Stratosférické oteplení začíná promlouvat do počasí

To, co se dalo – čistě statisticky a trochu spekulativně – předjímat už před Vánoci a na přelomu roku, se čím dál více projevuje i v numerických předpovědních modelech. Náhlé stratosférické oteplení, při němž došlo ve výšce 30 km nad zemí ke skokovému nárůstu teploty o více než 80 °C, vedlo k otočení stratosférického větru do protisměru, a to dokonce nejsilnější měrou v historii sledování. Výsledkem je, že ve vyšších vrstvách atmosféry proudí vzduch opačným směrem než v nižších, v nichž se „utváří“ počasí. To obvykle výrazně zbrzdí, rozvlní či zcela rozbije tzv. polární vír, který „drží“ arktický chlad a zároveň způsobuje přesun vzduchových hmot od západu k východu – v případě Evropy tedy z oceánu na kontinent. Jakmile je polární vír zbržděn, proudění na severní polokouli více meandruje („kličkuje“ od severu k jihu a naopak namísto přímého západo-východního směru) a mrazivý vzduch zatéká z Arktidy více na jih. Tento stav, který je nutnou podmínkou, aby do Evropy měla kudy přijít zima, meteorologové nazývají narušenou cirkulací. Sama o sobě ještě není zárukou zimního počasí, zvyšuje však jeho šance.

Je-li polární vír takto oslaben, staví se mu „do cesty“ mohutné tlakové výše, jakési pevnosti nehybného vzduchu, které způsobují, že proudění musí meandrovat. A pravě na přesném rozložení těchto tzv. blokačních tlakových výší závisí, zda se Evropa dočká zimy, nebo nikoliv.


Záporné hodnoty indexu AO značí, že polární vír bude i nadále oslaben

Zima pro hory, koncem ledna možná i pro nížiny

V současnosti jsou – navzdory „luxusním“ předpokladům – tlakové výše rozestavěny ne zcela ideálně. Sibiřská tlaková výše je totiž přes severní pól propojena s aljašskou, takže aktivní část chladného polárního víru (tlakové níže) je „vytlačena“ do východní Kanady, kde ze střetu s teplým Atlantikem vypouští nové a nové tlakové níže valící se k Evropě. Díky celkové slabosti polárního víru se naštěstí daří azorské tlakové výši vysouvat k severu, čímž posouvá atlantské cyklóny na severnější dráhu a ty do Evropy dorazí s chladnějším vlhkým vzduchem – výsledkem jsou sněhové hody pro naše hory i severní stranu Alp, ovšem „slabá“ zima pro nížiny.

Kdyby azorská tlaková výše ustoupila k jihu, Evropu „prolije“ Atlantik a teploty by byly výrazně vyšší. Naopak pokud by se azorské tlakové výši podařilo propojit s tlakovou výší nad polární oblastí, v Atlantiku by vznikla neprostupná vzduchová „pevnost“ a místo oceánského vzduchu by proudil do Evropy ještě chladnější vzduch původem z Arktidy, příp. z Eurasie.


Po přední straně tlakové výše, roztažené nad Atlantikem tak, že ucpe i poslední skulinku, se do Evropy může ve třetí lednové dekádě propadnout s tlakovou níží arktický vzduch


Pokles teplot ve výšce cca 1 500 m n. m. koncem ledna předpokládá i hlavní scénář modelu GFS, značný rozptyl variant ale nabádá k opatrnějšímu optimismu

Chladné počasí je pravděpodobnější než teplé

Polární vír by se tak mohl zcela rozpadnout na dvě či více center, z nichž jedno by „mrazilo“ Evropu. Propojení azorské výše s polární výši přitom hlavní scénář předpovědního modelu GFS aktuálně předpokládá. Tomu odpovídá i výrazné „zchladnutí“ dlouhodobé předpovědi – zatímco ještě počátkem ledna očekávala výrazně teplotně nadprůměrný leden v Evropě, nyní počítá spíš s průměrným až chladnějším měsícem.


V současnosti to podle dlouhodobého modelu CFS vypadá na zimní leden


Ještě na přelomu roku přitom dlouhodobý model CFS předpovídal nadprůměrně teplý měsíc


I únor by podle modelu CFS mohl mít zimní průběh