Směs nápisů a červených křížů na kastli docela vyděsila německého celníka, asi nechápal proč vezeme ukradenou dodávku zpátky do německa na českých číslech. Uvěřil, že nepašujem penicilin a dál už nám rotte kreuz přinášel jen samé klady a pozitiva v podobě nabízených předností apod.

Splněná objednávka počasí a solidních finfcik centimetrn pulvršné do nás nalili enrgii ztracenou noční cestou a celý pátek jsme se hezky vozili. Vrstva prachu ležela často bez základu na skále, což poznal Mára hned první jízdu a odneslo to zápěstí. Jinak bych řekl, že se po šutrech jezdit dá. Záleží jen na míře nadrženosti jezdce. Kromě vyorávání šutrů ze svahů a hledání spotů pro focení jsme stihli navštívit Richarda, organizátora festivalu www.telemarkfriends.com poděkovat mu za pozvání a vysondovat něco o závodu, na který jsme byli s Márou přihlášení. Nic moc jsme se nedozvěděli, v sobotu jsme pochopili proč. Pak už jsme jen sestoupili do údolí vstříc anabázi shánění noclehu. Tentokrát opravdu vyčerpávající.

Nový obrázek Marek Macháček, foto Vítek Ludvík
V sobotu ráno jsme potkali Kamila Dostála, jediného čecha ve světovém poháru, taky přihlášeného do závodu. Chuť závodit nám organizátor úspěšně odebral popisem kurzu a pravidel závodu. Austrian Big Mountain open, zároveň kvalifikace na Freeheel Masters v Ga-Pa, na to jsme se fakt těšili.A trať BM mistrovství nakonec vytyčili čtyřmi obřákovými brankami na mogulovém svahu. Bez možnosti udělat alpine oblouk. Naprostý úlet, možná bych i řekl, že podvod. Myslím, že svah na odjetí jednokolového BM race by se našel, jen by bylo třeba trochu vyhajkovat. To se organizátorům zřejmě nechtělo. Škoda, jezdci byli připraveni. No nic. Místo půldenního čekání na prodrncání 150 metrové boulovaté trágy, jsme se radši rozhodli že když už se má jeden zranit, měl alespoň mít možnost si zajezdit.

Na lanovce jsme šťastně potkali americkou hvězdu Joshe Madsena, se kterým jsme přijeli udělat rozhovor. Domluvili jsme se na neděli (rozhovor s Joshem přineseme později). Sobotu jsme tedy opět věnovali celou „nepochopitelně“ ježdění v prašánku a soukromému workshopu pod vedením Kamila Dostála a tatínka (mě). S Jediným adeptem volné paty, juniorem Alexem jsme pracovali natolik úspěšně, že se okamžitě rozhodl konvertovat k freeheelu a odložit šnébord na půdu. Táta být rád:-)

Nový obrázekAleš a Josh Madsen (US Freeheel star), foto Kamil Pešťák 
V neděli jsme hned ráno vyrazili na touring s cílem dosáhnout jednoho z hřebínků , sestoupit na  blízký ledovec a vylézt z druhé strany do sedla Wildspitze. Nakonec jsme se na ledovec neodvážili, sněhu bylo tak akorát na zakrytí děr. Zkusilili jsme se alespoň po ostrém hřebeni dostat k lákavým pláním a žlábkům. Na ty nejlepší jsme stejně nedosáhli, i tak jsme ale užili parádní hike i jízdu.

Nový obrázek
Aleš si vybírá lajnu, foto Kamil Pešťák 
Při závěrečném sjezdu do údolí bylo objeveno několik neprojetých zajímavých spotů, bohužel slovenská děvčata tlačil jízdní řád pendolina směrem k návratu. Mlsně jsme s Vítkem obhlíželi právě minuté netknuté možnosti.

I přes nedostatky v organizaci závodu, měl tentokrát festival díky solidní návštěvě a fungujícím testcentrům a workshopům něco do sebe. Sluníčko a čerstvý povdér, nakonec co víc si přát. Snad jen aby sezona pokračovala v nastoupeném kurzu.

Ciao freeheelers, uvidíme se v Livignu.

Aleš Hladík, SnowAlterna Team

Fotogalerii ze Stubaier Freeheel festivalu si můžete prohlédnout zde

Nový obrázekKamil umělecky rozmazal Aleše, foto Kamil Pešťák