Sella Ronda, kdo tenhle pojem ještě v životě neslyšel? Mezi námi, co občas jezdíme lyžovat do Itálie, se asi nikdo takový nenajde. Milovník závodů Světového poháru ve sjezdovém lyžování si ale místo toho radši parádně zalyžuje ve Val Gardeně, přímo pod Saslongem.
Sjet si legendární závodní sjezdovku může vlastně každý, vždyť závodní tratě se každý rok veřejnosti otevírají většinou hned druhý den po tom, co se na nich uskutečnily závody Světového poháru. A to je čas, kdy se na jejich startu objevují ti praví lyžařští nadšenci!
Klasická Val Gardena
Lyžařské středisko v údolí Val Gardena, krytém mohutnou hradbou masivu
Sella, by si asi do erbu mělo dát výjev s impozantním skalním zubem Sasso
Lungo, německy Saslong. Podle něj je vždy dobře rozpoznatelné a nejen díky
této čarokrásné scenérii už dlouho láká lyžaře z celého světa. V
poslední době hodně těch, co mluví rusky, ale také česky nebo slovensky.
Inu, naše ekonomika přece roste, stejně jako ta ruská. Nebo o tom
pochybujete? 
Val Gardena není z nejlacinějších, ale v každém případě je jedním z nejslavnějších a dnes také nejrozvinutějších středisek Dolomit. Její přednosti určitě nespočívají jen ve 115 km sjezdovek rozložených do částečně propojených lokalit St. Ulrich, St. Christina, Wolkenstein nebo Plan de Gralba. I Val Gardena je samozřejmě napojena na Sella Rondu.
Co se týče charakteru sjezdovek, dá se říct, že centrální vrchol Ciampinoi nabízí spíš sportovní, zhusta černé sjezdovky, zatím co terény v okolí sedla Gardena i náhorní plošina Seceda jsou více pohodové a tím pádem vhodné i pro méně zdatné lyžníky. Děti se vždycky dožadují výjezdu na Plan de Gralba, protože se jim tady líbí kratší, pohodové modro-červené pláně, ale hlavně překážkové dráhy s klopenými zatáčkami, vlnami, tunely a skoky.
Val Gardena je krásná, je zábavná, je perfektně vybavená a je slunná. A navíc je to prostě klasika. Pro ty, kdo milují lyžování a navíc sledují i lyžování závodní, je Val Gardena povinnost.
Saslong: Pomodli se, neznabohu!
Až se vynadíváte na ta úchvatná skaliska (vážně, ono to člověka asi nikdy nepřestane bavit), spěchejte na start Salongu. Pojďte prostě hned na věc!
Sjezdovka vede od chaty pod vrcholem Ciampinoi (2 249 m n. m.) do údolí pod masivem Sasso Lungo a dále přes louky známé jako Sochers a Ciaslat do městečka St. Christina. Má zajímavou historii.
Když Val Gardena na konci 60. let u Mezinárodní lyžařské federace konečně uspěla s žádostí o pořádání Světového poháru, nadšení brzy vystřídaly starosti s výstavbou adekvátní tratě chystaného závodu. Žádná ze stávajících sjezdovek v té době už věhlasného střediska kupodivu neměla požadované převýšení 800 metrů, jak to pro závody ve sjezdu mužů předepisuje FIS. Bylo tedy nutné hledat nové řešení. Na pomoc tehdy přispěchal i Hubert Spiess, ředitel závodů ve sjezdovém lyžování na olympijských hrách v Innsbrucku v roce 1964 (a později i v roce1976) a výsledkem jeho práce byla jedna z vůbec nejrychlejších tratí Světového poháru s délkou bezmála 3,5 kilometru a převýšením 839 m.
První vítěz Saslongu, Švýcar Jean-Daniel Dätwyler, tu zápasil dvě
minuty a sedm sekund, ovšem dlužno dodat, že ho tehdy brzdilo zhruba 25 cm
čerstvého sněhu, který na novou pistu přes noc napadl.
Později se sjezdovka ještě několikrát upravovala. Původní trasa závodu totiž byla o poznání přimější než ta dnešní. Ale jak se vyvíjelo lyžařské vybavení, stoupala výkonnost závodníků a tím rapidně narůstala rychlost, kterou se po trati pohybovali, bylo prostě třeba zpomalit a kritické pasáže poněkud polidštit.
Přesto, i dnes je sjezdovka Saslong pořád maso! I když je na většině míst dostatečně přehledná, ve svižné jízdě vám dá neskutečně zabrat. Horní část je poměrně snadná, známý skok Salto del Moro samozřejmě plynule přejedete a na rozdíl od závodníků tu nebudete soupeřit se zemskou přitažlivostí. Polety nechte profesionálům. Konec konců Salto del Moro je pouze ochutnávkou toho, co přijde dál.
Dlouhá pravotočivá zatáčka a jedno z nejprudších míst sjezdovky na louce Sochers. Tady se při závodě nabírá obrovská rychlost. A už vás čekají legendární Velbloudí hrby! Právě na nich se v minulosti často rozhodovalo o vítězi a poražených. Tak si za nimi pěkně zastavte, udělejte fotku (stůjte prosím na straně sjezdovky) a představujte si, jak tu v roce 1980 Rakušan Uli Spiess letěl 80 metrů, aby jako první v historii oněch hrbů (tehdy byly tři a podstatně větší než dnes) všechny přeskočil.
Až se proberete ze snění, po zvlněném úseku přijedete na louku Ciaslat. Ta závodníky často nepříjemně překvapí ledem a protivnými hrboly, v každém případě je považována za technicky hodně náročnou pasáž závodu. No a závěrečný sjezd na stadion včetně skoku Saslong Tunel (pod nohami teď v tunelu máte silnici), ten zaručeně uspokojí i ty nejnáročnější milovníky rychlosti. Věřte, že vzít někdy Saslong na jeden zátah, bez zastavení, do cíle už se dokloužete jenom s posledními zbytky sil v nohách. Pak ale můžete říct: Sjel jsem si Saslong. A nešetřil jsem se!
Taky carving
… ale wood carving! Jakkoliv Val Gardena láká sportovními a slavnými sjezdovkami, byla by určitě škoda ignorovat ostatní krásy a zajímavosti tohoto jihotyrolského údolí, které má ohromně zajímavou historii, svůj vlastní jazyk a pro někoho možná překvapivě bohatou kulturu. K ní v každém případě patří dřevořezbářství, tradiční řemeslo, jehož produkty se to ve zdejších vesnicích a městečkách jen hemží.
Mimochodem, borec, který si v součtu nejlépe poradí se závody Světového poháru konanými nejprve ve Val Gardeně a hned na to v Alta Badia (zúčastnit se musí alespoň jednoho závodu v každém středisku, přičemž paralelení slalom v Alta Badia byl letos povinný), získává Südtirol Ski Trophy – svoji bustu v životí velikosti z rukou místních dřevořezbářů. A na přilepšenou 20 000 eur. První Südtirol Ski Trophy získal před třemi lety Kjetil Jansrud, po něm se dvakrát sochal Aleksander Aamodt Kilde a právě v těchto dnech místní umělci začínají pracovat na podobizně Rasmuse Windingstada. Typické rysy norských chasníků už jim musí jít skvěle…
Sella Ronda
Legendární okruh vzájemně pospojovaných sjezdovek o celkové délce 1 200 km, překrásné výhledy na pověstná dolomitská skaliska, chaty vybízející k posezení u sklenky vína… Určitě to stojí z vyzkoušení, i když je pravdou, že někdy bývají páteřní lanovky Sella Rondy docela nacpané a občas se také stane, že slavný okruh po celé svojí délce průjezdný není, protože někde třeba fouká silný vítr, a proto nejezdí některá z potřebných lanovek. Ani tak samozřejmě nemusíte smutnit, či dokonce rezignovat na. Všechny dílčí štace Sella Rondy nabízejí samy o sobě dostatečně kvalitní lyžařské vyžití a ruku na srdce, ono propojení 1 200 kilometrů sjezdovek je hlavně marketingovým esem v rukávu společnosti Dolomiti Superski.
