Tragédie přispívající ke zpřísnění norem

Přísnost a detailnost nové úpravy nejsou pouze výsledkem byrokratické činnosti, nýbrž přímou reakcí na tragické události, které formovaly veřejné mínění a politickou vůli.

Předchozí velká reforma, která vyústila v přijetí Decreto Legislativo 40/2021, byla silně ovlivněna pádem kabiny lanovky na hoře Mottarone v roce 2021. Tato tragédie, byť primárně spojená s provozem přepravních zařízení, vedla ke změně v přístupu k odpovědnosti provozovatelů areálů a zdůraznila nutnost preventivního přístupu k riziku a státního dohledu.

Aktuální novela z roku 2025 reaguje na sérii fatálních úrazů mladých profesionálních sportovců. Smrt 19leté reprezentantky Matilde Lorenzi na podzim 2024 při tréninku ve Val Senales a tragická nehoda jejího kolegy Mattea Franzosa otřásly italskou sportovní i laickou veřejností. Vyšetřování ukázalo, že i při použití nejlepší dostupné výstroje a na zabezpečené trati mohou být následky pádů fatální, zejména v důsledku kraniocerebrálních traumat a poranění trupu.

Nejbezpečnější lyžařské prostředí na světě

Tyto události vedly k závěru, že pokud jsou ohroženi elitní závodníci, je běžná lyžařská veřejnost vystavena neakceptovatelnému riziku. Itálie proto ambiciózně usiluje o vytvoření „nejbezpečnějšího lyžařského prostředí na světě", což se promítlo do zavedení povinných ochranných prvků pro širokou veřejnost i závodníky.

Ochranná přilba povinná pro všechny lyžaře, sáňkaře či telemarkisty bez rozdílu věku

Nejzásadnějším zásahem do osobní svobody lyžaře je povinnost nošení ochranné přilby povinné pro všechny osoby bez rozdílu věku. Tato povinnost se vztahuje nejen na sjezdové lyžování a snowboarding, ale explicitně i na telemark, sáňkování a bobování. U telemarku jde o potvrzení jeho subsumpce pod lyžařské disciplíny, aby nedocházelo k výkladovým nejasnostem. Důraz je kladen na homologaci – vyztužené čepice či běžné cyklistické přilby (pokud nemají dvojí certifikaci) nejsou z pohledu zákona dostačující; vyžaduje se přilba odpovídající normě EN 1077 a požadavkům na osobní ochranné prostředky podle nařízení (EU) 2016/425. Itálie tímto krokem zavádí standard, který nemá v alpských zemích obdoby, a nadřazuje ochranu veřejného zdraví nad individuální volbu dospělého jedince.

Ochrana páteře a trupu pro organizovaný sport

V přímé reakci na nehody Lorenzi a Franzosa reagovala vedle státu i Italská federace zimních sportů (FISI). Pro oblast organizovaného sportu (závody a tréninky pod hlavičkou federace) byla zavedena povinnost používání certifikovaných chráničů páteře (tzv. páteřáků) pro všechny mládežnické kategorie. U rychlostních disciplín se navíc postupně zavádí povinnost používání ochranných prvků odolných proti proříznutí a airbagových vest. Ačkoliv pro rekreační lyžaře zůstává „páteřák" v rovině doporučení, vývoj v závodním lyžování často predikuje budoucí standardy pro širokou veřejnost.

Úprava norem pro značení obtížnosti sjezdovek

Zákonodárce přistoupil rovněž k pragmatické úpravě definic sjezdových tratí.

Maximální povolený podélný sklon pro „snadné" (modré) tratě byl ve srovnání s korektivní novelou z roku 2023 zvýšen z 15 % zpět na 25 %. Tím se právní úprava vrací k parametru, který platil již v původním „Sněžném kodexu" z roku 2021. Pro běžného lyžaře tak nejde o dramatickou novinku, ale spíše o ukončení krátkého období výrazně restriktivnějšího limitu, který neodpovídal geomorfologii řady stávajících tratí.

Minimální šířka tratí byla snížena z 20 na 15 metrů, což fakticky legalizuje stávající užší tratě zejména v úzkých horských údolích a umožňuje, aby byly i nadále vedeny jako „modré", pokud splní ostatní bezpečnostní požadavky.

Z hlediska odpovědnosti za škodu zůstává významné, že „modrá" sjezdovka nemusí být vnímána jako „neriziková" a může obsahovat úseky s citelnějším sklonem, než jaký by odpovídal laické představě „cvičné" nebo „rodinné" tratě. Právní přesun parametru z 15 % zpět na 25 % tedy spíše potvrzuje dosavadní praxi, než že by ji měnil, a současně zvyšuje význam informovanosti a sebeodpovědnosti uživatelů.

Absolutní přednost rolb a skútrů před lyžaři

Významnou změnou z hlediska prevence kolizí je nová úprava, týkající se pohybu mechanických prostředků (mezzi meccanici – rolby, skútry). Novela stanoví, že lyžaři musí v každém případě dát přednost těmto prostředkům a umožnit jejich plynulý průjezd. Vozidla musí být vybavena světelnou a zvukovou signalizací. Zákon zde reflektuje omezené manévrovací schopnosti těžké techniky na sněhu a přenáší břemeno opatrnosti plně na lyžaře.

Pokuty a odebrání skipasu

Za porušení povinnosti nosit přilbu hrozí správní pokuta ve výši 100–150 EUR. Zásadní novinkou je však důsledné uplatňování vedlejší sankce v případě recidivy nebo závažného porušení pravidel: odebrání přepravního titulu (ritiro del titolo di transito), tedy skipasu, na dobu 1 až 3 dnů.

Tato sankce je zajímavá z civilistického hlediska. Skipas v italském právu (a analogicky v českém) představuje doklad o uzavření smíšené smlouvy, která kombinuje prvky nominátní smlouvy o přepravě a inominátní smlouvy o právu užít sjezdovou trať a související infrastrukturu. Odebrání skipasu orgánem veřejné moci (policie, carabinieri) představuje veřejnoprávní zásah do tohoto soukromoprávního vztahu, kdy je lyžaři de facto znemožněno konzumovat zaplacenou službu z důvodu porušení veřejného pořádku na trati.

Provozovatel odpovídá jen za atypická nebezpečí

Provozovatel areálu má zákonnou povinnost zajistit bezpečnost tratí a chránit uživatele před tzv. atypickými nebezpečími (insidia o trabocchetto). Jde o skrytá rizika (neoznačená jáma, křížící lano), která lyžař nemůže předvídat. Za typická rizika spojená s povahou sportu (led, boule) naopak provozovatel neodpovídá. Platí přísná povinnost provozovatele trať uzavřít, pokud nelze atypické nebezpečí odstranit.

Zákaz lyžování v podnapilosti, nikoliv alkoholu jako takového

Decreto Legislativo 40/2021 zakazuje lyžování ve stavu „podnapilosti" (stato di ebbrezza) v důsledku požití alkoholu. Ačkoliv zákon nestanoví explicitní číselný limit přímo v textu zákona o lyžování, odborná literatura a aplikační praxe s odkazem na předpisy o silničním provozu obvykle vycházejí z tolerance 0,5 g/l. Nejedná se tedy o nulovou toleranci, ale o sankcionování stavu, který vylučuje bezpečnou jízdu a narušuje psychomotorické funkce.

Italské normy je oproti Česku přísné a přesné

Právní regulace zimních sportů v Itálii, pro niž se v doktríně vžil termín Sněžné právo (Diritto della neve), se již více než dvě dekády vyznačuje vysokou mírou kodifikace. Itálie se vydala cestou přísné zákonné regulace již v roce 2003 přijetím zákona č. 363/2003, který jako první v alpském prostoru povýšil pravidla chování na sjezdových tratích na úroveň zákona. Tento trend pokračoval komplexní reformou v roce 2021 (legislativní dekret č. 40/2021), která systém modernizovala a zavedla detailní kogentní normy. A rok 2025 představuje v tomto vývoji další významný milník.

Italská cesta představuje ostrý kontrast k situaci v České republice. Zatímco Itálie disponuje komplexním „Sněžným kodexem", v ČR speciální zákon o bezpečnosti lyžování neexistuje. Problematika je řešena obecnými ustanoveními občanského zákoníku (prevenční povinnost) a technickými normami (ČSN 01 8027), na které odkazuje § 11c zákona č. 159/1999 Sb. Pravidla FIS jsou u nás aplikována pouze zprostředkovaně jako „metaprávní kodex norem" skrze judikaturu Nejvyššího soudu.

Nejvíce alarmujícím rozdílem je absence povinnosti nosit přilbu v ČR, a to i u dětí, přestože pro cyklisty do 18 let tato povinnost platí. Tento stav je paradoxní, uvážíme-li, že index úrazovosti a závažnosti zranění (zejména hlavy a páteře) je u lyžování vyšší než u cyklistiky.

Itálie nám ukazuje, že stát může aktivně vstoupit do regulace rizikových sportů ve jménu ochrany veřejného zdraví. Nabízí se tedy zásadní otázka: Bude česká politická reprezentace čekat na podobné tragické události, jako byly ty v Itálii, nebo bude jednat odpovědně a preventivně a přikročí k modernizaci právního rámce bezpečnosti zimních sportů tak, aby se Česká republika přiblížila standardům alpských zemí? Vývoj v Itálii jasně signalizuje konec benevolentního přístupu k bezpečnosti na horách v Evropě.

Tento článek vznikl v rámci interního výzkumného projektu Výzkumného a znaleckého ústavu IUSKI – Institut lyžařského práva s názvem „Právní úprava bezpečnosti lyžování v mezinárodním kontextu a její možné perspektivy v právním řádu České republiky", který navazuje na původní projekt GAUK č. 700119 řešený na Právnické fakultě Univerzity Karlovy.