Běloučký měkký sníh. A tak si kromě sněžnic sestrojili ještě
další prostředek, který názvem ski pojmenovali. Dlouhou dobu byly ski
využívány jako životně důležitý dopravní prostředek a z dostupných
pramenů víme, že tomu tak bylo již před více než 4 000 lety. Samotný
název „ski“ pochází ze starého norského slova „skid“, což znamená
„rozštípnuté dlouhé dřevo“.
Lyže jako sport
Ve druhé polovině 19. století dochází k velkým změnám ve
společnosti. Mluvíme o století páry a průmyslová revoluce proniká do
všech aspektů života lidí. Mnozí si však najdou volný čas, aby
utužovali tělo i ducha novou panskou kratochvílí – sportem. Oblast s
názvem Telemark v jižní části dnešního Norska byla jedním z míst, kde
začalo být rekreační lyžování velmi populární. Zde, v městečku
Mordegal, žilo společenství vášnivých lyžařů, kteří se pravidelně v
neděli scházeli na okolních kopcích a bavili se jízdou na ski. O zručné
řemeslníky nebyla mezi lidmi nouze, a tak docházelo k postupnému
zdokonalování výbavy, což mělo samozřejmě vliv na techniku jízdy.
Sondre Norheim – otec lyžování
Tak jako knihy mají svého Guttenberga, fyzika Newtona a létání bratry
Wrightovy, tak i lyžování má svého „dědečka“. Nad všemi pionýry
lyžování vynikal farmář z Mordegalu, jistý Sondre Norheim, pro kterého se
jízda na ski stala vášní. Už v roce 1866 vyhrává první historicky
doložené závody ve skocích na lyžích. V roce 1868 je už známým
lyžařem a svým stylem uchvacuje všechny zúčastněné na prvních
mezinárodních lyžařským závodech ve městě Christiania, které dnes nese
název Oslo. Z Morgedalu do Osla přijel na lyžích se dvěma přáteli.
Vzdálenost 200 km zdolali za 3 dny. Sondre závody vyhrál. Poprvé mimo
oblast Telemarku byl předveden oblouk v pokleku, který byl podle tohoto kraje
pojmenován. Aby toho nebylo málo, Sondre předvedl i druhý typ oblouku –
snožný. Pro něj se kolem roku 1901 začal používat název
„kristiánka“, opět podle místa, kde byl předveden. Oba tyto oblouky –
telemarkový i snožný – mají ve svém rodném listě zapsané místo
původu Telemark.
Norheim se dále účastnil různých závodů a předváděcích akcí a v
Morgedalu učil děti pronikat do tajů tohoto sportu. Aby mohl naplno
využívat techniku telemarkových oblouků, používal vykrojené lyže. Dnes
se jim říká „carvingové“. V roce 1884 se i s rodinou odstěhoval do
Spojených států, kde v roce 1897 zemřel. V jeho rodném kraji však již
lyžování mělo svou popularitu i mnoho následovníků a díky cestovnímu
ruchu se lyže dostávaly do světa. Postupem času získávají svou popularitu
na strmých svazích Alp, kde pohodový telemarkový oblouk ustupuje
agresivnějším kristiánkám. Telemark je dokonce v některých lyžařských
svazech zakázán a výuka tohoto stylu může být důvodem pro vyloučení ze
svazu (stalo se rakouskému běžeckému šampiónovi v 50. letech).
Uvolněný
V 70. letech se do pozornosti pomalu dostává znovuobjevený, téměř
zapomenutý styl, přežívající snad jen u skoků na lyžích, kde doskok do
telemarkového pokleku má stále vysoké bodové hodnocení a je nedílnou
součástí celé disciplíny. Jednou z hybných sil tohoto obrození se stává
vítěz zimních olympijských her v roce 1952 v Oslu – Stein Eriksen. Po
hrách se Eriksen odstěhoval do USA, kde založil lyžařsku školu a svoji
popularitu využil jako lyžařský instruktor. Ve své knize Pojďte se mnou
lyžovat díky fotkám svého otce Mariusa popularizuje také telemarkový styl.
Tolik z norských pramenů. Z amerického kontinentu máme tuto verzi:
Na konci 70. let si skupina mladých amerických lyžařů v televizi všimla
norského skokana, který na konci doskočiště zabrzdil v „takovém divném
pokleku“, který vypadal jako oblouk. Zkusili takto lyžovat a znovunarozený
telemark byl na světě. Zbytek patří do minulosti. Vyberte si sami, ale
možná obě verze mají v telemarkové historii své místo…
Staronový styl si získává své příznivce a v nové síle se vrací zpět
do Evropy, odkud vzešel. Objevují se nová jména – Paul Parker, John
Falkiner, Luca Gasparini, Arno Klien a další. I když telemark není novinkou,
musí si tito novodobí lyžařští pionýři oddřít všechno znova –
najít vhodné terény, přijít na optimální techniku, sehnat potřebnou
výstroj.
Výbava je jako u všech začátků skromná. Protože se jedná o tzv. nordic
style, využívá se přednostně upravená běžecká výbava. Běžecké lyže
se mírně rozšířily a opatřily hranami. Trojpinové běžecké vázání
předělané do robustnější verze doplňují pevné kožené lyžáky
přetažené typickými návleky. K tomu správný vzhled exota odlišujícího
se od ostatních, směs drzosti a úsměvu a s heslem Free your heel, free your
mind! tu najednou máte komunitu správně uvolněných.
New school
V první polovině 90. let minulého století je telemark na vzestupu. Stále
je však doménou především dobrých lyžařů, kteří mají méně
problémů s mírnou nestabilitou díky volným patám. Do hry však vstupuje
plast a po nekonečných pokusech vznikají ve firmě Scarpa jedny z prvních
coloplastových telemarkových lyžáků – legendární T1. Následuje Garmont
současně s Crispi a boom je na světě. Plastové lyžáky mají lepší
stabilitu a pokrok v učení je rychlejší, což zlomí i ty poslední
váhající zájemce. S názvem telemark se do povědomí dostává i druhé
označení tohoto stylu – free heel skiing – lyžování s volnou patou. Fat
ski široké pod patou až 95 mm, vysoké lyžáky a stabilní vázání
posunují pohodový styl do sféry agresivnější jízdy a big mountain
freeridu.
Pro mnohé se telemark stává další výzvou v jejich lyžařském vývoji
a umožňuje zažít novou dimenzi v jízdě na lyžích. Jiné k tomu přivedou
kamarádi nebo je zláká specifické prostředí komunity telemarkerů.
Prašanové pláně, strmé svahy nebo běžné sjezdovky – nic jim není
svaté. Kdekoliv je zahlédnete, vězte, že potkáte veselé lidi, ochotné se
s vámi pobavit. Lidi, kteří jsou prostě uvolnění.
