Kronplatz, ta geniální lyžařská bábovka, mekka carvingu, umí svými širokánskými sjezdovkami bavit opravdu dlouho. Ale pak to stejně přijde. Člověk je ucarvovaný, nohy bolí… A šel by dělat něco jiného. Jsou tu parádní restaurace, jedna z nich právě v budově, do níž mířím v očekávání nevšedních vizuálních zážitků. Nemám moc rád fotografy, ale když se fotka opravdu, ale opravdu povede, to pak nenechá netečným ani mě. A přesně tohle si slibuju od Muzea horské fotografie Lumen.

V nadmořské výšce 2 265 metrů, skutečně na dohled už docela známého muzea Reinholda Messnera, objektu z dílny legendární architektky Zahi Hadid, stojí další docela zajímavá, tentokrát čtyřpatrová stavba s vnitřními prostory o celkové rozloze 1 800 čtverečních metrů. Ukrývá prý díla těch nejlepších horských fotografů a sama o sobě také nabízí fascinující výhled do okolí. I tato budova, dříve stanice horské záchranné služby, je vkusně zasazena do zdejších podmínek, za což nese odpovědnost ateliér architekta Gerharda Mahlknechta.

Dejte si ho po svém

Muzeum horské fotografie není, nebo lépe řečeno nemusí být nekonečně vážnou či výhradně umělecky orientovanou sondou do dějin fotografování světových horstev. A zrovna tak nevyznívá povrchně, lacině a málo seriózně. Jeho velkou předností je, že si tu každý návštěvník může najít to, co je mu blízké a co ho doopravdy baví – od multimediálních instalací přes stěnu slávy až po rozverné černobílé fotografie zachycující naháče na sněhu. Jistě, je tady bezpočet fotek všeho druhu, ale je tu i výstava fotografických přístrojů, od těch nejstarších až po nejmodernější, současné digitální foťáky.

Já osobně, jakkoliv nevzdělaný v řemesle fotografově, jsem Lumen bral trochu jinak. Bral jsem ho spíš jako výstavu o horách, prostě hory prostřednictvím fotografie. A myslím, že to není úplně špatný přístup. Hory jsou tu nazírány z nejrůznější perspektivy. Samozřejmě hory, to je horolezectví (schválně, hledejte fotku Adama Ondry, je tu!), ale taky obyčejná, klidně řeknu masová turistika. Mimo jiné i zde najdeme stálou výstavu děl Reinholda Messnera, coby slavného horolezce a bojovníka za ochranu Alp. Hory, to je samozřejmě sport, tenhle aspekt nám asi bude nejbližší a v tomto ohledu hraje v Lumenu hodně významnou roli Red Bull, jeden z hlavních sponzorů muzea. Ale hory jsou pochopitelně i bohatá historie, dokonce politika a považte, třeba i víra. Prostřednictvím fotografie se tu například dozvíte o tibetské svaté hoře Kailash, která má pověst nepokořitelného vrcholu. Je posvátná hned pro čtyři asijská náboženství a jde prý o mytický střed vesmíru.

Vzrůšo a oči dokořán

I vám můžou v muzeu fotografie na Kronplatzu narůst křídla, a nemám teď na mysli tu nezdravou sladkou limonádu, v jejíchž barvách – pomyslných – je tu vyveden onen sportovně orientovaný pavilon. Mimochodem moc pěkně vyvedený pavilon. Na jiném místě expozice si totiž můžete prohlédnout vrcholky hor očima letícího orla! Moc působivé.

Součástí vnitřních prostor muzea je dokonce i přednáškový sál, jehož stěnu tvoří obrovská maketa závěrky fotoaparátu, která se může otevírat a zavírat. Když je zavřená, slouží jako filmové plátno, a když se otevře, naskytne se vám přes pomyslný obří objektiv neskutečný pohled na okolní hory a hlavně do údolí. Podobně působivá je i sekce zrcadel – členitá místnost komplet postavená ze skleněných ploch, pomocí nichž jsou projektovány nádherné fotografie horské krajiny. Proměnlivě barevné podsvícení pak dokáže celkový dojem ještě znásobit.

Nakonec papat, to se rozumí

Pokud jsem text začínal slovy o touze po potěšení lecjakých lidských smyslů, pak jej zakončím pozvánkou do hospody. Tedy pardón… Součástí objektu Muzea horské fotografie Lumen je prosklená panoramatická restaurace AlpiNN, která jakoby vyčnívá nad svah a sedíc u kteréhokoliv stolu si tak okolní horskou krajinu můžete vychutnávat skutečně po všech stránkách.

Chuťové buňky vám budou dráždit špičkoví kuchaři vařící pod taktovkou mistra Norberta Niederkoflera (ano, to je ten zdejší „michelinský bůh“). Niederkofler má sice svůj podnik oceněný třemi michelinskými hvězdami dole v údolí, nad restaurací v muzeu Lumen ale převzal něco jako patronát. A aby ji odlišil od dalších špičkových restaurací blízkého okolí (a že jich tady je), vaří se tu stylem udržitelného rozvoje a výhradně z místních surovin, tedy z materiálu, který kuchařům dávají okolní kopce. Chudé menu to ale není, to ani náhodou. Přestože jako zákusek můžete dostat například tvrdý chléb, co se v restauraci nespotřeboval včera.

Muzeum horské fotografie Lumen

Otevřeno

pondělí – neděle od 10 do 16 hodin (poslední vstup v 15:30, poslední gondola dolů v 17 hod)

Vstupné

Dospělí 17 eur
Junioři, studenti a senioři 12 eur
Děti 10 eur

Více informací na www.lumenmuseum.it