Ano, Jižní Tyrolsko je sice z Čech o něco dál než to pravé, rakouské Tyrolsko, ale kdo se třeba na Kronplatz nebo do Val Gardeny někdy podíval, ten už ví, že těch pár kilometrů navíc se každopádně vyplatí. Proč? Protože tady najdete perfektně upravené sjezdovky, lákavou kuchyni, skvělé víno a slunce a zase slunce a nejspíš ještě něco navíc.

Nechci být povrchní a už vůbec nechci z nikoho dělat pitomce. Ale do Jižního Tyrolska se vždycky rád podívám, a tak jsem si tentokrát musel najít nějakou chytrou, nejlépe originální záminku. Netrvalo mi to dlouho: letos budu objíždět sjezdovky, na nichž se jezdí prestižní Světový pohár v alpském lyžování. Tuhle možnost máte i vy, ty sjezdovky jsou zavřené jenom týden v roce, krátce před tím, než se na nich uskuteční ony slavné závody. Ihned po skončení závodů se znovu otevírají veřejnosti, a to je čas, kdy se na jejich startu objevují ti praví lyžařští nadšenci. Pokud jste lyžováním podobně postižení jako já, měli byste si tratě jako je Saslong nebo Gran Risa aspoň jednou sjet. Člověk je potom u televize tak nějak chytřejší. A pokornější.

Zámožná Alta Badia

Alta Badia je už na první pohled něco extra. Malebné vesnice La Villa, San Cassiano, Corvara a Colfosco přetékají drahými apartmánovými komplexy, špičkovými hotely, značkovými obchody a michelinskými restauracemi. No dobře, ty jsou tady jen dvě, ale všechny ostatní se na ně touží dotáhnout. Je to tak, nejen Cortina a Madonna, ale především Alta Badia je v současnosti rájem pro bohaté lyžaře z Itálie a Německa, těm se tady moc líbí.

Alta Badia ovšem pravděpodobně nadchne i vás, a to svojí rozmanitostí. Ubytovací komplexy jsou v horní části údolí Badia (alta neznamená stará, ale horní) roztroušeny jakoby náhodně, přičemž zcela rezignovaly na v Rakousku tolik praktikovaný způsob zástavby realizovné na jediném rovném místě v širokém okolí. Bez zimních pneu si v údolí Alta Badia v zimě neškrtnete a kdo po večerech rád chodí pěšky, tady si může dát do těla.

Také lyžařský terén je zde hodně členitý a přestože mezi zdejšími vrcholy, kterým tu říkají piz (Piz Boé, Piz Arlara, Piz La Ila nebo Piz Sorega), určitě najdete i pár „výživných“ sjezdovek, celkově je tu lyžování laděno hlavně do pohody a potěší i příznivce takové té lyžařské turistiky.

Hodně toho uvidíte, chcete-li, moc se nenadřete, nechcete-li, a stoprocentně se tady dá zabloudit. :-) Tomu napomáhá komplexní propojenost celého areálu a třeba i lyžařské spojení do údolí Val Gardena. To všechno dává lyžařské turistice v Alta Badia impozantní parametry.

Gran Risa: obřák, jak má být

Po dni stráveném na převážně mírných sjezdovkách a převážně neodolatelných horských boudách je na čase předvést něco lyžařského sportu. A tak se registruju na ranní program Sun Risa. Ano, je v tom jasný odkaz k závodní sjezdovce Gran Risa, na níž se každý rok těsně před Vánoci jezdí obří slalom Světového poháru. Dlužno podotknout jeden z nejtěžších a nejsledovanějších obřáků celé série. Pamatujete? Měl to tady rád Ondra Bank.

No, závodní kopec je to děsnej! Prudkej. Dlouhej. Členitej. Krásnej! A v rámci akce Sun Risa si ho můžete dát více méně sami, což je prostě paráda. Tím spíš druhý den po mistrovském obřáku. K mému velkému překvapení nebyl svah vedoucí skoro pořád lesem vůbec ledovatý. Byl tvrdý, to ano, ale stejně tak vodivý a rovný. Prostě fantastické podmínky.

Tak prosím, Gran Risa je vaše !
Tak prosím, Gran Risa je vaše!

Sun Risa je takový místní fresh track spojený s možností sjet si závodní pistu Gran Risa, ale nejen tu. Od půl osmé jezdí kromě lanovky obsluhující tuto sjezdovku ještě kabinky na Piz Sorega a na Col Alt, takže můžete lyžovat i v jejich dosahu.

Nejpůsobivější je jednoznačně moment, kdy máte jenom pro sebe brutální trať jednoho z nejtěžších obřích slalomů, jaké se ve svěťáku jezdí. Jen pro představu, závodní trať je dlouhá 1 255 metrů a mezi startem (1 868 m n. m.) a cílem (1 420 m n. m.) sjedete převýšení 448 metrů. Průměrný sklon je 36 %, v nejprudším místě se ale jedná o 69 %. A dojezd do kotle na lyžařský stadion v La Ville je velkolepý, i když na něm den po závodě v osm ráno nikdo nebyl.

No a pak už jsme šli do Moritzina na snídani. Sun Risa totiž stejně jako na závodní pistu odkazuje na sun rise, východ slunce, a ten je potřeba náležitě vychutnat. Takže v ceně programu je také dopolední debužírování na horských chatách, včetně Moritizina, asi nejznámějšího ski baru v Dolomitech. Chat, které vám při Sun Risa chystají snídani, je ale víc, takže se vlastně mezi nimi jenom přesouváte a ochutnáváte, jak kde vaří a co si představují pod pojmem snídaně. Vaří všude skvěle a já to s vědomím, že dneska se lyžovalo už od půl osmé, kvitoval. Někde i dvakrát…

Ski Gourmet Safari

*V údolí Alta Badia je v každém případě třeba věnovat pozornost gastronomii. Tohle středisko si na kvalitním jídle zakládá, člověk by klidně mohl říct až demonstrativně. Pokud tedy při lyžování taky rádi baštíte, dejte si do kalendáře příští termín Ski Gourmet Safari (prosinec 2020) nebo si zakupte na infocentru lístek na jeden z dalších programů Taste for skiing (není to až tak drahé), vydejte se na lyžích po horských chatách a ochutnávejte pamlsky z dílny, tedy spíš z kuchyně špičkových kuchařů, kteří si z údolí Alta Badia v zimě tradičně dělají takový malý showroom.

Gourmetská lyžovačka je založena na tom, že na každé zúčastněné chatě opravdu jen ochutnáte, co vaří dobrého, a už zase uháníte na sjezdovku a potom do další chaty a pak do další a ještě do další… Dá se to vydržet, i když jste samozřejmě odpoledne mírně řečeno sytí. Horší to může být v případě, že se místo jídla ochutnává víno. I to tu dělávají, takže pokud jste vinaři, totiž vlastně lyžaři, ale nejlépe obojí, ptejte se po programu Wine Ski Safari (koná se koncem března 2020, vstupné 30 eur).*

V chatě Las Vegas pořádají denně snídani s fresh trackem
V chatě Las Vegas pořádají snídani s fresh trackem každý den

Více informací:

www.altabadia.org

www.suedtirol.info

www.dolomitisuperski.com