24. ledna 2021

Počasí 2020/21: zima se nevzdá ani v únoru

Po půlce ledna si dává zima pohov, ale brzy by měla vzít počasí do svých rukou.

Poslední lednový týden zopakuje scénář toho předchozího - ochlazení, mráz a sněžení přechodně i v nejnižších polohách, pak ale udeří obleva s průplachem, která neušetří ani domácí hory. Hromady sněhu spadnou v nejvyšších polohách Alp, naopak v nížinách sníh zmizí úplně a v našich středohorách výrazně slehne. Na přelomu ledna a února znovu ochladí. Naděje, že by zimní počasí mohlo být trvanlivé, přinejmenším na horách, není malá.

Pro zimu jsou totiž nejpříhodnější rámcové podmínky za poslední léta. V první řadě je zdevastovaný polární vír, což znamená velmi zvlněné vzduchové proudění v mírných zeměpisných šířkách, do nichž se vylévá mrazivý vzduch z Arktidy. Špatný stav polárního víru vyjadřuje index arktické oscilace (AO), který setrvává a bude i nadále ve značně záporných hodnotách.

Slabý polární vír je předpokladem, ale bohužel ne zárukou zimy

Rozvrácený polární vír s meandrujícím prouděním statisticky zvyšuje pravděpodobnost, že se do střední Evropy dostane vzduch od severu na úkor obvyklého západu. Pokud se ale arktický vzduch vylije přes Kanadu do Atlantiku, kde po styku s teplým oceánským vzduchem zažehne turbulentní tlakové níže, pak tyto cyklóny profouknou teplejším vzduchem i evropský kontinent. A to se bohužel v druhé půlce ledna děje.


Koncem ledna Evropu propláchne atlantský vzduch (předpovědní mapa k 29. 1.)

Příčinou oceánského průvanu je fakt, že se nad ním nevytvořila blokační tlaková výše, která by tyto cyklóny včas zastavila, ačkoliv k tomu nechybělo mnoho. Tlakové výše nad Azorskými ostrovy a nad Grónskem se nedokázaly propojit a z původně malé skulinky si bouřlivé cyklóny udělaly pořádná vrata.

Díky slabému polárnímu víru ale po oceánském průplachu v posledním lednovém týdnu přijde další pokus, jak nad Atlantikem vytvořit tzv. blokační tlakovou výši. Jednak se tedy znovu začátkem února ochladí a druhak pokud se tlaková výše zvládne usadit nad mořem, mohlo by zimní počasí vydržet nejen na horách, ale aspoň občas zavítat i do nížin.


Začátkem února by mohl do střední Evropy opět proniknout vzduch přímo od severu (předpovědní mapa k 1. 2.)

Dlouhodobý výhled pro únor je docela zimní

Dlouhodobá předpověď na únor upustila od výrazně nadprůměrných teplot a vzhledem k tomu, že normální nebo podprůměrné teploty modeluje pro severní polovinu Evropy, tak je zřejmé, že v průběhu února počítá s nějakou formou blokační tlakové výše a s tím, že cyklóny si budou razit cestu přes jižní Evropu. Vyšší horské polohy se tak zřejmě mohou těšit ještě na bohaté příděly sněhu.


13. ledna 2021

Nejlepší předpoklady pro zimu za mnoho let

Zimní počasí si v letošní sezóně nakročilo do Evropy víc než důstojně a mohlo by i vydržet. Proč?

První vlna zimy v Česku právě vrcholí, nicméně v jiných částech Evropy si premiéru odbyla už dříve – jižní strana Alp je zasypaná sněhem od začátku prosince a sněhové překvapení si užili dokonce i ve španělském Madridu. Naopak Řekové mohli díky atypickému oteplení vyrazit na pláže. Extrémní počasí na jedné straně vyvolává opačný extrém jinde, což je „tak trochu“ riziko i pro zimní počasí u nás.

Už od léta se scházejí statistické předpoklady k tomu, aby zima v Evropě vůbec mohla(!) být dobrá – sluneční aktivita je na svém jedenáctiletém minimu, povětrnostní cirkulace na severní polokouli je tzv. narušená a na přelomu roku došlo i ke statisticky očekávatelnému náhlému oteplení ve stratosféře (major warming), v jehož důsledku se otočilo výškové proudění, a – zjednodušeně řečeno – zabránilo tomu, aby k nám vanul teplý oceánský průvan z Atlantiku. Polární vír (polar vortex) je v rozkladu a „mráz“ z Arktidy se vylévá daleko do jižních zeměpisných šířek (arctic outbreak). Shrnuto cimrmanštinou, co lepšího si můžeme přát?

Jakou část Evropy zasáhne arktická zima?

Ani „ty nejlepší“ rámcové podmínky ovšem nejsou zárukou zimního počasí zrovna ve střední Evropě. Jestliže se někam „vylévá“ mrazivý vzduch od severu, na jiném místě bude proudit vzduch zase naopak z jihu. A vzhledem k dosavadnímu vývoji je pravděpodobné, že ten „arktický výlev“ se odehraje spíše na západě Evropy, zatímco střed Evropy se dostane – přinejmenším přechodně – na „teplejší“ stranu zvlněného proudění. I přesto zůstává značná naděje, že v dalších týdnech se tlakové útvary posunou o několik stovek kilometrů východněji, tedy zároveň výhodněji pro zimu u nás.

Index arktické oscilace (AO), který popisuje stav polárního víru, je a nejspíš bude nadále hluboko v záporu. Znamená to, že polární vír nemá „sílu“, západní proudění je slabé a vzduchové hmoty se přesouvají spíš ze severu na jih nebo naopak.

Dobře je to patrné i při pohledu na severní polokouli „odshora“ – místo souvislého „prstence“ tryskového západního proudění vidíme značně meandrující a pomaleji se pohybující vzduchové hmoty.

Synoptická situace je aktuálně (k 15. 1.) téměř excelentní – na západě Evropy je od severu k jihu roztažena tlaková výše, po jejíž přední straně k nám protéká studený vzduch od severu.

Už za týden (k 22. 1.) se ale nejspíš celá „scéna“ posune směrem na západ – studený vzduch tak bude proudit přes Britské ostrovy k jihu, zatímco střední Evropa se ocitne spíš v jihozápadním proudění související tlakové níže.

Toto – doufejme jen přechodné – oteplení potvrzuje i graf variant vývoje výškové teploty (v cca 1 500 m n. m.), která se bude pohybovat blíže okolo nuly. Pro domácí hory to každopádně znamená vcelku stabilní zimní počasí, sníh vydrží, na trvalou zimu v nížinách je to ovšem málo. Vydatné zimy si každopádně budou užívat i v Alpách.


24. prosince 2020

Zima se snad chystá v lednu předvést

I když to v současnosti na domácích horách na zimu ani trochu nevypadá, rámcové povětrnostní podmínky pro ni se stále vylepšují. A hned zpočátku nového roku se můžeme dočkat nečekaných překvapení.

Už o vánočních svátcích se nejen na horách ochladí, napadne i něco sněhu. K zimní idylce ale bude ještě dost chybět, domácí svahy jsou holé a nepromrzlé. Déledobější předpovědi slibují, že se lehce zimní počasí udrží i v silvestrovském týdnu, ale naději skýtají hlavně „globálnější“ parametry, které se projeví nejspíš až po Novém roce.

Ony „globálnější“ parametry nelze považovat za předpověď počasí v pravém smyslu, protože pouze vytvářejí podmínky pro určité povětrnostní situace. Jak známo, zima v Evropě potřebuje tzv. narušenou cirkulaci, kdy se na kontinent nedostává vzduch z „teplého“ Atlantiku. Narušená cirkulace je projevem slabého nebo zcela rozbitého polárního vortexu. Vzduch pak do Evropy proudí z jiných směrů, např. ze severu či východu (zimní ráz počasí), ale při smolné konstelaci i z jihu.

Polární vortex je extrémně nestabilní

Na průběhu indexu arktické oscilace (AO) je zřetelně vidět, že polární vortex, jakýsi „balón“ mrazivého vzduchu nad Arktidou, je ve velmi nestabilním stavu, což svědčí „úniku“ vzduchu z polárních oblastí na jih. Čím nižší hodnota indexu, tím hůře drží vortex pohromadě. Předpověď počítá s jeho nestabilitou i nadále.

Atlantický vzduch neopustí oceán

Tomu odpovídá i předpověď rozložení tlakových výší a níží nad Evropou pro přelom roku – nad Atlantikem se roztahuje tlaková výše, která nedovolí oceánskému vzduchu proniknout nad kontinent. Nad ním úřadují tlakové níže, „propadající se“ ze severu.

Sestupný trend teplot

Zimní ráz počasí potvrzuje i sestupný trend teplot. Ten nejlépe vyjadřuje teplota ve výšce cca 1 500 m n. m. Podle téměř všech variant by se měla držet pod bodem mrazu.

Podpora ze stratosféry

Žolíkem v dalším vývoji je ale tzv. náhlé stratosférické oteplení, při němž dojde k rychlému a prudkému nárůstu teplot ve výšce cca 30 km. Dojde-li v důsledku toho k „otočce“ stratosférického proudění ze západního na východní (major warming), následuje obvykle přesun nebo rozpad polárního vortexu, a tedy i „výlev“ jeho mrazivého vzduchu z Arktidy na jih. Následující předpovědní mapy (pohled na Zeměkouli „shora“ s Arktidou uprostřed) ukazují, jak v příštích dnech stratosférický vortex pravděpodobně zeslábne.

Dlouhodobé modely se drží teplého průběhu zimy

Na tento možný vývoj zatím nereagují dlouhodobé předpovědní modely, což je ale zcela obvyklé. Události typu major warming se do nich promítnou až ve chvíli, kdy opravdu nastanou. Americký předpovědní model CFS tak nadále vychází z nadprůměrně teplého ledna v Evropě.


14. prosince 2020

Konečně zimní Vánoce?

Zima v Evropě má letos poměrně příznivé rámcové podmínky k tomu, aby se mohla předvést. Využije příležitost už o vánočních svátcích?

Příznivé předpoklady pro zimu v Evropě (čtěte v článku Zvýšená naděje na vydařenou zimu) už mají první výsledky, i když zatím jen v Alpách – mnohé oblasti tam v uplynulých dnech zasypal kalamitní příval sněhu, na některých místech byl zaznamenán rekordní úhrn srážek až za sto let. O nadílku se zasloužila tzv. narušená povětrnostní cirkulace, při níž je „ztlumeno“ západní oceánské proudění a lépe se daří třeba středomořským tlakovým nížím, které podle své konkrétní dráhy umí „nasněžit“ nejen v Alpách, ale i u nás. Narušená cirkulace celkově přeje „neobvyklému“, či dokonce extrémnějšímu počasí, k němuž patří i „ladovské zimy“.

Impulsy z Arktidy

O narušení obvyklého proudění vzduchu na severní polokouli vypovídá index arktické oscilace (AO), jenž by se podle předpovědi měl držet v záporných hodnotách i v druhé polovině prosince.

Záporná arktická oscilace není zárukou zimního počasí, jen vytváří podmínky pro to, aby zimní „synoptika“ mohla vzniknout. V případě nevhodného rozestavění tlakových níží a výší se ale může projevit i nadprůměrně teplým počasím. Hlavním impulsem bývá situace nad Arktidou – pokud se propojí tlaková výše mezi Sibiří a Arktidou, tlakové níži „nezbyde nic jiného“ než se posunout nad Atlantik a z toho zima do Evropy nepřijde. Každé jiné pootočení arktické tlakové výše ale zvyšuje šance, že se i další tlakové útvary „poskládají“ na severní polokouli „výhodněji“ pro lyžaře.

Jednotlivé předpovědní varianty potvrzují oteplení v předvánočním týdnu s tendencí k chladnějšímu až mrazivému počasí okolo Vánoc.

Náznaky zimní konstelace

Americký předpovědní model GFS počítá pro neděli 20. prosince s tlakovou níží nad severní Británií a jejím možným postupem do Středomoří.

Ještě zřetelněji tuto situaci zobrazuje evropský model ECMWF. Pokud se současně obří „mrazová“ tlaková výše posune z Ruska nad evropský kontinent, čímž by zablokovala vliv Atlantiku, bude zima na dohled.

Předpovídaná výška sněhu okolo 20. prosince nevětší ještě pro střední Evropu žádnou výraznou změnu – sněhem zasypané zůstanou jen Alpy.

V modelech je tedy zatím zřejmá jen šance, že se před Vánoci situace směrem k zimě vyvine. Vyloučit se ale bohužel nedají ani „marné“ scénáře, které to pokazí – kromě ustavení typického oceánského „průvanu“ je jím hlavně nevhodná poloha „ruské“ tlakové výše.

Teplý leden zůstává pravděpodobný

Dlouhodobé výhledy zatím lyžařům naději nepřinesou, počítají tedy s tím, že situace se ustálí tak, jak je v posledních letech zvykem, tedy s čilou aktivitou tlakových níží nad Atlantikem. Nadprůměrně teplé počasí předpovídá jak evropský model (pro leden)...

... tak americký (pro prosinec i leden). Bude každopádně zajímavé sledovat, jestli v příštích dnech ze své jistoty poleví.


24. srpna 2020

Zvýšená naděje na vydařenou zimu

Že má nepřetržitou řadu teplotně nadprůměrných zim na svědomí fenomén globální změny klimatu, je nepochybné. Není to ovšem všemocný hybatel počasí, a tak na zimu hodnou svého jména jednou dojít „musí“. V jaké konstelaci příznivých a nepříznivých předpokladů bude probíhat lyžařská sezóna 2020/21?

Zimní sezóna 2020/21 by po dlouhých letech konečně mohla být opět zimní, co se teplot týče. „Mohla“ přitom vyjadřuje naději, že nad globálně vyššími teplotami převáží naopak souhra faktorů, která často vede ke studenějším zimám.

Návod na úspěšnou prognózu průměrných teplot v zimě 2020/21 je přitom až nestydatě prostý – bude nadprůměrně teplá. Prakticky každý měsíc a každé roční období v posledních 10 letech je teplejší než obvykle. Teplejších zim bylo ve střední Evropě všech 9 posledních v řadě, poslední chladnější byla 2010/11. V posledních 20 letech pak bylo chladnějších jen 20 % zim, průměrných 15 % a teplých celých 65 %. Vsadit si na další teplou zimu má tedy vysokou pravděpodobnost správné trefy. Nebo je to naopak varování, že tentokrát se to už „musí“ zlomit?

Příznivé faktory vs. globální oteplení

Zimní počasí ve střední Evropě je výsledkem nepředstavitelného množství jevů, z nichž mnohé jsou nahodilé, jiné však zčásti či zcela předvídatelné i mnoho měsíců dopředu. Jejich vliv je samozřejmě omezený a spočívá hlavně v tom, zda zvyšují či snižují pravděpodobnost, že nastane povětrnostní konstelace příznivá pro zimu.

Nadějnou zprávou je, že v zimě 2020/21 se dá očekávat příznivá souhra hned několika faktorů, které v minulosti doprovázely studené nebo aspoň normální zimy.

Nízká sluneční aktivita, tedy méně záření

V první řadě je to sluneční aktivita, která se právě nachází na svém pravidelném jedenáctiletém minimu. I když vliv sluneční aktivity na počasí je zcela nepřímý v podobě množství energie dopadající na Zemi a nebývá proto v dlouhodobých předpovědích příliš zohledňován, meteorologická statistika dokládá, že v období slunečního minima a po něm se pravidelně vyskytovaly studenější zimy (např. 1985/86 a 86/87, 1995/06 a 96/97 a nakonec 2008/09, 2009/10 a ještě 2010/11).

Východní proudění ve vyšších vrstvách atmosféry

Nezanedbatelným nepřímým faktorem ovlivňujícím zimu je i tzv. QBO, cyklus stratosférického proudění, který se zhruba ve dvouletém intervalu „přepíná“ mezi západní a východní fází. V nadcházející zimě by měla nastat východní fáze, při níž je vyšší pravděpodobnost, kdy v troposféře dojde k tzv. narušené cirkulaci, a tedy „rozbití“ obvyklého západního proudění vzduchu. Lze si to jednoduše představit tak, že když ve stratosféře proudí vzduch od východu, snáze se pak zbrzdí a odkloní západní proudění ve vrstvě pod ní, tedy v troposféře. Narušení západního proudění je přitom vůbec nejdůležitějším předpokladem pro to, aby mohla být v Evropě zima a nehrnul se do ní převážně teplý vzduch z Atlantiku.

Ve východní fázi QBO navíc statisticky častěji dochází i k tzv. náhlému stratosférickému oteplení, které může vést k rozpadu polárního víru, a tím „vylití“ studeného vzduchu z Arktidy přímou cestou na jih. Tento jev tedy dále zvyšuje pravděpodobnost zimního počasí v Evropě.

Nízké zalednění Arktidy

Jako významný faktor se uvádí také rozloha mořského ledu v Arktidě, která je aktuálně na svých historických minimech. Nízké zalednění v Arktidě sice skrz větší pohlcování tepelné energie do vod oceánu snižuje potenciální zásobu „mrazu“, na druhou stranu oslabuje polární vír, a tedy může podpořit narušenou cirkulaci a ochotnější „odevzdání“ arktického chladu jižnějším zeměpisným šířkám.

Statistický fígl

A pak je tu ještě jeden faktor, který zajistí chladnější zimu prakticky zaručeně. Jde však bohužel o statistický fígl. Od r. 2021 se „posune“ období, které slouží jako srovnávací základna pro „průměrné“ hodnoty, a to z let 1961 až 1990, resp. 1981 až 2010 na léta 1991 až 2020. Ty byly o poznání teplejší, a tedy ať už bude zima jakákoliv, vyjde ze srovnání s nimi chladnější (nebo aspoň méně teplá), než oproti původnímu srovnávacímu období.

Jak se vyvíjely vyhlídky na počasí v předchozí zimě 2019/20, čtěte v archivu!