Adame, máš za sebou vleklé zdravotní komplikace. Můžeš nám ještě popsat, jak se to vlastně všechno seběhlo?

V říjnu 2016 jsem si v Söldenu zranil kotník a celý podzim jsem to dával dohromady. Když už to vypadalo dobře, rozmlátil jsem se v super-G na Mistrovství světa ve Svatém Mořici a odnesla to pravá pata. Neměl jsem nic zlomené, ale hodně jsem si ji pohmoždil. Léčil jsem to asi půl roku, jenomže se ukázalo, že jsem si v St. Moritz asi taky „načal“ koleno, ve kterém mi potom při kondičním tréninku v Praze pořádně prasklo. To bylo na začátku září. Běžel jsem hned k panu Kolářovi, spíš tak pro jistotu, na kontrolu, a on mi řekl, že se to musí operovat! Ať se prý do 24 hodin rozhodnu, že bychom to tedy udělali hned. Z toho jsem byl dost překvapený, ale nechal jsem si poradit, šel jsem na operaci menisků a tím pádem jsem odepsal celý začátek zimy 2017/18. Hojilo se to naštěstí dobře a šest týdnů po operaci už jsem jel obřák ve Val d’Isére. A bodoval jsem! Dokonce jsem byl po prvním kole na 19. místě. Pak jsem to sice pokazil, i tak to ale bylo příjemné překvapení. Měl jsem v té době v hlavě především olympiádu a ta mi nakonec moc nevyšla. Nejlépe jsem skončil v kombinaci, na 22. místě…

Po delší době tedy vstupuješ do zimy zdravý. Jaké si pro letošek kladeš cíle?

Chci se co nejdříve probojovat do 30 ve World Cup start list, v obřáku i ve slalomu. Nízké startovní číslo je základ k tomu, aby mohly přicházet kvalitní výsledky. Budu se soustředit jenom na GS a SL, s kombinací už jsem skončil. Mluví se totiž o tom, že kombinaci v programu svěťáku nahradí paralelní slalomy, které bych určitě chtěl jezdit. To mi samozřejmě do tréninku zapadá mnohem lépe.

Letos bude Mistrovství světa v Aare, takže se určitě zase pojede zajímavá týmová soutěž…

Jasně, stříbro v týmovém závodě na MS ve Svatém Mořici nás ohromně povzbudilo! A já věřím, že i letos v Aare bychom mohli předvést něco podobného. S bráchou a s Peťou Vlhovou můžeme být silní, plánujeme proto i pár společných tréninků zaměřených na paralelní slalom.
Týmová soutěž je pro nás samozřejmě velice zajímavá, je to typ závodu, kde se může stát více méně cokoliv. Často se postupuje, anebo končí, i když je vlastně výsledek 2:2. Na olympiádě v Pchjongčchangu jsme vypadli trochu smolně, brácha tam udělal velkou chybu, Veronice se její jízda vůbec nepovedla… Ale příště můžeme mít zase štěstí.

Zmínil jsi Petru Vlhovou, co říkáš tomuto zázraku, který se na slalomářské nebe vyhoupl doslova z ničeho nic?

To bych ani neřekl, my Peťu vnímáme už dlouho. Brali jsme ji občas s námi na žákovská soustředění a víme, co v ní je. Má obrovský potenciál! Když ještě zamaká na psychice, může klidně útočit na World Cup Overall. Ona ještě pod tlakem nezvládne vždy prodat všechno, co umí. Ale umí toho opravdu hodně.

Po dlouhých letech není tvým hlavním koučem táta. To bude asi významná změna?

Ano, angažovali jsme Romaina Veleze, manžela Veroniky (Velez Zuzulové). Těšíme se na to, já i brácha, protože Romain má s vrcholovým lyžováním obrovské zkušenosti. Kromě Veroniky trénoval třeba Tessu Worley, a to v době, kdy sbírala ty největší úspěchy. Stala se mistryní světa v obřím slalomu, vyhrála v této disciplíně svěťák… Podle nás je Romain Velez v současnosti jedním z nejlepších trenérů technických disciplín. A asi nejen podle nás, Romain měl nabídku na pozici šéftrenéra francouzských slalomářů, mohl pracovat s Pinturaultem, Favrem, Muffat Jeandetem… Ale upřednostnil trénování bratrů Žampových. :-)
Samozřejmě v tom hrála roli jeho rodina, narodilo se jim děcko a Romain chce být častěji s Veronikou. Kdyby trénoval francouzský tým, asi by si jich moc neužil.

Co bylo impulsem pro to, abyste do rodinného týmu angažovali nového kouče?

Táta dotáhl mě a Andyho na současnou výkonnostní úroveň, na což může být poprávu hrdý. Sám ale uznal, že výš už nás musí posouvat někdo jiný. V týmu ale zůstává, bude vše koordinovat a řídit.
Chce se také mnohem víc věnovat našemu nejmladšímu bráchovi. Teovi už je šestnáct, začíná jezdit fisové závody a určitě má na to, aby se na mě a na bráchu brzy dotáhl. Táta mu teď může hodně dát, což už tolik neplatí o mně a o Andym.

Největší úspěchy Adama Žampy

  • 5. místo v superkombinaci na ZOH v Soči (nejrychlejší čas ve SL)
  • 6. místo ve SL na ZOH v Soči (nejrychlejší ve 2. kole)
  • 5. místo v superkombinaci v Kitzbühelu 2016 (ztráta 16 setin sekundy na 3. místo)

Romain Velez, jak jsi sám zmínil, na špičkové úrovni trénoval ženy. Dají se tyto zkušenosti přenést do mužského lyžování?

Romain v minulosti trénoval i muže. Sám tvrdí, že je mezi trénováním mužů a žen skutečně velký rozdíl, je to ale hlavně v psychice. Na muže, jak říká Romain, můžeš být tvrdý vždy, ale na ženy jenom někdy. :-) Třeba Tessa Worley prý byla v tomto ohledu výjimečná, podobně i Veronika. Obě jsou velmi cílevědomé a zvyklé trénovat nesmírně tvrdě. Takže s nimi vlastně pracoval dost podobně, jako by trénoval muže.

Budete ze spolupráce s Romainem Velezem profitovat třeba i v tom smyslu, že byste se občas na trénink připojili k silnému francouzskému týmu?

Tomu moc nevěřím, dnes už je to velice těžké. S Romainem možná máme k těmto možnostem blíž, ale dnes si každý pečlivě hlídá to své know-how. Občas se třeba podaří domluvit pár jízd, když se ti silní závodníci v tréninku chtějí s někým porovnat, ale na stabilnější spolupráci to nevidím, to není reálné. Tu potřebu spojit se s dalším týmem mívají země jako Slovensko, Česko… Prostě malé týmy. V minulosti jsem takto trénoval s Chorošilovem, taky s Davem Rydingem a rád vzpomínám na doby, kdy jsme trénovali s Ivicou Kosteličem. To bylo před Olympiádou v Soči a já jsem na tom vydělal i tím, že jsem perfektně znal trať, kterou v olympijském závodě stavěl Ante Kostelič. Měl jsem ty jeho kombinace natrénované a taky jsem měl ve druhém kole ze všech nejrychlejší čas.
V současnosti to ale vypadá tak, že budeme pod vedením Romaina Veleze trénovat hlavně s bráchou Andym.

Proč nefunguje spolupráce s Čechy?

Ti mladí Češi teď jezdí hlavně sjezdy. Forejtek, Zabystřan… A vypadá to, že v nich něco je!
Nám by dával smysl trénink tak maximálně s Kitanem (Kryštof Krýzl), ale on byl letos taky zraněný a teprve se vrací na lyže. My jsme s Kitanem výborní kámoši, jeden druhému moc fandíme, a když je to možné, tak si na závodech hodně radíme a tak. Ale v tréninku se teď nějak nepotkáváme.

Tomu se říká rodinný tým

Bratři Adam, Andreas a Teo, otec Tomáš. Žampovi v prostředí vrcholového lyžování vytvořili výjimečný tým. Tomáš Žampa, hlava rodiny, do Světového poháru v roli trenéra nejprve přivedl nejstaršího Adama (28), kterému už dnes na paty šlape Andreas (25). „Na tréninku se vždy hecujeme a když se třeba občas někomu z nás nechce, je tu brácha, který prostě řekne: Makej! A to funguje,“ pochvaluje si letitou spolupráci Adam. O nejmladším ze sourozenecké trojice, letos šestnáctiletém Teovi, říká: „Teo má velkou výhodu, že může už od mala trénovat se dvěma závodníky, kteří jezdí Světový pohár. Může se tedy hodně naučit, může to prostředí přirozeně poznávat. To jsme my s bráchou neměli. Když jsme vyrůstali, nikdo před námi na Slovensku v této roli nebyl.“
Tomáš Žampa se od letoška bude intenzivně věnovat právě Teovi, pro něhož je velkou motivací dohnat výkonnostně své starší bratry a připojit se co nejdříve k World Cup týmu, který od letoška trénuje uznávaný Romain Velez. Za čtyři roky se koná zimní olympiáda v Pekingu a Slovensko má reálnou naději, že jej ve sjezdovém lyžování budou reprezentovat ne dva, ale dokonce tři Žampové. Příběh rodinného týmu ze Starého Smokovce by tím získal punc výjimečnosti v celosvětovém měřítku.