Protože ale povídky nepíšu, přiznávám, bylo to domluvené. Věděli jsme, že Peter Purda, renomovaný bootfitter, bude po čase Adamu Žampovi zase dělat stélky, takže jsme se sešli v jeho dílně v pražské Myslíkově ulici, abychom se podívali, jak se vyrábí stélky pro Světový pohár. Tak nějak jsme tušili, že by to mohlo být zajímavé. A bylo.

„Nerad to říkám, ale na Slovensku mi to nikdo tak dobře neudělá,“ odpovídá Adam Žampa na otázku, proč kvůli stélkám cestuje do Prahy. „Anebo o nikom nevím,“ dodává smířlivě. S Peterem Purdou se znají a nemalou roli sehrálo i doporučení od Kryštofa Krýzla. Adam si v nedávné minulosti zranil kotník a patu, od té doby se v lyžákách necítil dobře a musel něco změnit. Kitan, jak všichni přezdívají českému slalomáři, už stélky od Purdy měl a je s nimi moc spokojený.

„Tyhle už jsou potrhané. A taky smrdí,“ směje se Adam Žampa a vyndává staré stélky ze svých závodních lyžaků Salomon. „On ti Kitan neřekl, že si taky někdy musíš umýt nohy?“ využívá nekompromisně nahrávku na smeč bootfitter. Je tady veselo, což je prima. Já se to ale snažím znovu otočit do vážnějšího tónu: Adame, zkus nějak blíže popsat, v čem konkrétně ti anatomicky vytvarované vložky pomáhají. „Měl jsem problémy s kotníkem, noha se mi potom asi nějak změnila. Ale jak mi vložka znovu podepřela klenbu, chodidlo je stabilnější a cítím se mnohem lépe.“ Oba dva, jak elitní slalomář, tak zkušený bootfitter, se shodují na tom, že individuálně zhotoveným stélkám věří stále více profesionálních lyžařů. I když úplně všichni jim ještě na chuť nepřišly. K dokonalému usazení nohy v závodní lyžařské botě totiž vede poměrně dlouhá cesta. Aby vše skutečně perfektně sedělo, zpravidla se musí upravit celá bota, včetně skeletu. Závodní boty jsou extrémně těsné a nová vložka je o něco objemnější. Nohu v některých partiích vlastně zvedne, následně je pak nutné celé chodidlo znovu dostat níž… „A nezapomeň, že jsou tu pravidla FIS. S botama si nemůžeš dělat, co se ti zachce,“ upozorňuje Adam Žampa.

Nové závodní lyžáky od Salomonu

Nové Salomony z race departmentu ve stavbě skeletu využívají karbon, materiál tedy v některých místech může být tenčí a přitom je pevnější. Co je ale důležitější, celkové postavení lyžaře v botě je v porovnání se starým modelem odlišné. Noha je níže, tedy blíže ke sněhu. „To je opravdu znát, je to lepší,“ pochvaluje si Adam. „V obřáku jsem se s těmi botami hned cítil výtečně. Ve slalomu sice chvíli trvalo, než jsem tomu přišel na chuť, ale teď už je to super. Fakt to funguje, je to rychlejší, měřitelně.“ Jak se dá tohle změřit? „Jel jsem prostě tři jízdy bez stélek a tři s novými stélkami, abysme fakt měli srovnání. A dalo mi to čtyři desetiny! Čtyři desetiny sekundy mi udělal bootfitting. To je rozdíl mezi prvním a pátým místem!“ Nebo to, co kolikrát chybí k postupu do druhého kola…

Peter Purda Peter Purda

Peter Purda

Peter Purda je nejvyhledávanějším odborníkem na bootfitting v Česku i na Slovensku. V mládí na lyžích závodil a následně se začal věnovat problematice využívání anatomicky tvarovaných vložek ve sportu. V tomto oboru absolvoval bezpočet stáží, seminářů a školení jak v zámoří, tak především ve Francii, kde své bootfittery pravidelně školí společnost Rossignol Group, výrobce lyžařských bot Rossignol a Lange.

V případě práce na závodních botách Adama Žampy, sponzorovaného firmou Salomon, nastala poněkud zvláštní situace. Adamovi by boty samozřejmě měli ladit v Salomonu (ski boots race centrum je ale v rakouském Altenmarktu). „Snad to v Altenmarktu pochopí a nebudou Adama nutit, aby za tuningem bot cestoval do rakouské fabriky.“

Na nezávodní úrovni ovšem Peter Purda běžně pracuje s botami všech značek. A zdaleka neladí jenom lyžařské boty! V létě mu například rukama projde hodně bruslí. „Radim Vrbata měl dlouhodobě problémy, velmi výraznou váhovou dysbalanci mezi levým a pravým chodidlem. Posouvali mu nože na bruslích a tak podobně… No a přišel za mnou, udělali jsme vložku, vyzkoušeli, chvilku si zvykal a nakonec jsem mu dělal stélky do osmi párů bruslí. A sám říká, že už není cesty zpět.“

Bez stélek ani oblouk

Jakkoliv nám, rekreačním lyžařům, můžou být desetiny sekundy úplně ukradené, pravdou je, že kdo si někdy zalyžoval v perfektně padnoucích botách, je ztracený. Cesta zpátky už nevede, skvěle vyladěné lyžáky jsou silně návykovou záležitostí. „Individuálně vytvarovaná, nebo alespoň správně vybraná kvalitní stélka je velkým přínosem pro každého,“ potvrzuje Peter Purda. Lyžáky, které si přineseme z obchodu, jsou z jeho pohledu vlastně takové polotovary. „Jen se podívejte, na čem v takových lyžákách vlastně stojíte,“ ukazuje standardní rovnou stélku. S vložkami zhotovenými podle vašich potřeb se v lyžákách v první řadě budete cítit mnohem lépe. Neměly by vás bolet nohy a je velice pravděpodobné, že vám odborně zpracované stélky vyřeší i další problémy, s nimiž jste se v lyžákách doposud potýkali. Třeba zmrzlé prsty. Pokud totiž chodidlo na podložce samo o sobě pevně nesedí, snažíme se tento nedostatek vyřešit přílišným utahováním přezek. A to může zejména v oblasti nártu vést k přerušení přirozeného proudění krve do prstů.

Kvalitní anatomická stélka ovšem umí odstranit nejen problémy spadající do oblasti komfortu, ale pozitivním způsobem se může podepsat i na kvalitě samotného lyžování. Adam Žampa už o tom ví své. Vytvořením podpory klenby chodidlo především získá oporu na podstatně větší ploše. A to se zákonitě musí projevit v kvalitě přenosu sil a tím pádem ve schopnostech vést lyže tak, jak potřebujeme. S dobrými vložkami také citlivěji vnímáme impulsy přicházející naopak od lyží k nám. Technicky zdatný, sportovně orientovaný lyžař pak může jít v tuningu lyžáků ještě dál. Nabízí se úpravy vnitřní botičky či dokonce skeletu. „Jakékoliv upravování lyžáků by ale mělo vždycky začít správným usazením nohy v botě. Lidi někdy přijdou s tím, že potřebují tvarovat skelet, ale řada problémů se dá řešit dobře zhotovenou stélkou a následnými drobnými úpravami. Tvarovat skelet by měla být až poslední možnost,“ uzavírá téma bootfittingu pro veřejnost Peter Purda.

Váhová dysbalance

Rozložení tělesně hmotnosti mezi obě chodidla není rovnoměrné, taková je realita. Za více méně bezproblémovou dysbalanci se považuje rozdíl do úrovně 3 kilogramů, v populaci jsou ale zcela běžné podstatně větší dysbalance. Peter Purda před rokem vrcholovému lyžaři Adamu Žampovi naměřil váhovou dysbalanci 9 kilogramů. „Není to nic výjimečného, hokejisti mívají mnohem víc. Ale dobré to pro tělo samozřejmě není. Představte si, co to dělá s kotníky, s koleny, s páteří…“ Slovenský slalomář začal používat individuálně tvarované stélky, zdaleka nejen do lyžařských bot, ale také na běhání a tak dále. K tomu samozřejmě potřebuje několik druhů stélek. Při letošním měření váhové dysbalance na monitoru zasvítilo číslo 6. Šest kilogramů ve prospěch jedné nohy, takže poměrně významné zlepšení. „Ale musím také cvičit, to je jasné, samotné vložky to nezachrání. Hodně jsme se na tu dysbalanci při suchém tréninku zaměřili. Ale bez Peterových vložek už nelyžuju ani neběhám.“