Tento komentář je úvodníkem časopisu SNOW 130, který vychází 11. března 2021 (viz aktuální harmonogram).
Zažili jsme rekordní sezónu: extrémní hodnoty si píšeme v počtu odlyžovaných dní, výletů či počtu navštívených středisek. Prodejci, výrobci, dovozci, provozovatelé horských resortů, hotelů, parkovišť, bobovek, restaurací, penzionů, půjčovny, učitelé lyžování… Ti všichni si letos ustavili nové rekordy. Bohužel na té straně osy, která značí zmar a zkázu.
Jen kosmetickou záplatou na jalovou zimu byl sníh, který napadl i v nížinách a ukojil alespoň základní sněhové pudy společnosti. Tou hlavní oporou zůstal smích, všeobecný lék, který naši zemi zachraňuje tradičně po staletí. Humor vyvažuje bezradnost, aby člověk přežil a nezbláznil se – držme se ho, protože už moc nic jiného nezbývá.
I humor se ale posunul kamsi dále, kam si dříve netroufnul – začal se proměňovat ve skutečnost. Právě ty nejbřitčí vtípky, které jsme včera vnímali jako ryze absurdní konstrukce, dokázaly přelstít běh událostí a triumfálně se zařadit mezi jevy běžné. Kupříkladu jsem si za vlády jistého přísného ministra dělal legraci, že pokud jeho opatření nebudou pomáhat, budou se povinně nosit roušky dvě. Bum a přišlo to. A tak podobně. S nevelkou nadsázkou se dá říct, že to byl právě černý humor, který zastoupil liché odborné prognózy vývoje situace, a to se statisticky mimořádnou přesností. Bohužel i ten nejčernější („best in covid“). Takže dnes se na to, že se každý přiblblý vtípek zanedlouho promění ve skutečnost, můžeme prakticky spolehnout. Osobně ještě třeba očekávám povinné nošení autoroušek přes sací mřížky automobilů, až se zjistí, že auta nasávají koronaviry. Budeme se muset povinně denně holit, až nějaká chytrá hlava (spolčená s prodejcem žiletek) přijde na to, že virus přebývá ve vousech nebo nedejbože ve vlasech! To bychom pak byli všichni hezky jednotně ostříhaní, jako to mají v Severní Koreji. A schválně, kdy se ve skutečnost promění hojně rozšířený vtip, že určitá lyžařská střediska padnou do skupiny Agrofert?
Dnes prostě nikdo neví nic. Zastihl nás druhý Babylon. Jazyky se smíchaly. Dobro se zlem se smotaly v jeden zacuchaný dred. Vnímáme inverzně: slovo pozitivní negativně, negativní zase pozitivně. Už nevíme, jestli expert znamená expert, nebo blbec. Neumíme počítat: dva týdny trvají dva měsíce. Politikům se plete pravá a levá: komunisti se zastávají lyžařů, obracejí právní zásady pravidelně servírovanou presumpcí společenské viny. Z premiéra je komik bavící lid svými televizními gagy. Všechno je špatně. Marek Vyprchal. Ať děláme, co děláme, je to prd blatný. Nezbývá, než si udržovat alkoholu v krvi alespoň dvě primule.
Asi poslední možnost na záchranu je vynést do světa nějakou srandu, která by poté, co se stane skutečností, vše ukončila. Co třeba slavné „veni, covidi, vici“?
Všem přejeme aktivní a veselý konec zimy a parádní jaro a léto! Na shledanou na podzim 2021 v nových časech. Tedy bude-li ještě existovat lyžování nebo nezakážou-li čtení o něm.
