I. Základní: brousek s pevným nebo stavitelným úhlem na boční hranu,
brusná pryž pro odstranění „grotu”, guma na stažení brzd.
II. Pokročilejší: místo brousku speciální jednosečný pilník
(střední, zhruba 16 seků/cm), kovový „vingl” (89 až 86 stupňů,
nejspíše 88) se svorkou pro broušení z boku lyže, navíc mosazný kartáč
pro čištění pilníků.
III. Vhodné doplnit o: svěráky k upnutí lyží, jemný keramický kámen
nebo jemný diamant pro dopracování ostří, vodítko nebo manžeta pro
broušení ze strany skluznice, hrubý diamant pro obroušení poškozené a
vytvrzené části hrany, štětec k průběžnému ometání špon.
IV. Pro náročné: jemný pilník, velmi jemný diamant, kámen Arkansas pro
vyleštění hran.
Servis, nebo svépomoc?
Příležitostný lyžař se nejlépe svěří servisu. Náročný jezdec
nejspíše využije základního přebroušení na kameni a pak si bude
udržovat sám. Žádný běžný servis se nevyrovná pečlivě a odborně
ručně doladěné hraně, každý ale musí zvážit své schopnosti a
možnosti.
Brousek, nebo pilník?
Brousek je „blbuvzdornější” a tedy vhodnější pro nenáročného
nebo manuálně méně zručného člověka. Lepší je takový, do něhož jde
vložit celý pilník i tenký keramický kámen. Chybí v něm ale cit, který
poskytuje úhelník s pilníkem. „Jako milování s kondomem a bez,” zní
jeden z příměrů. (Tady ale nejde o AIDS, takže klidně „bez”…)
Každý, kdo si na údržbě svých lyží zakládá, proto brousí s
„vinglem”. Držák na pilník je pak kompromisem.
Cit v ruce je důležitý, stejně jako zvuk pilníku při práci. Dokonalé
ruční nabroušení lyží proto předpokládá pevné uchycení lyže, dobrý
přístup k ní, kvalitní osvětlení, jemnou práci a cvik.
Pro nejhrubší srovnávání zanedbaných hran je nejlepší bruska v
servisu nebo hrubý velký pilník (11-12 seků/cm). Pro průběžně
udržované hrany pak stačí 200 mm střední pilník (14–16 seků/cm) s
dobrušováním keramickým kamenem nebo diamantem. Kvalitnější a dražší
jsou pilníky s chromovou úpravou.
Pilník je určený k záběru jen jedním směrem. Každý tah s ním musí
jít od těla vpřed a zpětný pohyb vzduchem, ne po materiálu, jinak
dochází k poškození pilníku.
Táhneme pokud možno lehce. Broušení není kovoobrábění, nýbrž jemná
mechanika. Zásadou je ubrat jen nezbytné minimum materiálu hrany, ideálně
jen doladit ostří. Pilník je třeba průběžně čistit speciálním
čisticím kartáčem.
Svěráky a stůl
Skutečně kvalitní nabroušení předpokládá kvalitní uchycení lyže.
Bez něj lze jen opatrně pevným brouskem. Posloužit může i dobře
umístěný dílenský svěrák, nejlepší jsou ale speciální lyžařské
svěráky. Existuje několik způsobů fixace lyže, cena svěráků většinou
odráží dokonalost jejich funkce. Zručný kutil si je může dokonce vyrobit
i sám. Pozor na to, že do některých starších modelů svěráků lyži s
příliš vysokou deskou skluznicí nahoru neupneme.
Improvizovat lze podložením lyže na koncích a uchycením do svěráku
uprostřed za desku.
Klasické lyžárny mizí a stále častějším problémem je sama pracovní
plocha. Nabízí se sice řada možností improvizace, ale závodník i velký
fajnšmekr si pořídí vlastní servisní stůl. Pod něj patří velký igelit
a hodí se vlastní lopatka a smetáček.
