Obermeyer měl od dětství jasno: zima nemusí bolet. Jako mladý instruktor ve St. Antonu učil turisty, kteří na lanovkách drkotali zuby a v mrazu ztuhlé boty si navlékali jen silou vůle. Právě tam pochopil, že lyžování se nikdy nestane masovým sportem, dokud bude lidem jednoduše zima. Nápad, který změnil jeho život – a životy milionů – přišel ve chvíli, kdy jedné studentce půjčil svoji teplou leteckou péřovku. Když se po lekci poprvé usmála a řekla, že jí nebyla zima, měl jasno. Vzal mamčinu starou duchnu, šicí stroj a ušil první moderní péřovou bundu určenou pro lyžaře.

V roce 1947 odjel do Ameriky. Aspen tehdy nebyl luxusním resortem, ale drsnou laboratoří nápadů. Právě tam založil Sport Obermeyer – značku, která nevznikla z marketingu, ale z obyčejné potřeby. Každý problém, který viděl na svahu, se snažil odstranit. Když studenti ztráceli brýle, vyvinul flexibilnější rám s dvojitým sklem. Dětem, které věčně ztrácely rukavice, přišil provázek. Starším vymyslel prototyp legendárního roláku. Ženám navrhl první skutečně funkční dámské lyžařské oblečení. A když byla bunda moc tuhá na pády, přišel s klínovým střihem.

Za desítky let práce přinesl přes padesát vylepšení, která dnes považujeme za samozřejmá – od ergonomických střihů přes systémy vrstvení až po materiály, které dýchají a hřejí zároveň. Jeho síla byla v tom, že nikdy nepřestal testovat. I ve svých devadesáti letech šel na svah, aby si vyzkoušel, jestli nový zip funguje v mrazu, a pokud ne, vrátil se do dílny. Tvrdil, že zima je nejlepší mentor: „Když něco nefunguje, řekne ti to hned.“

A přestože vybudoval respektovanou americkou firmu, nikdy nepřestal být tím mužem z hor, který všechny v Aspenu zdravil jménem. V jeho firmě platilo pravidlo, že dobré produkty vznikají venku – zaměstnanci měli chodit na svah klidně v pracovní době. Fotky z obědových jízd byly součástí firemní kultury dlouho předtím, než se z toho stala korporátní móda.

Když slavil stovku, novináři se ho ptali na recept dlouhověkosti. Odpověděl prostě: „Musíš si udržet zvědavost. Když se těšíš na zítřek, tělo tě následuje.“ A když se ho ptali, co ho drží naživu, řekl jen: „Láska k lidem. A sníh.“

Dnes, když Klaus Obermeyer slaví 106 let, je z něj živoucí kronika lyžařské kultury i připomínka toho, že inovace nemusí vznikat v laboratořích, ale v dílně pár metrů od sjezdovky. Každý měkký krční lem, každý dobře padnoucí rukáv a každá bunda, která v mrazu netuhne, v sobě nese kousek jeho filozofie: že zima nemá být překážka, ale prostor pro radost.

Sto šest let života je úctyhodné. Sto šest let se zimou jako partnerem je výjimečné. A přesně tím Klaus Obermeyer je.