Do výbavy v širším slova smyslu bychom mohli zařadit oblečení na běžky, ale třeba i tenisky či tepláky Nike, které využijete v posilovně při fyzické přípravě na nadcházející lyžařskou sezónu. V užším slova smyslu k základní běžkařské výbavě neodmyslitelně patří běžky (včetně vázání), běžkařské boty a hole.

Spokojenost vám zaručí výstroj, která bude zohledňovat tyto faktory:

  • techniku běhu na lyžích, které dáváte přednost
  • po jakém terénu se budete nejčastěji pohybovat
  • vaši výkonnostní úroveň a tělesnou zdatnost
  • a vaši postavu (hmotnost, výšku, pohlaví a věk).

Na těchto kritériích závisí tvar, tvrdost, délka, šířka a další parametry výbavy, která je pro vás optimální.

Běžky

Připomeňme si, že existují dvě základní techniky běhu na lyžích – klasický běh na lyžích a bruslení (skate).

U klasických běžek se musíte rozhodnout, jakou by měly mít středovou stoupací plochu, tj. jakým způsobem se budete odrážet. Středová zóna může být hladká, v takovém případě se na ni nanášejí stoupací vosky. Přítlakem na středovou část lyže se sníh natlačí do stoupací komory a díky tomu se pak můžete odrazit. Druhou možností jsou běžky se stoupací plochou, na které jsou vyfrézované šupiny, a není je tedy třeba voskovat (běžky s lisovaným protismykem). Úkolem šupin (stejně jako stoupacích vosků) je běžku při přešlápnutí zabrzdit a tím běžkařovi umožnit odraz vpřed. Třetí možnost představují skinové, resp. kobercové lyže s nalepenými mohérovými stoupacími pásy na středové ploše, které rovněž nevyžadují voskování.

Nezkušeným lyžařům doporučujeme začít s klasickým běžkováním na turistických běžkách se šupinami! Turistické (backcountry) běžky jsou širší, vhodné jak pro pohyb ve stopě, tak i do neupraveného terénu. Délka a tvrdost mají vliv na ovladatelnost, šířka zase na rychlost a stabilitu lyží.

Technika bruslení již vyžaduje určité zkušenosti. Bruslařské (skate) běžky jsou hladké a mažou se skluznými vosky. V porovnání s klasickými běžkami mají méně výraznou špičku a bývají kratší a tvrdší. Nejezdí se na nich ve stopě, ale na tratích upravených rolbou, po hladkém povrchu. Běžkař se při této technice odráží vnitřní hranou lyže. Lyže se nesmí uprostřed protlačovat vlivem hmotnosti běžkaře, což je vlastně opačný princip než při klasickém běhu na lyžích.

Délku a tvrdost konkrétního modelu běžek určují (na základě vaší výšky a hmotnosti) tabulky od výrobců lyží!

Existuje i třetí typ běžek: něco mezi klasickými a bruslařskými běžkami, takzvané běžky kombi. Oceníte je, pokud chcete vyzkoušet oba styly, ale zatím se vám nevyplatí investovat do dvojité výbavy. Jste-li ovšem pokročilý běžkař, obujte si sportovní běžecké lyže, a jste-li profesionál, sáhněte po výkonnostní či závodní verzi běžek určených pro tu kterou techniku.

I když značka významně přispívá ke kvalitě lyží, věříme, že ode dneška přestanete rozlišovat běžecké lyže jen na běžky Atomic a běžky Sporten. Rozdíl mezi „no-name“ běžkami a značkovými běžkami je například v použitých materiálech a celkovém zpracování.

Běžkařské boty

I běžkařské boty se dělí do různých kategorií podle toho, na jakou techniku se lépe hodí – existují klasické, skate a combi (universal) boty. Mezi běžkami, resp. vázáním na běžkách, a běžkařskými botami musí být určitá kompatibilita. Pokud tedy kupujete vázání a boty zvlášť, přizpůsobte vázání botám. Nejběžnější jsou dva rovnocenné typy vázání: NNN a SNS.

Oproti botám na bruslařskou techniku je klasická bota měkčí a má ohebnější, méně výraznou podrážku. Také není tak vysoká a nemá zpevňující prvky v okolí kotníků. Liší se i cenou - ta je obvykle nižší. Kapitola sama pro sebe jsou boty na backcountry běžky, které jsou zateplené a mají pevnou podrážku. Předpokládá se totiž, že kromě běžkování budete v těchto botách i chodit. Boty na bruslařskou techniku musí zpevňovat kotník a zároveň umožňovat ohyb v kloubu při bruslení. Jsou tvrdé a vysoké. Kombi boty mají tvrdší podrážku než boty klasické, ale měkčí než boty na bruslařskou techniku. Jsou také vyšší.

Běžkařské hole

Pokud se rozhodnete pro klasickou techniku, můžete si optimální délku holí přibližně vypočítat odečtením 30 centimetrů od svojí výšky. Při bruslařské technice se používají hole, které jsou o deset centimetrů delší než výsledek tohoto výpočtu. Zdatný běžkař obvykle volí hole o něco delší, než se běžně doporučují. Hole mohou být vyrobené buď z hliníkové slitiny nebo z laminátu, karbonu nebo jejich kombinací. Hliníkové slitiny jsou levnější a ohebnější, ale těžší. Čistý karbon je lehký a tvrdý a má výborné švihové vlastnosti, ale je drahý a snadno se láme. Hodí se na výrobu holí pro profesionály.

Dále zohledněte vlastnosti basketu (košíku, kroužku) a uchopení na holích, které se skládá z gripu a poutka. Na upravených tratích si vystačíte s malým, lehkým košíkem. Do hlubokého sněhu se hodí větší košík, který se při odrazu méně zabořuje. Grip může být plastový nebo korkový. Korek nechladí a neklouže, hůl se tak velmi snadno drží. Výhodou plastového gripu je oproti tomu nízká cena a snadná nastavitelnost. Poutko by mělo být dostatečně stáhnuté na to, aby se vám hůl po puštění při zpětném švihu vrátila do dlaně. Dobrým řešením jsou například poutka se suchým zipem, případně - pro náročnější běžkaře – asymetrická poutka, určená výhradně pro pravou nebo výhradně pro levou ruku.