Za dlouhá léta, kdy jsem se openingu v Söldenu mnohokrát osobně účastnil (a chtěl jsem i letos, leč nezbyla na mě za slušné peníze byť jediná postel), nabyl jsem poněkud dvojakých pocitů. Jistě, zažili jsme v Söldenu parádní závody za mrazivého počasí, se sluncem nad hlavou a fantastickou diváckou kulisou pod sjezdovkou. Ale na můj vkus se v poslední době v souvislosti s prvními závody sezony objevuje až příliš otazníků. A není to jenom počasím, které nás zlobí. Hodně, opravdu hodně lidí bezprostředně napojených na Bílý cirkus si každý rok oddechne, když už je Sölden konečně za námi. Ten poslední říjnový víkend prostě poslední roky vyznívá tak nějak rozpačitě.

Trocha historie

Závody Světového poháru se v Söldenu poprvé konaly na podzim roku 1993, není ale nezajímavé podívat se na časové lince ještě dál. Osmdesátá léta už jsou dnes pro většinu z nás dávnou historií, takže si těžko můžeme pamatovat, že Svěťák tenkrát svoji sezonu zahajoval třeba v argentinském Las Lenas (1985 a 1986) nebo v Austrálii (1989) a dokonce na Novém Zélandu (1990). Jaké to byly závody nevím, fakt jsem tam nebyl, jedno je ale jasné. Brzké zahájení Světového poháru se FIS zalíbilo. V Austrálii, představte si, se závodilo už na konci srpna! Jak se to líbilo závodníkům trochu tuším, moc asi ne. Rád se na to některého pamětníka zeptám a počítám, že to pro generaci Tomby a Girardelliho bylo moc brzy a děsně daleko. Takže přesunutí prvního závodu sezony na konec října do Evropy je oproti jižní polokouli vlastně pohoda. Na tomto nejspíš došlo ke shodě, která vyústila v plán, podle něhož se v otvírání sezony měly střídat tři ledovcové areály – francouzské Tignes, švýcarské Saas-Fee a rakouský Sölden. Jenomže hned první rok existence „ledovcového plánu“ zaúřadovalo počasí a v Saas-Fee se závody v roce 1994 neuskutečnily. Za rok v Tignes ano a Francouzi se pak s rakouským Söldenem (Švýcaři to vzdali?) o první závody sezony střídali až do roku 2000. Od té doby se Světový pohár v alpském lyžování zahajuje nepřetržitě každý rok o posledním říjnovém víkendu na konci údolí Ötztal, na ledovci Rettenbach, tedy v Söldenu. Může se na to ještě někdo těšit?


Zahajovací závod svěťáku se bude v Söldenu s určitostí konat nejméně do roku 2020.


A vítězem je… turismus!

Může, Sölden. A pár Němců. Vlastně ani nevím, jako moc bylo toto lyžařské středisko slavné před tím, než se do povědomí lyžařského světa začalo zapisovat prostřednictvím World Cup Openingu. Říci, že Sölden na svěťáku vydělává, by sice bylo jednoduché, s vědomím, že tato každoroční legrace také něco stojí, se toho ale radši zdržím. Radši řeknu, že Světový pohár v alpském lyžování Söldenu rozhodně pomohl ke slávě. To je bez diskuze. V Německu a samozřejmě v Rakousku je teď Sölden pojmem, nikde jinde se tak dobře neflámuje a, tedy pardon, taky se tu docela dobře lyžuje. Hlavně v zimě, na podzim je to horší. Hotely ale v termínu, kdy by sem, nebýt svěťáku, sotva někdo zabloudil, praskají ve švech. A o to jde.

Z pohledu závodění, tedy atraktivity samotných závodů, už to tak pozitivně nevidím. Rakušanům je, co by pořadatelům závodů, k nimž se tradičně, tedy spíš ze zvyku, upírá tolik pozornosti, jistě třeba vyslovit uznání. Fakt je, že na konci října asi v Evropě nikdo sjezdovku nepřipraví tak, jak ji umějí udělat na Rettenbachu. Tedy tak, aby se jelo (když nepřiletí vichřice). A hlavně, nejde jen o sjezdovku. Jde také, a to především, o silnici k ní, o divácké prostory u dojezdu sjezdovky, o ubytovací kapacity v údolí, o jejich dobrou dostupnost z Mnichova, Innsbrucku, Salcburku… Zkrátka o celkově vynikající zázemí. Docela rád bych viděl, jak to z tohoto pohledu vypadalo před třiceti lety v Tignes. No ano, pokud Světový pohár musí začínat v říjnu, pak asi musí začínat v Söldenu. Tolik pohled organizátora a vlastně i diváka.

Upřímně, nemám ten Sölden moc rád

Na závěr si dovolím interpretovat pohled závodníka s jinou než rakouskou národností. Podklady jsem získával letitým rozmlouváním s lyžaři českými i zahraničními, většinou proběhnuvším v průběhu měsíce října. A často off record: „Sölden je veliké divadlo, a tím pádem docela stres. Všude je spousta lidí, každý něco chce a já bych radši trénoval. Tenhle shon mě zastihne de facto v přípravě, to se ještě necítím na těžký závod. A závod v Söldenu je fakt těžký! Extrémně prudký kopec, nakonec dlouhá rovinka, často jsou špatné podmínky… Na závodní pistě se nedá trénovat, když na ní vůbec někoho pustí, tak jen Rakušáky. Člověk tu má pocit, jako by existovali jen Rakušáci! Nikde jinde už tahle přezíravost není tak velká jako v Söldenu. Veřejnost i novináři mají od prvního závodu obrovská očekávání, kdo tady vyhraje, toho pasují málem na vítěze celého svěťáku. Úplně zbytečně… Sölden o ničem nerozhoduje, o ničem nevypovídá. Další závod se jede až za tři týdny v Levi – slalom na totální rovině. Když se nezruší… Závodit se opravdu začíná až na přelomu listopadu a prosince v Americe. Upřímně, nemám ten Sölden moc rád.“

Hirscher prý ještě nebyl ready

Ale existují i výjimky. Takový Ted Ligety v Söldenu čtyřikrát vyhrál, tak tomu se tu musí líbit! A přesto se tu vloni hodně rozčiloval, když byl závod v poslední chvíli odvolaný. Prý to bylo kvůli Hirscherovi, protože ještě nebyl ready. Emoce, kontroverze, silné řeči… Jo, tohle k Söldenu patří.

No tak na závěr, ze slušnosti, ještě k výsledkům sobotního závodu: zase žádné překvapení. I to je pro Sölden typické, je to prostě extrémně těžký kopec, který opravdu dobře sjezdou jen ti nejlepší. Pro mě jsou letos zajímavé čtyři Norky v top 10. A pódium? Tessa Worley obřák umí, to přece víme. Brignone jako vždycky extrémně natěšená a show typu Sölden má ráda. A Shiffrin zase ze slušnosti řekne, že být v Söldenu na bedně je boží a víc si dnes nemohla přát.

No já bych si přál trochu zajímavější závody, ale je to jenom můj, asi značně subjektivní, názor. Tak ještě že už ten letošní Sölden máme za sebou. Klid od něj budeme mít přesně rok.