Pepek pochází z Trutnova, což je přesně napůl cesty mezi pískovcovým Adršpachem a zasněženými Krkonošemi. Pod skálu i pod kopec to trvá dvacet minut autem, a nebýt rozmarných ročních období, byl by Trutnov pro lyžaře, skialpinisty a lezce tím nejlepším místem k životu, kde by o každodenních prioritách rozhodovalo jen to, jestli zrovna svítí sluníčko na Sněžku nebo na Starostu v Adršpachu. Ale i když to tak není, vyrůstají v Trutnově špičkoví lezci i lyžaři a také instruktoři lyžování a horští vůdci, kteří těmto krásným povoláním posléze zasvětí celý život. Stejně jako to udělal Pepek.

Nebyl od začátku typickým horským dítkem, které by rodiče přikládali ve dvou letech na skálu, jestli se udrží. K lezení a skialpinismu se dostal pořádně až později na střední škole, o to rychleji ale v obou disciplínách exceloval. Začínal v domácím Adršpachu, následovaly výstupy ve Vysokých Tatrách, Pamír, Ťan-Šan, ale i Himaláje, kde postupně zdolal i osmitisícovky Sisha Pangma a Čo Oju. Nějaký čas byl členem širšího reprezentačního výběru a kromě lezení po celém světě stihl v roce 2008 dokončit prestižní vzdělání Horského vůdce UIAGM a Instruktora lyžování ISIA, aby se později začal živit právě jako profesionální guide a lyžařský a snowboardový instruktor.

Pepkovy příběhy ze skal i vysokých hor by vydaly nejméně na jednu knihu, s tím ale můžeme ještě pár let počkat. Tentokrát se zeptejme, s jakým vybavením Pepek začínal a co používá teď.


Pepku, ty máš lezení ve vysokých horách odjakživa spojené s lyžováním…

Dá se to tak říct. Zjednodušeně tam, kde by se dalo sjet dolů na lyžích, se o to minimálně pokusím.

Třeba?

Sisha Pangma. Jedna ze dvou osmitisícovek, kterou jsem vylezl až nahoru a také ji skoro odshora sjel na lyžích.

Když se podíváš na vybavení ve své lezecké a skialpové kariéry s odstupem, kam se to posunulo?

Posun je za posledních dvacet let neuvěřitelný. Stěžejní progres je hlavně v hmotnosti a komfortu. Dnešní lyže a vázání pro skialpinismus váží polovinu, možná i třetinu tehdejší výbavy, podobně je to s botami, s batohem, v podstatě s jakýmkoliv vybavením, které pro pohyb ve vysokých horách, ale i v Krkonoších potřebuješ.

Zmínil jsi také komfort…

Tam je také obrovský posun. Začínal jsem ve skialpových botách Lowa, byly to jediný boty, ve kterých se dalo lyžovat a lézt v Rusku, ale i v Himalájích, protože v nich bylo jednoduše teplo. Všechny tehdejší boty byly z pohledu tepelného komfortu naprosto nepoužitelný. Ale i usazení nohy v botě, vnitřní botičky, tvarování skeletů a vnitřních botiček, to všechno dřív prostě nebylo. Fungovali jsme bez toho a měli pocit, že máme to nejlepší vybavení, které se dá sehnat, ale pokrok nezastavíš.

Zmínil jsi svoje první boty a bezpochyby pak následovala ještě pěkná řádka dalších. V čem chodíš na túry teď?

Momentálně používám novinku od firmy Scott, konkrétně model Freeguide Carbon, a jsou to první boty, který mi opravdu stoprocentně sedí, zatím bez jediné úpravy. Mám trochu širší nohu, které skelet „freeguidů“ perfektně vyhovuje. Ale nejvíc si asi užívám vnitřní botičku se BOA systémem dotahování, který botičku perfektně usadí na nohu a ta v ní nemá sebemenší pohyb. Takže žádné puchýře. A navíc mají teplou botičku. Dřív jsme to ve vysokých horách řešili neoprenovými návleky na boty, které jsou samozřejmě v oblastech, jako je třeba Denali (Mt. Mc Kinley, nejvyšší hora Severní Ameriky s vyhlášenými extrémními mrazy) stále potřeba. Ale u klasik typu Mt. Blanc nebo Monte Rosa, kde „freeguidy“ běžně používám, jsme v teple i bez návleků. Ale u těchto bot mi vyhovuje i tužší flexe pro sportovní freeridové lyžování nebo podrážka, které není z čistého tvrdého vibramu, takže vůbec neklouže. Navíc když se ošlape, můžeš ji vyměnit.

Zmínil jsi i batohy. Tam došlo přece k obrovskému vývoji lavinových batohů, k různým technologiím odpalování, rozdíly jsou i hmotnosti použitých technologií…

Lavinový batoh je vůbec převratný vynález, byť jejich vývoj probíhá vlastně už od 80. let. Určitě to není všelék, který každého zachrání před lavinou, ale šance na přežití v případě kontaktu s lavinou zase o něco zvyšuje.

Předpokládám, že jako horský vůdce takový batoh používáš dnes a denně…

Dnes a denně úplně ne. Při túrách po Krkonoších i jinde to není úplná nezbytnost, ale pokud jdu cíleně lyžovat do volného terénu, beru si ho vždycky. Používám teď batoh Scott Alpride E1, který má unikátní elektronický systém odpalování. Takže žádné doplňování kartuší s plynem, jenom dvacetiminutové dobíjení. Pro mě to má obrovskou výhodu i při cestování, protože do letadla nepotřebuješ žádné dokumenty a razítka pro přepravu jako u kartuší a hlavně si můžeš odpálení batohu donekonečna zkoušet. To se mi hodí třeba i na kurzech a přednáškách.


I když jsem si s Pepkem Milfaitem povídal a fotil na túře v rodných Krkonoších, vezme vás i na mnohem těžší výlety. Můžete mu napsat na j.milfait@seznam.cz!

Tipy na vybavení od Josefa Milfaita:

Scott Alpride E1

Nejnovější lavinový batoh, který odpaluje airbag technologií superkapacitoru, která je o 720 gramů lehčí než jiný systém na trhu a využívá k odpálení pouze okolní vzduch. Jedná se o jeden z nejlehčích elektronických lavinových batohů, který lze v současnosti na trhu pořídit. Dobíjení systému trvá 20 minut, v záloze máte ale ještě jedno odpálení na dvě tužkové baterie.

Na batoh můžete uchytit lyže, diagonálně i po bocích, snowboard, cepíny… a disponuje i extra kapsou na lavinovou výbavu. V nabídce je ve třech verzích 22, 30 a 40 l. Detailní recenzi najdete zde., více o batohu najdete na oficiální stránce Scott.

Scott Freeguide Carbon

Nový model freetouringových bot má karbonový skelet kombinovaný s grilamidem, který je lehký, ale také velmi přesně přenáší pokyny lyžaře do lyží. Komín boty má velmi solidní rozsah 60 ° a disponuje snadno ovladatelným systémem přepínaní na chůzi. Při ní oceníte dvoudílný jazyk boty, který je mnohem pohyblivější, ale i perfektní usazení nohy v botičce s termo paměťovou pěnou a systémem BOA, který vnitřní botičku pevně stáhne kolem celé nohy. Boty váží velmi pěkných 1455 g a oceníte na nich i velmi vydařenou podrážku Skywalk. Více o botách Freeguide.