Článek vyšel v časopise SNOW 77 (listopad 2013) a byl aktualizován.

Máte-li peněz jako želez, můžete se této vášni věnovat celý rok a lyžovat na všech kontinentech! Nejoblíbenějším místem heliskiingu zůstala Kanada, přesněji Britská Kolumbie, které náleží přes 90 % podílu na světovém trhu. Může za to tradice, přírodní podmínky a špičková úroveň poskytovaných služeb. Mekkou heliski se v posledních desetiletích stalo městečko Revelstoke, místo se zimním úhrnem napadaného sněhu 12–16 m!

Pokud tohle malé město v srdci kanadských hor navštívíte, nepočítejte, že se v zimě opálíte, protože tu sněží skoro pořád. Díky tomu vám tu na heliski můžou garantovat lyžování ve skutečném prašanu po celou dobu vašeho pobytu. Každému, kdo chce tuhle vášeň aspoň jednou za život zažít, doporučuju začít právě v Revelstoke!

Jak musí umět člověk lyžovat?

Je dost lidí, kteří si na helisiki netroufají, protože pochybují o svých lyžařských schopnostech, zvlášť když vidí freeridové filmy, kde se řítí bílou strání profíci na lyžích a skáčou salta dolů ze skal. Je to však zavádějící a stejné, jako když odhadnete svoje lyžařské schopnosti podle zhlédnutí přenosu ze světového poháru ve sjezdu na Hahnenkammu…

Abyste si heliski užili, je potřeba, abyste byli průměrně zdatným lyžařem a byli schopni sjet běžnou černou sjezdovku v paralelních obloucích. Výhodou je, pokud máte zkušenost s freeride lyžováním, ale není podmínkou. Kanadský prašan je milosrdný, zvlášť na velmi širokých lyžích, které vám lyžování v bezedném prašanu ulehčí. V místní heliski společnosti vám moderní široké lyže zdarma připraví a zapůjčí. Před lyžováním se vás také na lyžařské schopnosti ptají a přiřadí vás pokud možno do skupiny lidí na vaší úrovni. Horský vůdce pak obtížnost sjezdů skupině přizpůsobí, aby všichni zažili radost z lyžování, za kterým se sem lidi z celého světa sjíždí.

Opatrný start

Pokud i tak váháte a nechcete investovat hned poprvé do vícedenního programu (v případě zrušení programu se peníze nevrací), můžete využít startovní program Powder excursion a vyzkoušet 3 zkušební lety a sjezdy za nižší cenu. Při těchto jízdách se o vás starají dva horští vůdci (jeden jede jako první a druhý poslední), kteří vybírají ideální terén a dávají pozor na vaši bezpečnost. Pokud se vám zkušební jízdy zalíbí a chcete pokračovat, není problém další jízdy doplatit a lyžovat až do večera.

Programy šité na míru

Heliskiing v Revelstoke je továrna na plnění snů, kde si vybere každý. Nabídka je široká od Powder excursion a dalších jednodenních programů přes nejoblíbenější 3–7denní balíčky až po speciální nabídku privátních balíčků (programy uzavřených skupin na přání, dámské jízdy atp.). Doplňkový program představuje Heli-Assisted Touring, kdy vás ráno helikoptéra odnese do srdce panenských hor, abyste se tam celý den proháněli na skialpových lyžích, než pro vás zase večer přiletí.

Orientace v nabídce

Cena není všechno, důležité také je, co nabídka obsahuje. V zásadě se programy dělí do dvou skupin – „limited“ a „unlimited“. Limited znamená, že program je omezený vertikálními metry nebo počtem jízd, které najezdíte, a pak je konec. Limitované programy mají lepší cenu, ale pokud vyčerpáte daný počet jízd dřív, než skončí den, a budete chtít pokračovat, musíte za další lety doplatit. U programů „unlimited“, se lyžuje od rána do večera bez ohledu na počet jízd nebo nalétané převýšení. Za den se dá stihnout asi 6–12 jízd s převýšením 5–10 km podle lyžařské úrovně celé skupiny. V součtu celého dne bývají zpravidla „unlimited“ balíčky výhodnější. Dále se programy dělí na jednodenní a vícedenní (3–7 dní). Jednodenní programy jsou bez ubytování, vícedenní balíčky zahrnují automaticky ubytování v luxusní hotelu s plným servisem. Platí nepsané pravidlo, že čím delší program je, tím vyšší by měla být lyžařská a fyzická úroveň lyžaře.

Heliskiing v Revelstoke je továrna na plnění snů, kde si vybere každý. Abyste si to užili, je potřeba být průměrně zdatným lyžařem a dokázat sjet černou sjezdovku v paralelních obloucích.

Dalším důležitým prvkem nabídky je velikost skupiny. Máte možnost vybrat si lacinější lyžování ve větší skupině 10–11 lidí, nebo dražší lyžování ve skupině 3–4 lidí. Velké skupiny mají výhodu ceny a nevýhodu menší obratnosti a také většího rizika, že se ve skupině objeví lyžař „brzda“. Malé „privat“ skupiny jsou dražší, ale zpravidla rychlejší a stihnou za den víc jízd. Priváty využívají nejvíc uzavřené skupiny lidí, kteří nejsou na heliski poprvé, ví, co chtějí, a dobře se navzájem znají.

Cena

Je samozřejmě až na prvním místě… Ceny se během sezóny mění (prosinec a konec dubna je nejlevnější, únor a březen naopak nejdražší). Nejstarší místní firma na heliski Selkirk-tangiers začíná s Powder excursion na 797 kanadských dolarech za osobu. Nejprodávanější 3denní unlimited program přijde na 2 700–3 700 kanadských dolarů za osobu a nejdražší exkluzivní privátní program pro malou skupinu na 7 dní přijde na 51 935 kanadských dolarů za skupinu.

Heliskiing s prázdnou kapsou

Zdá se to nemožné, ale jde to i bez peněz. Pro mladé freeridery s prázdnou kapsou je Revelstoke rájem. Sezónní zaměstnání uklízečů pokojů nebo v hotelových kuchyních není problém, pokud mluvíte aspoň trochu anglicky a umíte makat. Když najdete práci v hotelu, který patří společnosti Selkirk-tangiers, provozující heliski, máte vyhráno, protože se během sezóny najde vždycky pár volných míst na heliskiing pro zaměstnance zdarma.

Šanci mají samozřejmě holky, které sbalí nějakého horského vůdce z heliski, který to většinou umí zařídit taky. No a poslední možnost, jak si pořádně užít heliski s prázdnou kapsou, je stát se přímo horským vůdcem, tzv. heliguide.

Velké skupiny mají výhodu ceny a nevýhodu menší obratnosti a také většího rizika, že se ve skupině objeví lyžař "brzda". Malé "privat" skupiny jsou dražší, ale zpravidla rychlejší a stihnou za den víc jízd.

Heliguide - horským vůdcem na heliski v Kanadě

Janek Bednařík

Horský vůdce od roku 2006. Kromě Evropy působil také v Kanadě, kde pracoval jako horský vůdce pro heliskiing a catskiing. *1975, žije v Brně – od roku 2006 je držitelem licence UIAGM. Je držitelem ocenění Bohemian mountain guide.

Na to, aby se mohl člověk stát horským vůdcem na heliski v Kanadě jsou potřeba 3 věci - licence horského vůdce UIAGM, umět dobře lyžovat a mít z pekla štěstí.

Nejdřív jsem poslal všem kanadským heliski společnostem e-mail se svým životopisem, ale všichni se mi omluvili, že Evropany nepotřebují, protože je místních vůdců tolik, že se zdaleka na všechny nedostane. Na místo vůdce na heliski se čeká roky…

Byl jsem zklamaný, ale rozhodl jsem se, že zkusím štěstí i tak. S Markétou jsme jednoho dne sbalili bágly a odletěli na podzim do Revelstoke, kde jsem zašel do heliski společnosti znovu, tentokrát osobně. Divili se, že jsem přijel, a ptali se, jestli jsem dostal jejich e-mail… Nastoupil jsem v hotelu jako údržbář a opravoval nebo montoval, co bylo třeba. Pak přišlo nečekaně pozvání na trénink Heliguides před sezónou, kde jsem si mohl zdarma zalyžovat na heliski a účastnit se nácviku záchranných akcí z laviny. Měl jsem status mezinárodního pozorovatele – hosta a po tréninku mi dali jako kamarádské gesto kontrakt na jeden den práce, abych si mohl do životopisu napsat, že jsem tuhle v Kanadě pracoval jako heliguide…

Byl jsem rád, že jsem se něco naučil, a vrátil se pracovat do hotelu. Jenomže pak přišel večer před Silvestrem a zvonil mi telefon, že zítra nechce jít nikdo do práce a hledá se guide, který by mohl… Vzpomněli si na mě. Než jsme nastoupili do helikoptéry, vysvětlil jsem lidem, že jsem z Čech, chrčící angličtině z vysílačky nerozumím a že vůbec neznám terén, kde budeme dneska lyžovat. Lidi se zasmáli, ale nikdo mě neodmítl. Možná už věděli, že jiný guide není, anebo to brali jako vtip… Lyžovali jsme ten den opravdu dost, lidi bez problémů dávali i přísnější sjezdy a helikoptéra se nezastavila. Netušil jsem, že jedním z nich byl i majitel této heliski společnosti. Když den skončil, přál si, aby pro ně ten Evropan pracoval, protože je jinej. No a bylo! I přes štěstí, které mě doprovázelo, nebylo lehké do „rozjetého vlaku“ naskočit. Práce heliguide na helikoptéře se v mnohém liší od toho, co jsem doposud z práce horského vůdce znal. Lyžování ve vysokých nadmořských výškách, strmých svazích, v lese a v prašanu za vysokého lavinového rizika s sebou nese velkou míru odpovědnosti.

Příprava na každý den začíná ráno v kanceláři před šestou, kdy startuje ranní briefing. S vůdci společně vyhodnocujeme počasí, lavinovou situaci, letové podmínky, kondici a připravenost lidí. Chystáme vybavení a plánujeme letový den. Následuje setkání s piloty a společná snídaně s lidmi, krátké lavinové školení a jde se na to! Nasednutím do vrtulníku se vše přesouvá mimo signál telefonů vysoko do hor. Vůdce vybere horu, nechá se s lidmi vysadit na vrcholu a hurá dolů. Duše zapomene na strasti každodenního života a nechá se unášet napříč bezedným prašanem. Dole v údolí vás zase rychle „vrtule“ naloží a během minuty se ocitnete na dalším vrcholu, vše se opakuje a točí jako na kolotoči, který zastaví až příchod tmy. Vůdce má volnou ruku ve výběru, jezdí se všechno, na co lidi ve skupině mají a co si přejí. Večer musí být všichni živí, spokojení a unavení. I když tak skončil každý večer, byla to pro mě radost, kterou jsem nebral jako samozřejmost.

Pozdě večer jsme měli ještě meeting s vůdcem obdobný, jako byl ranní briefing, kdy se zapisovaly sněhové profily a lavinové situace, projeté sjezdy a další data. Vše se vyhodnotilo a den se uzavřel. Pak už jsem jen nasedl do auta a jel se domů vyspat. Ráno v pět budík a vše nanovo. Přesto nebyl den, abych se do práce netěšil, tahle práce byla mým splněným snem.