Jen v Evropě

Tento fenomén je jistě zajímavý pro lyžaře i provozovatele, protože otevírá dva nezávislé příjezdy do areálu a tím také dva lyžařské trhy.

V Severní Americe existují střediska například těsně u hranice Kanady a USA, ale mezi těmito zeměmi není tak jednoduché bez kontroly překročit státní hranici. Podobná situace je také například mezi Chile a Argentinou.

V Asii jsou hranice taktéž střeženy, takže se pojďme podívat na naši starou dobrou Evropu. Dovolte mi představit za každý pár zemí alespoň jeden areál. Začněme od těch menších.

Kanin a Sella Nevea

Sella Nevea se nachází v odlehlém horském údolí v severovýchodním cípu Itálie, kterému se říká Furlánsko. Zejména pro lyžaře z jihu Moravy je to relativně blízká šance vyzkoušet si přeshraniční lyžování navíc s nadějí na opravdu dobré freeridy.

Není to však resort pro každého. Pro klasické sjezdovkové lyžování je Sella Nevea dost prudká. Nabízí však na tuto část Alp úchvatné převýšení v naprosto zašité krásné horské krajině.

Slovinský Kanin orientovaný na jih uspokojí i vychutnávače lehčích sjezdovek a sluníčka, ale i tady se dají zažít úžasné freeridy s obrovským převýšením. Bohužel je slovinská strana často mimo provoz a někdy i celou sezonu. Letos se zatím vleky nerozjely. Je to obrovská škoda, protože obě strany kopce mají neopakovatelný genius loci.

Propojený lyžařský areál nabízí 30 km sjezdovek a více než tisíc metrů převýšení. Skipasy jsou zde v porovnání s ostatními alpskými resorty stále relativně levné.

Při dobré viditelnosti můžete z lanovky vidět Jadran a blízkost moře zajišťuje vydatnou sněhovou nadílku. Téměř celá cesta je po dálnici, takže sem můžete vyrazit například i na prašanovou předpověď. Obrázek je za tisíc slov a video za milion. Podívejte se na můj report z jednoho takového tuze tuzexového dne.

Podívejte se na video report Pavla Trčaly:

Steinplatte

Steinplatte je zajímavá lyžařská oblast známá zejména obyvatelům jižního Bavorska a Salcburska. Její rakouská část se však nenachází v Salcbursku, ale nad obcí Waidring v Tyrolsku. Bavorský přístup je zajištěn od městečka Reit im Winkl. Hranici zde překročíte na kopci Scheibelberg.

Lyžuje se do výšky 1 869 metrů a čeká na vás 42 km sjezdovek převážně lehké a střední úrovně. Nelyžuje se tady extrémně vysoko, avšak v horních partiích střediska vedou sjezdovky po horských loukách a nabízejí nádherné výhledy na alpské štíty.

Lyžování na Steinplatte je oblíbenější, než by jeho velikost napovídala. Blízkost střediska velkým městům z něj dělá atraktivní cíl pro jednodenní lyžování. Tedy hlavně pro mnichovské a salcburské lyžaře. Z Prahy i z Brna to sem úplně za rohem není. Cesta trvá asi pět hodin.

Ischgl a Samnaun

Ischgl je jedním z nejznámějších a nejvíce hogofogo rakouských lyžařských středisek. Resort je populární nejen mezi německy mluvícími lyžaři, ale stal se například mekkou pro mnohé skandinávské prašanové nadšence. Středisko do toho marketingově buší a pořádají se tady například pravidelné horské koncerty s hvězdami mezinárodní i německy mluvící hudební scény.

Možná jste nevěděli, že Ischgl nabízí i přeshraniční sklouznutí ve Švýcarsku. Samnaun za kopcem je totiž takovou geografickou anomálií. Obec je součástí Švýcarska, ale cesta sem vede přes Rakousko. Jedná se o bezcelní zónu. Propojený resort je na rakouské poměry opravdu obří. Dohromady nabízí 239 km sjezdovek a více než 1 300 m převýšení.

Zermatt a Cervinia

Toto je opravdový lyžařský vrchol, už proto, že zde naleznete například nejvýše položenou lanovku. Přejezd ze Švýcarska do Itálie vede přes ledovec, kde lyžujete až do výšky 3 900 m n. m. Možná jste zaregistrovali, že se zde měl konat i Světový pohár. FIS si od toho slibovala velkou sledovanost v této opravdu dechberoucí scenérii. Bohužel závody zatím neměly štěstí na počasí. Snad se zadaří v příští sezóně. Trasy na italské straně jsou mírnější a samozřejmě slunečnější. Dohromady máte k dispozici 322 km sjezdovek s převýšením více než 2 200 m.

S měnícími se sněhovými podmínkami lyžařská střediska po celém světě usilovně pracují na posílení své letní nabídky. Zatímco v minulosti bylo běžné, že se na švýcarských horských úbočích v létě vyskytovaly pouze krávy nebo ovce, dnes jsou lyžařská střediska často velmi úspěšná v přilákání návštěvníků po celý rok. Díky Matterhornu byl Zermatt samozřejmě vždy velmi populární v létě, ale nyní dostal další boost pro zvýšení letní návštěvnosti. Nedávno bylo totiž zprovozněno nové propojení lanovkou mezi Zermattem a Cervinií. Návštěvníci nyní mohou překročit hranici i bez lyží. Zejména pro letní turisty je přejezd hřebene Alp lanovkou a navíc překročení hranice mezi dvěma zeměmi samozřejmě velkým lákadlem.

"Nová lanovka mezi Klein Matterhorn u Zermattu a Testa Grigia v Itálii umožňuje přejít suchou nohou přes Alpy ze Švýcarska do Itálie a naopak. Nová nabídka cílí především na bohaté hosty z Asie, kteří přijíždějí z Itálie mohou cestovat do severní Evropy", říká Olivier Grivat ze Swissinfo. Není to jen o návštěvnících resortu. Jde o touroperátory, kteří letecky dopraví převážně asijské turisty do Říma nebo Milána, ukážou jim tamní památky a pak je odvezou busem do Cervinie. Turisté se pak vyvezou lanovkou přes Alpy v úchvatné scenérii. Z Zermattu pak mohou pokračovat vlakem do míst jako Curych, Frankfurt nebo Brusel. Ano, pronajatý autobus z Milána do Curychu by byl levnější. Ale zážitek být ve výšce téměř čtyř tisíc metrů na alpských vrcholcích bez fyzické námahy je mimořádně přitažlivý, zvláště v dnešní moderní společnosti posedlé produkováním selfíček.

Více o této novince si můžete přečíst v článku Alpine Crossing na SNOW.cz.

La Thuile a La Rosiere

Toto dvojstředisko jsem navštívil jako první přeshraniční areál ve svém životě, a to již před čtvrtstoletím. Tehdy jsme se na vysoké vydávali s kamarádem stopem objevovat velké alpské resorty. Nic jsme neplánovali, prostě jsme jeli, kam nás palec dovezl. Někdy to bylo Švýcarsko, jindy Francie a ten den, spíše tu noc zrovna jel pán, který vezl z Německa auto do Milána.

Vysadil nás brzy ráno v údolí Aosta. Středisko La Thuile bylo přímo nad námi, tak jsme neváhali a vyrazili tam. Nejprve jsme jezdili na italské straně, ale po obědě jsme vzali baťohy a přejeli do Francie. To se nám hodilo, protože průsmyk byl zavřený a stopem či autem by cesta na okolo trvala půl dne. Následně jsme totiž objevovali další střediska ve Francii.

Stopařský cestovatelský mód v dnešní luxusní době asi volit nebudete, ale Espace San Bernardo, jak zní marketingový název těchto resortů, stále nabízí skvělé lyžování za nižší ceny než okolní slavnější střediska. Dohromady vás zde čeká 160 km sjezdovek a převýšení přes tisíc metrů.

Tento lyžařský komplex se snaží posílit přeshraniční spolupráci. Pevná trojsedačka v Chardonnet bude nahrazena odpojitelnou šestisedačkou. To umožní lepší spojení do La Thuile v Itálii. Plánovaná investice je osm milionů eur a stavební práce mají začít v květnu 2024.

Portes du Soleil

V případě mezinárodního areálu Portes du Soleil se jedná o dvanáct švýcarských a francouzských středisek propojených v jeden mega areál. Dohromady je zde téměř 200 lanovek a vleků, 600 km sjezdovek a převýšení dosahuje téměř 1 500 m.

Za jeden den je tady pro normální lyžaře nereálné lyžovat z jednoho okraje areálu na druhý a zpátky. Některé vesnice, jako například Avoriaz, jsou účelově postaveny jen pro turisty, jiné jsou tradičními horskými osadami.

Resort je drahý a populární zejména mezi britskými lyžaři, a to především díky dobrému napojení na letiště v Ženevě.

Naše přeshraniční možnosti

Vzhledem k tomu, že pohoří na Moravě, v Čechách i ve Slezsku často vytvářejí státní hranici, byla by Česká republika ideálním kandidátem na vybudování hned několika přeshraničních lyžařských středisek. Když jsem se začal tomuto tématu věnovat, byl jsem překvapen, kolik vleků a lanovek končí přímo na hranici, nebo těsně vedle ní.

Na Šumavě, v Krušných horách, v Krkonoších, v Orlických horách, na Králickém Sněžníku, v Beskydech či Javorníkách by často stačilo postavit jednu lanovku nebo vlek a měli byste přeshraniční areál. Samozřejmě tak jednoduché to není.

Bylo by nutné se domluvit na společné strategii pro zasněžování, sdílení infrastruktury, příjmů, či marketingových nákladů. Zejména na našich kopcích by jistě bylo velkým problémem povolování ze strany státního podniku Lesy ČR nebo správ chráněných krajinných oblastí či národních parků. Velmi obtížnou kapitolou by byly vlastnické vztahy. Nečekejme tedy, že nám v ČR vyroste do příští sezony deset přeshraničních areálů.

Vždyť například o spojení s Hochfichtem, konkrétně s vrcholem Hraničník, z Nové Pece na Šumavě se hovoří již od devadesátých let a za lanovku lobboval i Václav Klaus. Marketingově by bylo jistě atraktivní nabídnout lyžování ve dvou státech v jeden den. Jistě uznáte, že ten cool faktor tam prostě je. Potenciál pro naše hory rozhodně vidím. V zahraničí se domluvili a to i v místech, kde se na každé straně kopce mluví jiným jazykem. Věřím, že jednoho dne si zalyžujeme například v moravsko-slovenském, česko-německém, či polsko-českém areálu.

Akademický výzkum

Celá tato tematika je relativně neprobádaná, i když se bezesporu jedná o atraktivní oblast pro majitele a provozovatele lyžařských areálů. A právě proto provádím na toto téma geografický výzkum na Masarykově univerzitě v Brně. Cílem mého bádání je jednak zjistit zkušenosti a poznatky z obdobných středisek v zahraničí, ale také prozkoumat znalost tohoto tématu mezi lyžaři a snowboardisty a vyslechnout jejich názory.

Pokud byste chtěli můj výzkum podpořit, můžete odpovědět na otázky v dotazníku. Jestli se vše podaří, tak se v příští sezóně dozvíte výsledky šetření včetně konkrétních návrhů na vybudování přeshraničních areálů.

Dotazník si můžete otevřít na www.cityski.cz/…ka-strediska.


Autor Pavel Trčala je moravský lyžař a horolezec, který se svou firmou CITY SKI pořádá jednodenní lyžařské zájezdy zejména na naše hory, ale také je inspiruje k nevšedním lyžařským zážitkům.