Teplotně nadprůměrné zimy trvají ve střední Evropě nepřetržitě posledních 10 let, což „předpověď“ jakékoliv další zimy velmi usnadňuje – i zima 2021/22 bude s vysokou pravděpodobností teplotně nadprůměrná.

Ani v celosvětově teplejších letech ovšem nejsou vyloučeny opačné extrémy – a studená zima by statisticky vzato měla „už“ přijít, protože desetiletá řada kladných teplotních odchylek je krajně neobvyklá. Pokud by tedy náhodou zima 2021/22 překvapila podprůměrnými teplotami, byla by to nejspíš ojedinělá výjimka.

Ani teplotně nadprůměrná zima ovšem nemusí znamenat mizernou sezónu. Je-li odchylka zhruba do 1 °C, „vejdou“ se do ní i celé týdny mrazivého počasí nebo ladovské chumelenice. Meteorologická zima navíc není totéž co „lyžařova zima“ – meteorologové za zimu považují období od prosince do února, zatímco lyžařům trvá zima přinejmenším do Velikonoc. A třeba právě uplynulá zimní sezóna 2020/21 zanechala z hlediska sněhu a mrazu velmi dobrý dojem i díky mimořádně chladným prvním jarním měsícům.

Očekávat výhradně zimní počasí od Mikuláše až do Velikonoc by bylo bláhové, a tak spíš než o „průměry“ jde o to, s jakou pravděpodobností nastanou zimní projevy počasí (zejména tedy mráz a sníh) a alespoň po nějaký čas přetrvají.

Z pohledu pravděpodobnosti „zimních jevů“ měla ideální předpoklady zima 2020/21 – a také je v podstatě splnila, i když později, okolo Vánoc to ještě nebylo nic moc. Zima ve střední Evropě závisí na určitých povětrnostních konstelacích, bez nichž nemá šanci. Jednou z podmínek je třeba vznik tlakové výše nad Atlantským oceánem nebo Skandinávií, a k tomu dochází v určitých letech častěji než jindy. Je-li například index arktické oscilace záporný, výrazně roste pravděpodobnost vzniku zmíněné „zimní“ tlakové výše. Jaké „parametry“ jsou tedy pro zimu příznivé a dostaví se v zimě 2021/22?

Nízká sluneční aktivita, tedy méně energie?

V letech 2019 až 2021 se sluneční aktivita nachází na svém pravidelném jedenáctiletém minimu, kdy vzniká méně slunečních skvrn a jednoduše řečeno dopadá na Zemi i méně sluneční energie. Ačkoliv rozdíly jsou v řádu desetin procenta a není prokázán žádný přímý vliv na pozemské klima, statisticky vzato se chladnější zimy vyskytují v období slunečního minima či lehce po něm. Zima 2021/22 tedy okrajově ještě spadá do období, ve kterém je pravděpodobnost studených zim vyšší než jindy.

Proudění ve vyšších vrstvách atmosféry

Nepřímým, nicméně prokazatelným faktorem ovlivňujícím zimu v Evropě je tzv. QBO neboli kvazidvouletá oscilace. Jde o zhruba dvouletý cyklus stratosférického proudění – východní fáze seshora „brzdí“ západní proudění v troposféře, čímž přispívá k rozrušení západního proudění, které se v Evropě projevuje teplými oceánskými zimami. V západní fázi se stratosféra i troposféra „otáčí“ stejně, chybí tedy prvek, který by setrvačnost narušil. Z pohledu lyžařů příznivá východní fáze QBO nastala v předchozí zimě 2020/21, takže v nadcházející zimě 2021/22 bohužel s „podporou“ ze stratosféry nelze počítat.

Překvapení ze stratosféry

Překvapením by bylo tzv. náhlé stratosférické oteplení (major warming), které vzniká spontánně a „umí“ během několika dní převrátit i beznadějně teplé počasí do zimy. Dojde při něm totiž k rozkladu polárního víru (polar vortex), který se dá považovat za hlavní motor západního proudění na severní polokouli. Zastaví-li se motor, dochází k rozvlnění jet streamu a do Evropy se může snáze dostat arktický vzduch ze severu.

Nejčastěji se major warming vyskytuje jednou za dva až tři roky, přičemž naposledy k němu došlo na konci prosince 2020, a tedy v zimě 2021/22 se bohužel nedá příliš očekávat. Jsou ale náznaky, že v současném období intenzivnějších změn klimatu k němu dochází častěji.

Dlouhodobě nízké zalednění Arktidy

Jako faktor ovlivňující zimu se mnohdy uvádí také rozloha mořského ledu v Arktidě, která je dlouhodobě na svých historických minimech. Nízké zalednění v Arktidě sice skrz větší pohlcování tepelné energie do vod oceánu snižuje potenciální zásobu „mrazu“, na druhou stranu oslabuje polární vír, a tedy může podpořit jeho rozpad a ochotnější „odevzdání“ arktického chladu jižnějším zeměpisným šířkám. Vliv slabého zalednění v Arktidě na zimu 2021/22 v Evropě tedy vůbec není jednoznačný.

Proměnlivá zima, která aspoň občas potěší

Všechny výše zmíněné faktory určují jen to, zda předpoklady pro vznik zimních povětrnostních situací v Evropě budou více, nebo naopak méně přiznivé. Převáží-li ty nepříznivé, ustaví se nejspíš „oceánská“ setrvačnost se západním prouděním, přinášejícím do Evropy vlhký a teplý vzduch z Atlantiku. Příznivá konstelace naopak nastane v případě, že západní cirkulace bude narušena a vystřídána „zvlněným“ prouděním (ve směru sever–jih a jih–sever) – a pak ještě záleží na tom, jestli se ocitneme ve „studené“ vlně, tedy zda „dostaneme“ vzduch ze severu. Není bez zajímavosti, že tzv. narušené proudění v Evropě převládá už více než rok, tedy zhruba od března 2020 (souvislost s omezením běžného života kvůli covidu je lákavá, ale na 99 % pouze náhodná).

Jaká tedy bude zima 2021/22? Nejpravděpodob­nějším scénářem je, že bude teplejší, než činí dlouholetý průměr, ovšem různorodé předpoklady by jí měly zajistit dostatečnou proměnlivost včetně typických zimních projevů.

Účelem této „předpovědi“ je trochu nasytit přirozenou lyžařskou zvědavost racionálním pohledem na dění v atmosféře a také varovat před případnými senzačními či katastrofickými předpověďmi, které se během podzimu v médiích pravidelně objevují.

Jak se vyvíjela předpověď zimy 2020/21 čtěte v článku Archiv počasí 20/21!