Běloučký měkký sníh. A tak si kromě sněžnic sestrojili ještě další prostředek, který názvem ski pojmenovali. Dlouhou dobu byly ski využívány jako životně důležitý dopravní prostředek a z dostupných pramenů víme, že tomu tak bylo již před více než 4 000 lety. Samotný název „ski“ pochází ze starého norského slova „skid“, což znamená „rozštípnuté dlouhé dřevo“.

Lyže jako sport

Ve druhé polovině 19. století dochází k velkým změnám ve společnosti. Mluvíme o století páry a průmyslová revoluce proniká do všech aspektů života lidí. Mnozí si však najdou volný čas, aby utužovali tělo i ducha novou panskou kratochvílí – sportem. Oblast s názvem Telemark v jižní části dnešního Norska byla jedním z míst, kde začalo být rekreační lyžování velmi populární. Zde, v městečku Mordegal, žilo společenství vášnivých lyžařů, kteří se pravidelně v neděli scházeli na okolních kopcích a bavili se jízdou na ski. O zručné řemeslníky nebyla mezi lidmi nouze, a tak docházelo k postupnému zdokonalování výbavy, což mělo samozřejmě vliv na techniku jízdy.

Sondre Norheim – otec lyžování

Tak jako knihy mají svého Guttenberga, fyzika Newtona a létání bratry Wrightovy, tak i lyžování má svého „dědečka“. Nad všemi pionýry lyžování vynikal farmář z Mordegalu, jistý Sondre Norheim, pro kterého se jízda na ski stala vášní. Už v roce 1866 vyhrává první historicky doložené závody ve skocích na lyžích. V roce 1868 je už známým lyžařem a svým stylem uchvacuje všechny zúčastněné na prvních mezinárodních lyžařským závodech ve městě Christiania, které dnes nese název Oslo. Z Morgedalu do Osla přijel na lyžích se dvěma přáteli. Vzdálenost 200 km zdolali za 3 dny. Sondre závody vyhrál. Poprvé mimo oblast Telemarku byl předveden oblouk v pokleku, který byl podle tohoto kraje pojmenován. Aby toho nebylo málo, Sondre předvedl i druhý typ oblouku – snožný. Pro něj se kolem roku 1901 začal používat název „kristiánka“, opět podle místa, kde byl předveden. Oba tyto oblouky – telemarkový i snožný – mají ve svém rodném listě zapsané místo původu Telemark.
Norheim se dále účastnil různých závodů a předváděcích akcí a v Morgedalu učil děti pronikat do tajů tohoto sportu. Aby mohl naplno využívat techniku telemarkových oblouků, používal vykrojené lyže. Dnes se jim říká „carvingové“. V roce 1884 se i s rodinou odstěhoval do Spojených států, kde v roce 1897 zemřel. V jeho rodném kraji však již lyžování mělo svou popularitu i mnoho následovníků a díky cestovnímu ruchu se lyže dostávaly do světa. Postupem času získávají svou popularitu na strmých svazích Alp, kde pohodový telemarkový oblouk ustupuje agresivnějším kristiánkám. Telemark je dokonce v některých lyžařských svazech zakázán a výuka tohoto stylu může být důvodem pro vyloučení ze svazu (stalo se rakouskému běžeckému šampiónovi v 50. letech).

Uvolněný

V 70. letech se do pozornosti pomalu dostává znovuobjevený, téměř zapomenutý styl, přežívající snad jen u skoků na lyžích, kde doskok do telemarkového pokleku má stále vysoké bodové hodnocení a je nedílnou součástí celé disciplíny. Jednou z hybných sil tohoto obrození se stává vítěz zimních olympijských her v roce 1952 v Oslu – Stein Eriksen. Po hrách se Eriksen odstěhoval do USA, kde založil lyžařsku školu a svoji popularitu využil jako lyžařský instruktor. Ve své knize Pojďte se mnou lyžovat díky fotkám svého otce Mariusa popularizuje také telemarkový styl. Tolik z norských pramenů. Z amerického kontinentu máme tuto verzi:
Na konci 70. let si skupina mladých amerických lyžařů v televizi všimla norského skokana, který na konci doskočiště zabrzdil v „takovém divném pokleku“, který vypadal jako oblouk. Zkusili takto lyžovat a znovunarozený telemark byl na světě. Zbytek patří do minulosti. Vyberte si sami, ale možná obě verze mají v telemarkové historii své místo…
Staronový styl si získává své příznivce a v nové síle se vrací zpět do Evropy, odkud vzešel. Objevují se nová jména – Paul Parker, John Falkiner, Luca Gasparini, Arno Klien a další. I když telemark není novinkou, musí si tito novodobí lyžařští pionýři oddřít všechno znova – najít vhodné terény, přijít na optimální techniku, sehnat potřebnou výstroj.
Výbava je jako u všech začátků skromná. Protože se jedná o tzv. nordic style, využívá se přednostně upravená běžecká výbava. Běžecké lyže se mírně rozšířily a opatřily hranami. Trojpinové běžecké vázání předělané do robustnější verze doplňují pevné kožené lyžáky přetažené typickými návleky. K tomu správný vzhled exota odlišujícího se od ostatních, směs drzosti a úsměvu a s heslem Free your heel, free your mind! tu najednou máte komunitu správně uvolněných.

New school

V první polovině 90. let minulého století je telemark na vzestupu. Stále je však doménou především dobrých lyžařů, kteří mají méně problémů s mírnou nestabilitou díky volným patám. Do hry však vstupuje plast a po nekonečných pokusech vznikají ve firmě Scarpa jedny z prvních coloplastových telemarkových lyžáků – legendární T1. Následuje Garmont současně s Crispi a boom je na světě. Plastové lyžáky mají lepší stabilitu a pokrok v učení je rychlejší, což zlomí i ty poslední váhající zájemce. S názvem telemark se do povědomí dostává i druhé označení tohoto stylu – free heel skiing – lyžování s volnou patou. Fat ski široké pod patou až 95 mm, vysoké lyžáky a stabilní vázání posunují pohodový styl do sféry agresivnější jízdy a big mountain freeridu.

Pro mnohé se telemark stává další výzvou v jejich lyžařském vývoji a umožňuje zažít novou dimenzi v jízdě na lyžích. Jiné k tomu přivedou kamarádi nebo je zláká specifické prostředí komunity telemarkerů. Prašanové pláně, strmé svahy nebo běžné sjezdovky – nic jim není svaté. Kdekoliv je zahlédnete, vězte, že potkáte veselé lidi, ochotné se s vámi pobavit. Lidi, kteří jsou prostě uvolnění.