Na co?!
To je stěžejní otázka. Pokud si na ni upřímně a správně odpovíte, nejspíš se pak dozvíte, zda opravdu potřebujete závodní lyže.
Závodní lyže jsou určeny pro lyžování v opravdu vysokých, pro rekreačního lyžaře těžko stravitelných rychlostech. Vy jste se možná někdy z kopce rovně řítili sedmdesát, osmdesát kilometrů v hodině. To byl mazec, co? A lyžař závodník v těchto rychlostech, a v rychlostních disciplínách i v podstatně vyšších rychlostech, zatáčí. Tedy přenáší váhu, mění zatížení lyží, míru jejich zahranění, prostě s nimi všemožně manipuluje, tak, aby se udržel v ideální stopě. A to je trochu něco jiného. Tedy popravdě, to je úplně jiný sport než ladné kristiánky podle vleku.
Na led
Další podstatnou okolností je terén, tedy přesněji podklad, na kterém se ve většině případů závodí. Led. Špičkové závody se kvůli regulérnosti, tedy proto, aby měli srovnatelné podmínky všichni závodníci, jezdí na velmi, ale skutečně velmi tvrdém sněhu, často de facto na ledu. A závodní lyže jsou na to stavěné. Jsou těžké, mnohem těžší než lyže pro veřejnost, jsou pevné, ve zkrutu a většinou i v podélném ohybu mnohem pevnější než lyže pro veřejnost, a proto stabilní. Ve vysoké rychlosti na zledovatělém povrchu mnohem stabilnější než lyže pro veřejnost. Lyže pro veřejnost, rekreační lyže, vysoké rychlosti na velmi tvrdé trati absolutně nezvládají. V tom je asi největší rozdíl mezi rekreačními a závodními lyžemi.
Bacha, nezatáčejí!
No a do třetice, závodní lyže mají s výjimkou lyží na slalom úplně jiný tvar než lyže pro veřejnost. Excelujete-li na svých sportovních univerzálkách, s nimiž vás do oblouku vždy spolehlivě vtáhne širokánská špička, stabilitu vám dodá rozšířený střed lyže a poloměr krojení okolo šestnácti sedmnácti metrů vám společně s poddajnou flexí umožňuje vykrajovat oblouky, až se lidé na lanovce otáčejí, zůstaňte u nich. Závodní lyže na obří slalom mívají špičku širokou 100 mm, v rekreačním lyžování už dnes nebývale úzký střed, většinou 65 mm, no a rádius… Rádius, matematicky vypočítaný poloměr bočního vykrojení lyže, rekreačními lyžaři tolik sledovaný „ukazatel točivosti“, ten vás věru nepotěší. Závodní GS lyže s rádiusem přes třicet metrů prostě nezatáčejí, pokud s nimi neumíte náležitě zacházet. To znamená v první řadě jezdit velmi rychle. A správně a dostatečně je zatěžovat. A nechybovat. A to není legrace.
Slalomka jen vypadá
Co se týče onoho rádiusu, mohla by vás asi lákat slalomka. Ale pozor, závodní slalomky jsou v torzi tuhé, extrémně agresivní lyže vyrobené pro nekompromisní jízdu po hraně. V porovnání s tolik oblíbenými komerčními slalomkami jsou také mnohem tužší ve flexi, mají extrémně silný rebound a dynamiku ve výjezdu z oblouku. Správně zatížené umí neskutečně zrychlit. K objevování těchto „závodních charakteristik“ se ale s velkou pravděpodobností nedopracujete, neboť nebudete mít odpovídající sílu ani techniku. A na odpočívání v podobě sesouvaných oblouků zapomeňte. Na to jsou snad všechny lyže na světě lepší než závodní slalomka. Závodní slalomka je v jistém ohledu vlastně ještě zrádnější než obřačka, protože na rozdíl od GS lyže na pohled vypadá de facto stejně jako ty vaše slalomky doma. To ale jenom vypadá.
Jděte krok po kroku
Jistě, nejsou závodní lyže, jako závodní lyže. Proč hned mluvit o World Cup skis, lyžích určených pro závodění na té nejvyšší úrovni, tedy splňujících pravidla pro Světový pohár v alpském lyžování? Jsou tu přece také závodní lyže vyrobené pro závodění na nižších úrovních, kde zejména co se týče minimálního vykrojení, sláva, platí jiná pravidla. Jsou tu také závodní lyže pro ženy a pro juniory. A v neposlední řadě stále populárnější Masters modely! OK, v těchto případech už ten můj vztyčený prst, myslím ten, co znamená pozor, nemusí vypadat až tak přísně. Juniorské závodní lyže mohou být pro řadu výborných lyžařů prima i pro volné ježdění po sjezdovce. A co teprve zmíněné Masters modely! Mezi nimi, na rozdíl od juniorských lyží, najdete i dostatečně dlouhé lyže pro obřákový oblouk. Skvělé Masters obřačky má tradičně Head, Head WC iGS RD mají už ve 176 cm rádius 23 m, při 181 centimetrech rádius 25 m. To je ještě poměrně „přijatelné“ krojení i pro volné ježdění, i když samozřejmě musíte umět lyže hodně dobře zatěžovat. O konstrukci nepochybujte, v tomto ohledu jde o opravdové závodní lyže a samozřejmě jsou osazené závodní deskou a výkonnostním vázáním. Jak juniorské, tak Masters modely mají tu výhodu, že při opravdové závodní konstrukci a technologiích využívaných ve výrobě závodních lyží si s nimi můžeme dopřát komfort v podobě podstatně menšího rádiusu, a tím pádem výrazně větší autokinetiky, točivosti. U juniorských obřaček je to u nejdelších verzí okolo 18 až 19 m, u Masters lyží to bývá poměrně různé, ale většinou mezi 21 a 27 metry. S náležitou a pro nás příjemnou pozorností se této kategorii věnuje i nová značka Augment (dříve Croc). Momentálně má v nabídce mimo jiné obřačku Augment GS Pro, což je opět lyže stavěná stejným způsobem, jako modely Augment určené pro svěťák, ale krojení je uzpůsobeno závodům nižších kategorií anebo pro lyžařské experty na volné ježdění. 181 cm/21 m, ideální vybavení na dlouhé oblouky ve vysokých rychostech. Zkuste jít tedy ve výběru závodních lyží, když jinak nedáte, krok po kroku a worldcupové obřačky s 30metrovým rádiusem nechte na později.
Vyzkoušejte GS Masters, je to dobrý kompromis
World Cup Construction
Podívejme se trochu blíže na ony vzývané technologie. World Cup Construction, to je výraz který se v popisu závodních lyží objevuje nejčastěji. Ve skutečnosti se nejedná o žádný zázrak, chápejme tento výraz spíš tak, že v lyži nebylo nic ošizeno. Najdeme v ní sendvičovým způsobem skládané dřevěné jádro, pod ním i nad ním vrstvu titanalu (0,5 až 0,8 mm) a spoustu laminátu. Různí výrobci ještě lamináty obohacují o příměsi materiálů, jako je například hořčík (Blizzard) nebo nově Graphene (Head). Vesměs proto, aby zvýšili pevnost a pružnost lyží. Všimněte si, snad v žádných závodních lyžích nenajdete karbon
Zvedl jsem telefon a zavolal do žacléřské továrny Milana Luštince, kde na svět přicházejí stále populárnější lyže Lusti. Na otázku, jaký je rozdíl v konstrukci závodních a komerčních lyží, pan Luštinec odpověděl, že v tom žádné rozdíly nedělá. Tím mi tak trochu vzal vítr z plachet, a tak jsem z něj dostal alespoň tajemství o titanalech. „U závodní obřačky musím na špičce ubrat, jinak by se špatně ohýbala a netočila by.” No a je to. Mimochodem, víte co je vlastně ten zázračný a absolutně nepostradatelný titanal? Žádný zázrak, jedná se o slitinu hliníku (cca 88 %), mědi a zinku, která vykazuje vysokou pevnost při poměrně nízké hmotnosti. Neplést prosím s titanem!
Sandwich/sidewall, lépe to nejde
Jestliže jsem World Cup Construction popsal jako něco úplně obyčejného, potom je třeba také říct, že nic lepšího ve smyslu výkonnosti zatím vymyšleno nebylo. Materiály jsou na sebe postupně vrstveny jako sendvič, z boku je lyže opatřena phenolovými bočnicemi (sidewalls). Využívajíc dřevo, titanal a lamináty mohou výrobci tímto způsobem precizně a cíleně ladit vlastnosti, jako je tuhost a také trajektorie průhybu, pružnost, tuhost torze nebo schopnost tlumit vibrace. S jinými materiály a výrobními postupy nikdy nebylo dosaženo tak uspokojivých výsledků.
Tak v čem je rozdíl?
Výraz World Cup Construction, případně Race Construction, je ale hojně využíván i v případě lyží nezávodních, lyží určených pro rekreační lyžování. V čem je tedy rozdíl? Proč se závodní lyže tak plynule prohýbají, proč se tak svižně narovnávají a posílají nás z oblouku do oblouku? A jak to, že při tom tak výtečně drží na ledě? Jak to, že se pod námi ani v sedmdesátce nerozklepou?
Vedle kvality zpracování spočívá rozdíl zpravidla hlavně v podílu dřeva, případně ostatních materiálů. U závodních lyží je dřevěné jádro většinou vyšší, masivnější (však se na ty lyže pozorně podívejte) a také delší – po celé délce lyže. Jak prozradil Michal Malina, který je dlouhá léta odpovědný za vývoj lyží ve Sportenu, dokud ještě v Novém Městě na Moravě vyráběli závodní lyže (po fúzi Sportenu s Kästlemi byl celý race program přesunut do Hohenemsu), odlišovala závodní a rekreační lyže zejména práce s dřevěným jádrem, s jeho délkou, tloušťkou atd. Třeba v případě výšky jádra se jedná o rozdíly v řádu milimetrů, ale na chování lyže má i toto významný vliv. A navíc, dá se na tom ušetřit. Při množství rekreačních lyží, jaké známé lyžařské firmy vyrábějí, to má smysl.
Závodní lyže + závodní deska
Každé závodní lyže jsou vybaveny závodní deskou pod vázáním. I v tom je rozdíl oproti rekreačním lyžím. Závodní deska v každém případě zvýší stabilitu lyže a zpevní ji v torzi. Také utlumí vibrace vznikající ve vysokých rychlostech na zmrzlé pistě, podepsat se může i pod tužší flexi. Dá lyži větší dynamiku. Anebo ji také může pocitově spíš utlumit, protože není deska jako deska.
Tyhle jsou hand-made!
Všechny lyže stavěné takzvanou sandwich/sidewall konstrukcí, závodní i rekreační, jsou vyráběné ručně. Sporten, Head, Stöckli, Atomic, Blossom nebo Zai, všude se ručně do formy skládá vrstva po vrstvě. Skluznice, titanal, laminát, dřevo, titanal… Všude stojí zapékací lisy, do kterých se forma nakonec vloží a lyže se v nich pod tlakem a za vysokých teplot „upeče“. Kromě množství dřeva tedy další rozdíl spočívá v kvalitě zpracování. Jinak řečeno v péči, která je danému páru lyží ve výrobě věnována. „Při výrobě závodních lyží se hodně testuje, detailně se ladí jejich vlastnosti. A to výrobu prodražuje,“ popisuje ještě Michal Malina ze Sportenu. Do běžné produkce rekreačních, takzvaně komerčních lyží se potom přebírají informace získané právě z tohoto vývoje. Proto se komerční obřačky rády chlubí závodními technologiemi a tak podobně. Mají v sobě stejné materiály, stavěné jsou stejnými postupy, ale laděné jsou pro potřeby rekreačního lyžování. A jsou to sériovky, ve výrobě je sekají jako Baťa pověstné cvičky.
Race Department
Pokud byste měli možnost nahlédnout do lyžařské fabriky, cestou výrobní halou byste někde minuli vstup s nápisem Race Department. Tam nepracují brigádníci ani sotva nastoupivší pracovníci. Tam pracují ti nejzkušenější, ti, co už o výrobě lyží hodně vědí. Po ruce vždy mají ty nejlepší materiály a s každou lyží si mohou déle vyhrát. A na výstupní kontrole se netolerují odchylky od požadované kvality.
Přednosti závodních lyží
- stabilita ve vysoké rychlosti
- agresivní hranění na ledě
- plynulost průhybu
- dynamika, živost
Nevýhody závodních lyží
- velký rádius – nízká autokinetika (kromě SL)
- tuhá flexe, komplikovaná ovladatelnost
- velmi agresivní držení hrany
- vysoká hmotnost
