Po několika týdnech oblevy v režii západního proudění z Atlantského oceánu se tlakové níži podaří usadit nad Skandinávií a prohloubit se až do Středomoří, čímž „nasaje“ studený vzduch ze severu a pošle ho přes střední Evropu hluboko na jih. Výsledkem bude citelné ochlazení – i v nížinách se teploty budou pohybovat kolem nuly a na horách by mělo celodenně mrznout. K tomu se přidá i sněžení, jehož intenzitu a rozmístění nelze více než s dvou- až třídenním předstihem přesně předvídat – je však velmi pravděpodobné, že některé oblasti ve střední Evropě si užijí vydatnou chumelenici.


Předpověď nového sněhu v období od 15. do 22. ledna 2023: i přes vysokou míru nejistoty, co se týče konkrétního rozložení srážek, je nadějné, že si velmi polepší Alpy, Tatry i české hory

Náhlé stratosférické oteplení „rozbije“ předpovědní modely

Bude to jen krátká epizoda, nebo návrat zimy ve velkém stylu? O tom rozhodne – jako vždy – stav polárního víru, obrovské masy ledového vzduchu nad polární oblastí. Ta se otáčí západo-východním směrem a tu a tam „vyleje“ mrazivý vzduch směrem k jihu. Čím je polární vír méně stabilní, tím více mrazu se z něj dostane na jih.

V průměru jednou za dva roky dojde ve stratosférické části polárního víru k „otočce“, při níž se proudění změní ve směru z východu na západ. Tento zvrat, způsobený náhlým oteplením ve stratosféře o cca 80 °C (major warming), je předpovídán na období mezi 20. až 25. lednem 2023.

V důsledku tohoto jevu se „horní“ a „spodní“ část polárního víru otáčejí proti sobě, což působí značnou nestabilitu víru a dále dojde buď k jeho úplnému rozpadu, nebo k vychýlení z jeho obvykle polohy nad severním pólem. Jelikož jde o velice komplexní jev s těžko předvídatelnými dopady na počasí, předpovědní modely v období major warmingu reagují skokově na nastalé změny.

Ve většině případů major warmingu získá menší či větší část „zimy“, vypuštěné z polárních oblastí, také Evropa. V příštích dnech až týdnech se však teprve ukáže, jak intenzivní oteplení ve stratosféře skutečně bude a v jak „dezolátním“ stavu zůstane polární vír. Každopádně pro lyžaře je to v současnosti hlavní naděje, jak se dočkat ještě letos pořádné zimy.


Předpověď výškové teploty v 1 500 m n. m. ukazuje přinejmenším týden trvající pokles na hodnoty kolem -5 °C, a to při všech variantách vývoje


Archiv výhledů na zimu 2022/23

Počasí 2022/23: v lednu se do hor postupně vrátí zima (výhled z 1. ledna 2023)

Naději na návrat zimy alespoň do hor slibuje nestabilní polární vír a postupný pokles teplot, na kterém se shodují prakticky všechny varianty předpovědních modelů.

Nejteplejší Silvestr a Nový rok v historii, který zaznamenala mnohá evropská města i horská střediska, byl pro lyžaře, naladěné vpádem zimy v první polovině prosince, poněkud hořkým překvapením. V počasí však překvapení nebývají až tak překvapivá.

Po brutální vánoční oblevě zmizel přírodní sníh nejen z nížin, ale i z našich domácích hor. Ani v Alpách není sněhu mnoho. Zatímco běžkařské možnosti jsou velmi omezené, tak na sjezdovkách jsou podmínky díky zasněžování výrazně příznivější – většina areálů sice funguje v omezeném provozu, ale v závislosti na zásobách sněhu, předchozí přírodní nadílce a nadmořské výšce se stále dají najít velmi dobré podmínky pro sjezdové lyžování.

Obleva v Evropě nepřímo souvisela s mrazy v Americe

Příčiny mrazivého počasí začátkem zimy 2022/23 i následné oblevy je jako vždy nutné hledat v Arktidě, hlavní zásobárně „zimy“ na severní polokouli. Právě z Arktidy se totiž „vylévá“ ledový vzduch do jižnějších zeměpisných pásem. Nedávný „výlev“ mrazivého vzduchu do severní Ameriky (zprávy o katastrofických sněhových bouřích v Americe provázely „naši“ vánoční oblevu) způsobil při střetu s poměrně teplým vzduchem nad Atlantským oceánem vznik silných tlakových níží, které pak při jihozápadním proudění pumpovaly velmi teplý vzduch ze subtropických oblastí do Evropy.

Nestabilní polární vír pošle mráz na jih

Mrazivé výlevy z Arktidy souvisí s nestabilitou polárního víru, který za normálních okolností udržuje studený vzduch v polárních oblastech. Je-li však polární vír nestabilní, studený vzduch proniká ve „vlnách“ i hluboko na jih. Stabilitu či nestabilitu polárního víru popisuje index arktické oscilace (AO), u níž jsou zřetelně po mnoho posledních týdnů vidět záporné hodnoty (nestabilita). Před Vánoci se začal vír díky silnému stratosférickému proudění stabilizovat, avšak v příštích týdnech by měl index AO opět výrazně poklesnout. S tím souvisí očekávání dalších „výlevů“ arktického vzduchu na jih.

Na poklesu teplot se modely shodují

Podle všech současných předpovídaných variant dojde po turbulentním větrném a proměnlivém počasí z počátku ledna k postupnému poklesu výškové teploty (v 1 500 m n. m.) pod nulu, přechodně snad i pod -5 °C. To by mělo stačit k ukončení oblevy na horách a ve vyšších polohách postupně také k přírůstku sněhové pokrývky.

Mapa předpokládané sněhové pokrývky ukazuje, že v polovině ledna přibude sníh nejen v Alpách, ale i v nejvyšších polohách našich hor nebo v Tatrách. Spolehlivě samozřejmě nelze více než 3 až 5 dní předem předvídat ani konkrétnější úhrny, ani jejich rozmístění, nicméně trend vývoje počasí ve střední Evropě je pro lyžaře pozitivní.


Sněhová pokrývka podle předpovědi 15. 1. 2023

Leden bude i tak teplotně nadprůměrný

Současné extrémně teplé počasí se zrcadlí i v dlouhodobějším výhledu – americký model CFS předpovídá Evropě v lednu v průměru o 2 až 3 °C vyšší teploty, než je průměr posledních 30 let.

Přijde ještě pořádná zima?

Ano, alespoň do hor s velkou pravděpodobností. Počasí je však v posledních letech více vychýlené do extrémů, než bychom si představovali. Typické zimní evropské počasí, diktované silným polárním vírem, při kterém v horách pravidelně vydatněji sněží a v nížinách se střídají občasné zimní epizody s delšími oblevami, se již dlouho neprosadilo. A nic nenasvědčuje tomu, že by s výraznými výkyvy měl být konec. V polovině ledna by navíc mohlo dojít k náhlému stratosférickému oteplení (major warming), při kterém se polární vír vychýlí nebo zcela rozpadne, což má za následek prudkou změnu proudění v atmosféře (a často také několik týdnů zimy v Evropě). Zatím jde však jen o náznak, každopádně o překvapení nejspíš nouze nebude.

Počasí 2022/23: Vysoká šance na zimu s extrémy (výhled z 20. srpna 2022)

Předpověď počasí pro dané území je stále možná jen několik dní dopředu, výhled počasí pak nanejvýš několik týdnů. Trendy, které ovlivní počasí v nadcházející zimní sezóně 2022/23, se ale ze statistik dají s určitou pravděpodobností vyčíst již nyní.

Lyžaři se přirozeně těší na sníh, a vyhlížejí tedy především zimu teplotně podprůměrnou. Z posledních 10 zim na území Česka byla takovou „mrazivou“ zimou jedna jediná, a to 2012/13. Od té doby měly všechny následující zimy kladnou teplotní odchylku oproti průměru. Statistika nám tedy napovídá, že i zima 2022/23 bude s největší pravděpodobností teplotně nadprůměrná.
Na okraj uveďme, že za „zimu“ považujeme období od prosince do března, které odpovídá běžné lyžařské sezóně.

Teplotní průměr není vše

Navzdory nepříznivé statistice přinesly zimy v posledních letech i mnoho sněhově vydatných i mrazivých epizod. Teplotně nadprůměrná zima tedy neznamená vždy „špatnou“ lyžařskou sezónu – záleží i na srážkách, jejich skupenství (déšť vs. sníh) a průběhu teplot v čase, a to zejména na horách. Příkladem budiž uplynulá sezóna 2021/22 s teplotní odchylkou +1,95 °C, která byla přesto pro lyžování na českých horách poměrně příznivá – sněžilo a mrzlo hned na přelomu listopadu a prosince, poměrně chladný byl i březen a zimní oblevy v lednu a únoru vyšší polohy přečkaly.

Podmínkou vydařené zimy jsou tlakové výše na „správném“ místě

Zimní počasí s mrazy a sněžením je ve střední Evropě podmíněno určitými povětrnostními situacemi (např. tlaková výše nad Atlantikem nebo Skandinávií), přičemž spolehlivě předpovědět, že nastanou, lze jen s několikadenním, nejvýše týdenním předstihem. V atmosféře ovšem existují také déletrvající jevy, které zvyšují pravděpodobnost, že příznivá „zimní“ povětrnostní konstelace nastane.

Od západu, nebo od severu?

Povětrnostní situace lze u nás zjednodušeně rozdělit na ty, kdy se vzduchové hmoty stěhují od západu k východu (zonální situace), a na ty, kdy vzduch proudí od severu k jihu či obráceně (meridionální situace). Typické ve střední Evropě jsou zonální situace, přinášející od západu vlhký (a v zimě poměrně teplý) vzduch z Atlantského oceánu – tedy nic příznivého pro mrazivou zimu. Naopak meridionální situace znamenají přísun studeného vzduchu ze severu, anebo bohužel také teplého od jihu.
Stává se, že střední Evropu třeba „fénuje“ horký africký vzduch, zatímco o několik tisíc kilometrů dále na východ stéká mráz z Arktidy. Jestliže naopak výrazně mrzne u nás, nejspíš bude abnormální teplo v jiné části Eurasie. Proudění od severu a od jihu jsou tedy svým způsobem „spojené nádoby“.

Sluneční aktivita a QBO naruší cirkulaci

Nízká sluneční aktivita a východní fáze tzv. kvazibienální oscilace ve stratosféře (QBO) jsou pravidelně se opakujícími jevy, které mají statisticky patrný vliv na četnost zonálních či meridionálních povětrnostních situací.

Každých 11 let nastává tzv. sluneční minimum, kolem něhož a zejména po něm se častěji vyskytuje meridionální (tzv. narušená) cirkulace a s ní i studenější zimy – naposledy nastalo sluneční minimum v roce 2020.


Sluneční aktivita - časová osa

Zhruba každého dva a čtvrt roku se obrací proudění ve stratosféře „do protisměru“ (východní fáze QBO) a nastávající „otočka“ by měla ovlivnit právě zimní sezónu 2022/23. I tento jev zvyšuje pravděpodobnost meridionální cirkulace.


QBO – výškový profil stratosférického proudění (W = západní proudění, E = východní proudění)

Narušená cirkulace přeje extrémům

Tzv. narušenou cirkulaci máme prakticky nepřetržitě po dobu více než dvou let. Jejím typickým projevem jsou extrémy – buď neobvyklé horko, nebo zima, přičemž teplé extrémy jsou v období globálně vyšších teplot výraznější. Je tedy pravděpodobné, že meridionální proudění vytrvá i v zimní sezóně 2022/23.

Může být superteplá zima?

Statisticky je bohužel pravděpodobnější, že zima jako celek bude teplotně nadprůměrná (a při meridionální cirukulaci hrozí i „superteplé“ počasí s africkým vzduchem), to by mělo být ale přerušováno i vpády arktického vzduchu, který přinese „pravou“ zimu. Jako méně pravděpodobná se jeví zima nezima v režii teplého vlhkého proudění z oceánu.

Účelem této „předpovědi“ je trochu nasytit přirozenou lyžařskou zvědavost racionálním pohledem na dění v atmosféře a také varovat před případnými senzačními či katastrofickými předpověďmi, které se během podzimu v médiích pravidelně objevují.