Arabba – sportovní oblouky pod královnou Dolomit

Arabbu stíháme navštívit ještě před Vánocemi a ačkoli díky vyšším teplotám slezl na některých exponovaných svazích mimo sjezdovky sníh, na sjezdovkách jako takových bylo sněhu dostatek a podmínky pro krájení oblouků po hranách byly výborné, pisty měly dobrý tvrdý podklad a držely ve velmi pěkném stavu i odpoledne. Kdo šel navíc na první lano, užil si několik jízd na poloprázdných svazích, kolem desáté se tratě začaly zaplňovat hlavně na hlavních tepnách po okruhu Sella Ronda.

V Arabbě jsme lyžovali 4 dny a kromě jednoho zataženého dopoledne nám všechny dny vyšlo pěkné počasí se sluncem a modrou oblohou. Nejraději jsme začínali lyžovačku vývozem sedačkovou lanovkou na vrchol Burz (1 943 m), odkud jsme dál prolyžovali na další „kopec“ Bec de Roces (2 076 m), jehož sjezdovky už byly od 8:30 krásně prosluněné, takže na manšestrové proužky bylo dobře vidět. Navíc červené sjezdovky 24, 27 a 28 patří k našim oblíbeným, protože jsou akorátně rychlé, tedy nejde o žádné černé sešupy, ani o modré přejezdy a lehká členitost na přehlednosti tratí nijak neubírá.

Z vrcholu Burz se dá v podstatě několika „houpačkami“ prolyžovat do nejzazší části Arabby až na Pralongiá (2 139 m), která tvoří hranici mezi Arabbou a Alta Badií. Toto mini safari se odehrává na poměrně přehledných a nenáročných sjezdovkách, přičemž za pár opakovaných jízd tu stojí sjezdovky spouštějící se z Monte Cherz (2 095 m) – jde o široké dálnice s příjemným carvovacím sklonem v první polovině sjezdovek a s prudší sportovnější pasáží v polovině druhé. Obě tratě při jízdě servírují pohled na skalní masív Sellu.

Část mezi Monte Cherz a Pralongií by se mohla líbit hlavně méně zkušeným lyžařům, protože sjezdovky jsou tu už jen modré barvy, takže jsou mírné a takřka nenáročné. Jedinou nevýhodou mohou být poměrně dlouhé nekryté sedačkové lanovky, takže bych se této části vyhnula při vysokých mrazech, protože byste na nich mohli vymrznout. Příjemnými sklony těchto modrých sjezdovek nepohrdnou ovšem ani zkušenější lyžaři, co rádi krouží oblouky po hranách.

Při zpáteční cestě do Arabby si z povinnosti dáváme černou sjezdovku Burz, u které vítáme, že k poledni lehce povolí, protože její hlavní část je příkrá jak střecha a nějaké to šoupnutí je tu zcela na místě. Sjezdovka je prudká a relativně úzká, takže nepatří mezi frekventované sjezdovky a vy se tu nemusíte trefovat mezi další lyžaře. Není to na to, abyste tady vykružovaly plné carvové oblouky, přesto je jízda na této trati intenzivní a bude zážitkem pro nejednoho lyžaře.

Pokud byste chtěli v Arabbě víc takovýchto prudkých padáků, stačí z Burzu přejet sedačkovou Arabba Fly přes silnici a malé údolíčko na protilehlou stranu Porta Vescovo, kde se to sjezdovkami tohoto typu jen hemží. Tyto svahy vyžadují už ale kondici lyžaře a „pevnou nohu“, protože se tamní černé a červené tratě drží celý den ve stínu, tudíž jsou ke všemu velmi tvrdé, rychlé a letíte na nich kalup. Mně osobně by místy v prudkých sekcích pomohl nějaký ten metr do šířky, na druhou stranu milovníci ostrých kristiánek v prudkých sklonech se tu budou cítit jak ryby ve vodě.

Na vrchol Porta Vescovo (2 478 m) sice musíte vyjet kapacitní lanovkou, ve které jsem ještě snad nejela jinak, než namačkaná jak sardinka, doba cesty je ale naštěstí krátká a vyplatí se absolvovat, protože se dostanete na místo, ze kterého máte jeden z nejhezčích výhledů v Arabbě. Jednak se vám trochu lépe vykreslí kolmé stěny skalního masivu Selly a jednak vám druhá strana servíruje majestátnou Marmoladu (3 342 m), která je nejvyšší horou Dolomit.

Při každé návštěvě Arabby se neochudíme ani o „Marmolada tour“, tedy o lyžařský výlet po sjezdovkách na vyhlídkovou terasu královny Dolomit. Trasu začínáme výjezdem kapacitní kabinou na Porta Vescovo a po pár sjezdovkách a lanovkách se prolyžujeme na Passo Padon, odkud vede v rámci Marmolada Tour nejdelší lyžařský sjezd, který je na začátku tvořený rychlejší červenou sjezdovkou, pak už se změní z rovinatou modrou, po které dojedete až k nástupu velkokapacitních lanovek směřujících na vrchol Punta Rocca.

Na Marmoladu se obecně doporučuje vyrazit časně z rána – jednak, abyste měli dostatek času celou trasu objet a jednak se pak u nástupní stanice velkokapacitní kabiny vytváří fronta a je přeplněno jak na vyhlídce, tak na slavné a jediné „marmoladské“ sjezdovce. My jsme vychytali dobré podmínky ráno v týdnu, kdy jsme nečekali v žádné frontě a dala se pořídit i fotka z vyhlídkové terasy, která je vybudovaná na jednom z vrcholů marmoladského hřebene Punta Rocca (3 269 m). Přímo před vámi se tu tyčí vůbec nejvyšší vrchol hřebene Marmolada Punta Penia (3 342 m), za oči tu ovšem nejvíc tahá mohutná Sella včetně jejího nejvyššího vrcholu Piz Boé (3 151 m).

Ještě než ovšem vyjedete na poslední stanici lanovky, dejte si pauzu v druhé mezistanici Serauta (2 944 m) a navštivte válečné muzeum, kam je vstup zdarma. V muzeu můžete spatřit nejrůznější nástroje, zbraně nebo i lékařské pomůcky, které se tu využívali v době 1. světové války. Vidět tu můžete i menší napodobeninu ledovcového městečka, které tu vojáci vybudovali přímo v ledovci. Paradoxem je, že víc vojáků zde zemřelo na následky pádu lavin, zimy a mrazu než při samotných bojových střetech.

Dolů z vyhlídkové terasy pak stéká jediná červená sjezdovka Bellunese, takže tu mnohdy počítejte s přeplněností sjezdovky a případnými odpoledními boulemi. My tentokrát tuto sjezdovku zažili zatím v nejlepších podmínkách, co jsme byli a i v 11 hod byla pořád ještě pěkně rovná bez jakýchkoli boulí a dala se najít volná stopa i mezi sjíždějícími lyžaři.

Pro zase trochu jiná panoramata doporučuji zajet si sedačkovou lanovkou na vrchol Belvedere (3 777 m), který tvoří hranici mezi Arabbou a vedlejší Val di Fassou a odkud nahlédnete nejen do Fassy, ale také do Val Gardeny, nad kterou se vypíná trojzubec Sassolungo. Zatímco sportovního lyžaře tu potěší dvě široké červené dálnice, méně zkušený lyžař si tu rád sjede mírnou modrou sjezdovku v Passo Pordoi (2 239 m).

Horských chat s teráskami k menšímu i většímu občerstvení je k dispozici dostatek takřka u každé sjezdovky nebo nástupu či výstupu lanovky. Pokud si chcete oběd užít s výhledem na Marmoladu i Sellu současně, doporučujeme navštívit samoobslužnou restauraci Rifugio Luigi Gorza na vrcholu Porta Vescovo. Venkovní teráska je tu obslužná, takže vám z výhledů nic neuteče. Co se týká cen, tak espresso stojí 1,50 eur, půl litru piva vyjde na 6 eur stejně jako Aperol Spritz, špagety aglio olio na 10,50 eur a domácí gnocchi se slaninou a dýňovým krémem na 14 eur.

Arabba je součástí největšího lyžařského komplexu světa Dolomiti Superski, takže pokud si zakoupíte Dolomit Superskipas, který stojí zhruba o 10 eur víc, než skipas jen na Arabbu/Marmoladu, můžete si objet celou slavnou Sella Rondu, kdy po trase dlouhé cca 40 km navštívíte čtyři střediska a majestátný masív Sella si prohlédnete ze všech stran.

Arabba v kostce:

V Arabbě jsme reportovali na lyžích FISCHER, s hůlkami KOMPERDELL, v oblečení REHALL, v helmách a brýlích SMITH a s vyhřívanými rukavicemi a ponožkami THERMIC.