Skitouring a splitboarding obecně slouží k tomu, abychom se před radostí ze sjezdu trochu uhnali. Jak těžké stoupání je, závisí na více faktorech – krom toho, kolik už jsme nastoupali a kolik nás ještě čeká, hraje významnou roli právě účinnost pásů. Každý, kdo na lyžích stoupá, zažil těžkosti spojené s pásy. Ať už jejich odlepování od lyže, nabalování sněhu či namrzání pásu, nedostatečná přilnavost, to vše způsobí zbytečný energetický výdej, který může ohrozit průběh túry. Překvapující však je, že většina lyžařů věnuje pozornost kvalitě pásů až uprostřed túry, kdy začnou nadávat na jejich nefunkčnost.
Kompletní výsledky jednotlivých pásů najdete zde na SNOW.cz
v Testu stoupacích pásů!
Materiál a konstrukce – souvislosti s výsledky testu
Testem zkoumané pásy v některých případech dopadly velmi rozdílně. A to přesto, že většina pásů je vyrobena ze stejných základních materiálů. Textilie s vlákny nebo plyší, vodotěsná vrstva s membránou či laminátem, podkladová vrstva a konečně adhezivní vrstva. Co tedy může za takové rozdíly? Háček se schovává v detailech. Způsob, jakým jsou tyto materiály poskládány, předurčuje jejich funkčnost, i když na účinnost bude mít samozřejmě objektivní vliv také teplota, vlhkost a sněhové podmínky. Výrobci pásů na začátku stojí před nejdůležitějším rozhodnutím, volbou vláken. Mohérová, nebo syntetická vlákna? Klouzavost a stoupavost bude záviset na způsobu tkaní vláken, jejich kvalitě, délce a úhlu sklonění. Ke stabilizaci vláken a zvýšení odolnosti se používá vrstva polyesterem ztužené bavlny.
Konstrukce pásu
- Základní vrstva a plyš. Typ materiálu (mohér, syntetická vlákna), proces tkaní vláken, kvalita, délka a úhel sklonění vláken ovlivňují klouzavost a stoupavost pásu.
- Vrstva tkaniny zajišťuje pevnost a zabraňuje párání vláken při prořezu.
- Voděodolný laminát či membrána brání promáčení pásu až na základní vrstvu a zajišťuje tak dlouhodobou přilnavost.
- Polyesterem vyztužená bavlna tvoří základní vrstvu, vyztužuje měkkou část pásu a zvyšuje odolnost roztrhnutí.
- Adhezivní vrstva z akrylátu, silikonu nebo jiných adheziv zajišťuje přilnavost ke skluznici lyže.
Přilnavost
Všechny pásy, testované Outdoor Content Hub, jsou po celé délce přilepeny ke skluznici. Zabraňují tak vniku sněhu mezi pás a lyži, ale po sundání na skluznici nezůstávají zbytky lepidla. Přilnavá vrstva se vyrábí z akrylátových, silikonových či termoaktivních lepidel a je odolná vůči nízkým teplotám.
K lyži jsou pásy kromě lepidla přichyceny za špici a patu speciálními svorkami, klipsy a úchyty. Většina pásů už nepoužívá gumové a pružné prvky, které mají v chladných podmínkách a pod vlivem agresivních UV paprsků sníženou pevnost a dříve či později se roztrhnou. Zpravidla (v souladu Murphyho zákony) v tu nejméně vhodnou chvíli, na nejméně vhodném místě.
Tyto úchyty jsou však jen pomocníky adhezivní vrstvy. Termoaktivní lepidlová adheziva jsou stále hojně využívána, jelikož je na ně spoleh v proměnlivých podmínkách a mají dlouhou trvanlivost. Každý výrobce má svůj „tajný recept“, jak dosáhnout ideální rovnováhy silné, ale ne příliš agresivní přilnavosti. Adhezivní vrstvy na bázi silikonu nebo akrylátu jsou čím dál populárnější. Lehce se ze skluznice sundávají, nezanechávají na ní zbytky lepidla a také je lze pro transport slepit k sobě, bez potřeby mřížky či fólie. Při opětovném použití není těžké je od sebe rozlepit, lze je také čistit jemnou houbou a mýdlovou vodou. Nenáročné použití je důvodem jejich rozmachu, ale mají i negativní vlastnosti. Při vícerém použití během jednoho dne je třeba dávat pozor, aby adhezivní vrstva byla vysušena, než je pás nasazen. Pokud se totiž sníh či voda dostanou na tyto povrchy, s přilnavostí se můžete rozloučit.
Způsob testování
Terénní test
Sedm all-round stoupacích pásů prošlo zátěžovou zkouškou na túrách v zimě 2017/18 v různorodých sněhových podmínkách, teplotách i počasí. Během testování byla zaznamenávána teplota vzduchu i sněhu, vlhkost vzduchu a stav sněhu, a to s pedantskou pečlivostí. Testeři nastoupali na každém modelu mnoho vertikálních metrů, dohromady asi 15 výškových kilometrů, což odpovídá jedné sezóně průměrného skialpinisty.
V druhé části terénního testu byly pásy podrobeny testování ve standardizovaných podmínkách – na konkávním výjezdu dopadiště skokanského můstku – v širokém rozsahu teplot a sněhových podmínek. Abychom zajistili přesné srovnání, všechny pásy byly testovány na stejných lyžích, K2 Wayback 96 v délce 177 cm.
Laboratorní test
Po konci terénních testů byly analyzovány jak použité, tak nové pásy sérií testů ve Výzkumném centru po sporty na sněhu (Forschungszentrum Schnee, Ski und Alpinsport) na Universitě v Innsbrucku. Testování probíhalo pomocí lineárního tribometru, vyvinutého speciálně k testování sportovních materiálů. Lineární tribometr pro sníh a led měří tribologické údaje (například třecí koeficient) v rychlosti, vyvíjené při lyžování s vysokou přesností.
Klouzavost
Během terénního testu byly pásy upevněny na standardizované lyži, test probíhal ve volném terénu v širokém rozpětí podmínek. To bylo navíc doplněno o strukturovaný test na skákacím můstku ve švýcarském Wildhausu, kde testér sjížděl stejný svah na různých pásech a byla měřena vzdálenost, kam doklouzal. To bylo několikrát opakováno v několika dnech v různých podmínkách a teplotách.
V laboratoři probíhalo měření v chladné místnosti pomocí tribometru. Metoda testování zahrnovala měření dat na 23 metrů dlouhém sněhovém pásu maximální rychlostí 30 m/s. Byly použity dva druhy sněhu – čerstvý sníh (teplota 5,8 °C až 6,5 °C, vlhkost sněhu 17 až 18) a starý sníh (teplota 6,0 °C až 6,5 °C, vlhkost sněhu 19 až 20).
Měřen byl koeficient tření, tedy kolik síly a energie je potřeba k udržení lyže a lyžaře v pohybu. Čím menší je odpor, tím méně je potřeba energie. Pro srovnání, skluznice lyže má třecí koeficient okolo 4 %, v závislosti na podmínkách. Jinými slovy, pokud lyži zatížíte 100 newtony (asi 10 kg), potřebujete 4 newtony pro posunutí lyže na rovném povrchu. Nejnižší naměřené hodnoty u pásů bývají okolo 10 %, tedy potřebují asi 2,5x více síly pro rozpohybování než lyže samotná. Ovšem nejvyšší hodnoty dosahovaly až 28 %, tedy sedminásobku síly, potřebné pro skluznici lyže. To znamená, že s některými pásy je potřeba až trojnásobek síly k chůzi, než s jinými.
Výsledky měření koeficientu tření v tomto testu se pohybovalo od 16 % u pásů Colltex, Contour a Fischer do 28 % u pásů Pomoca, ale hodnoty v testu se starým a čerstvým sněhem jsou velmi rozdílné. Markantní rozdíly byly také mezi novými a sezónu používanými pásy, přičemž speciálním případem byly pásy Pomoca: při testu nového pásu byl zaznamenán koeficient tření 28 %, zatímco používaný pás měl velmi slušných 15 %. Je to částečně způsobeno povlakem, který ve výrobě pásy dostanou (viz foto pod mikroskopem), a tento má zprvu negativní dopad na tření pásu a sněhu, ale brzy se rozhýbe. Pomoca to komentuje takto: „Naše pásy se musí rozhýbat, ale děje se to rychle, už po pár kilometrech dosahují maximální klouzavosti.“
Dopad na tření má u pásů Pomoca také délka vláken. Typické závodní pásy mají vlákna velmi krátká, a díky tomu mají nižší tření. Terénní test pod skokanským můstkem vliv délky vláken velmi jasně zachytil. Během testování v minusových teplotách testér dojel 21 metrů na pásech Colltex a 22 metrů na pásech Contour, zatímco na pásech Fischer Profoil jen 11 metrů, na pásech Black Diamond metrů 13. Uprostřed se umístila Pomoca (14 metrů), G3 Alpinist+ Speed (15 metrů) a Montana Montamix Zebra (19 metrů).
Stoupací výkon
Testy stoupání probíhaly obdobně, test pod skokanským můstkem byl modifikován v sérii přesně stejných pohybů ve stejných místech, kdy testér stoupal do čím dál prudšího kopce a měřilo se, při jakém sklonu začnou pásy podkluzovat. Hole testér používal pouze k udržení rovnováhy. Test byl několikrát opakován v různých sněhových podmínkách.
V laboratoři se pak test zaměřoval na statické tření. Testovací metoda spočívala v zachycení kritické síly, při které pás začal podkluzovat. To se provádělo simulací lyžaře, stoupajícího po svahu se zvyšujícím se sklonem. Statické tření je ovlivněno úhlem vláken, jejich délkou a materiálem. Cílem tedy bylo zjistit, při jakém sklonu svahu pás podklouzne. Výrobci dělají ústupky u závodních pásů – předpokládají, že závodník vykompenzuje nedostatek tření pomocí holí. Takové pásy mají velmi krátká vlákna, čímž spoří hmotnost a zvyšují klouzavost.
Statické tření se měřilo tribometrem v různých stádiích plynule se zvyšující síly, vyvíjené na pás proti směru vláken. Síla, která byla potřebná ke způsobení prokluzu pásu byla převedena na stupně, odpovídající teoretickému sklonu svahu. Přirozeně se výsledky opět lišily podle druhu sněhu (čerstvý sníh, starý sníh). Na sněhu čerstvém pás se Pomoca dostal na 34° a Colltex Tödi Mix na 38° sklon svahu bez prokluzu. Na starém sněhu Pomoca začala prokluzovat při 33°, proti tomu Montana Montamix Zebra zde ustála i 50°. Těchto výsledků však bylo dosaženo v laboratorním prostředí, na zvlášť přilnavém sněhu a při kontaktu pásu se sněhem v jeho celé délce i šířce se zatížením cca 70 kg lyžaře.
Zajímavé zjištění z terénního testování: všechny pásy se na svazích se sklonem pod 30° chovaly téměř identicky – nepodkluzovaly. Výjimku tvořil Fischer Profoil. Na krustě či přemrzlém sněhu s každým krokem o kousek podklouzl a bylo potřeba soustředit se na precizní kroky (zajištění maximálního možného kontaktu podkladu a pásu) a přesné přenášení váhy při každém kroku.
Test smáčivosti
Pokud pásy absorbují hodně vody, ztěžknou a spíš budou namrzat a ztrácet stoupací i klouzací vlastnosti. Proto byly vzorky pásů podrobeny testu smáčivosti. Byly zváženy suché, poté zatíženy ve vodě o teplotě 20 °C tak, aby byly celé ponořené. Po 10 minutách byl vzorek vyjmut a po jednu minutu z něj mohla voda stékat, poté byl zvážen znovu a výsledky porovnány.
Vodou nasáklé pásy byly následně položeny na čerstvý sníh v chladné místnosti (-7 °C). Po deseti minutách byly třikrát oklepány a vizuálně zkoumány, zda jsou vlákna namrzlá. Výsledky testu hovoří velmi jasně. Jak při terénním testování, tak v laboratorních podmínkách se na žádných pásech výrazný led neobjevil.
Adheze
Stoupací pásy musí držet na lyži co nejdéle, jak je to možné, a ve všech podmínkách, a přesto být lehce sundatelné a nenechávat rezidua na skluznici. Proto Výzkumné Sněhové centrum na Univerzitě v Innsbrucku testovalo pás na lyži v chladové komoře. Pomocí Kernovy měrné škály zkoumali, kolik síly je třeba k odlepení pásu pod určitým úhlem. Byly simulovány dvojí podmínky: zimní túra v -5 °C a jarní túra v +5 °C. Pás i lyže byly vychlazeny na teplotu chladové komory a skluznice i pás byl během testu zcela suchý. Výsledky testu jsou zahrnuty v kategorii Manipulace.
Manipulace a sbalitelnost
Také se hodnotilo, jak praktická je manipulace a zda jdou pásy dobře sbalit. Jak funguje ochranná fólie či mřížka? Je možné, byť jen v nouzi, slepit pás bez ní? Vejde se sbalený pás dobře do batohu? Jak složité je nasazení a sundání? Je pás měkký či tuhý? Jak dobře drží na skluznici? Za každé negativum byl pásu odebrán jeden bod z desetibodové škály.
Hodnotící škála
Každý pás byl hodnocen v laboratorních testech a terénním testu. Hodnotící škála je od 1 do 10, a tyto hodnoty jsou relativní vzhledem k extrémním naměřeným hodnotám v tomto testu.
Hmotnost pásů včetně úchytů ke standardizované lyži K2 Wayback 96 177 cm
| 1 | těžký, 590 gramů/pár |
| 10 | lehký, 414 gramů/pár |
Velikost balení (pásy a mřížka)
| 1 | velmi rozměrné |
| 10 | velmi malé |
Klouzavost na čerstvém sněhu
| 1 | špatná, koeficient tření 28 % |
| 10 | velmi dobrá, koeficient tření 10 % |
Klouzavost na starém sněhu
| 1 | špatná, koeficient tření 28 % |
| 10 | velmi dobrá, koeficient tření 10 % |
Klouzavost při terénním testu
| 1 | lyže zastaví po méně než pěti metrech |
| 10 | lyže ujede přes 20 metrů |
Stoupavost na čerstvém sněhu
| 1 | drží do 30° |
| 10 | drží do 45° |
Stoupavost na starém sněhu
| 1 | drží do 30° |
| 10 | drží do 45° |
Manipulace
| 1 | velmi nepraktické |
| 10 | jednoduché používání |
Kompletní výsledky jednotlivých pásů najdete zde na SNOW.cz
