a v roce 1960 zde potvrdil dobrou kondici, když získal mistrovský titul v obřím slalomu.
V lyžařském prostředí se dál pohyboval po celý život. Působil jako rozhodčí a organizátor lyžařských soutěží a trvale se zajímal o lyžařské dění doma i v zahraničí. Jako nejstarší účastník slavnostního shromáždění, uspořádaného v roce 2013 při příležitosti 110. výročí organizovaného lyžování v českých zemích, ve věku 91 let převzal v aule pražského Karolina Ocenění za přínos českému lyžování.
