Titlis – továrna na zážitky pod záštitou Odermatta

Titlis je přesně to středisko, kam můžete vyrazit nasávat zimní atmosféru už v říjnu nebo naopak si prodloužit dozvuky lyžařské sezóny klidně ještě v květnu. Díky ledovci a nadmořské výšce 2000-3000 m nabízí areál jistotu sněhu a tím jednu z nejdelších lyžařských sezón nejen ve Švýcarsku.

Jestli se Marco učil lyžovat na zdejších sjezdovkách, pak se všechno vysvětluje. Tratě jsou tu totiž ryze sportovní, velmi rychlé a ocení je spíš zkušenější lyžaři. Cvičné modré pláně sice jsou ve spodní část střediska k dispozici, ale hlavní centrum areálu tvoří poměrně členité, převážně červené a černé tratě, na kterých se neustále něco děje.

Spád a profil sjezdovek je samozřejmě dán zdejší rozmanitou horskou krajinou, takže se místy zúží do strmých hangů, místy se roztáhnou do přívětivějších carvovacích ploch, v některých segmentech jsou sjezdovky dobře přehledné, jinde zas následuje jeden terénní zlom za druhým, takže je lepší na něm přibrzdit a ujistit se o situaci pod hranou. Obecně vzato se tu může líbit hlavně milovníkům staré dobré klasiky v podobě kristiánek, na které jsou sklony zdejších sjezdovek značka ideál.

Mně osobně se líbila červená sjezdovka č. 1 v samé horní a zadní části areálu, kterou tu obsluhuje kotvový vlek. Jak už to bývá, na sjezdovkách s kotvou moc lidí nelyžuje, což k mé radosti vede k dostatečnému prostoru na vykružování oblouků. Další sjezdovka, která mi seděla, díky svému hornímu přehlednému padáku, byla červená trať číslo 2. U obou sjezdovek se ale lyže docela rozparádí, a po pár metrech hned naberete „kule“ , díky dostatečné šířce na těchto sjezdovkách se to ale dá dobře kontrolovat.

Samozřejmě takovým lyžařským „must-do“ je tady černá sjezdovka č.1, která na počest Marca Odermatta nese od loňska jeho jméno a jde tedy o „Marco Odermatt Piste-Rotegg“. Za sjezdovku pro jednoho z nejrychlejších lyžařů planety byla samozřejmě zvolena ta nejnáročnější z areálu, tedy ultimátně prudká, relativně úzká a celý den ve stínu, takže nabídne i velmi rychlý povrch, který ovšem při takovém sklonu snad ani není potřeba. Tahle sjezdovka se dá jezdit buď klasickým smýkaným obloukem nebo rovnou závodně na Odermatta ve vajíčku.

Titlis ale možná ještě víc než sjezdovkáře, potěší milovníky freeridu. Středisko nabídne nespočet freeridových lajn, které jsou v drtivé většině dostupné přímo od výstupu lanovek, takže není potřeba nikam šlapat. Mezi freeriďáky je oblíbená výzva tzv. Big 5, což je 5 ikonických freeridových sjezdů, které jsou dostupné rovnou z lanovek.

Největším lákadlem je freeridový sjezd Galtiberg, který měří 8 km a proháníte se tu na odvrácené straně areálu, takže si užíváte bezlesé pláně absolutně mimo civilizaci. My jsme tu na prašanové žně zrovna nenarazili, respektive nám čerstvý sníh o několik dní utekl, takže kolem sjezdovek se už netknuté pláně hledali stěží. Přesto nám to nedalo a jeden sjezd ze slavné pětky jsme si vyzkoušeli taky, a to Laub, který měří přes 3 km a nabídne slušné převýšení 1 200 m.

Od lanovky Laubersgrat jsme se k němu dostali krátkým jetelným traverzem a za pár desítek sekund jsme proklouzli úzkým sedýlkem rovnou na start sjezdu. Pak už se před námi otevřela nekonečná bezlesá pláň, která při prašanových podmínkách musí být naprostou nirvánou! Sklon tu byl totiž přesně takový, aby vám lítal prašan rovnou přes ramena. My už tak ideální konzistenci sněhu neměli, přesto jsme si sjezd užili do syta, protože ač se to na první pohled nemusí zdát, je sjezd poměrně dlouhý a díky strmému sklonu po celou dobu i docela náročný.

I tak jsme ale na místních instagramových stories viděli, že i v den našeho ježdění, se dal díky místním průvodcům najít prašan. Jak z důvodu maximální bezpečnosti, tak z důvodu zkušenosti místních určitě doporučujeme objednat do freeridu guida. My chtěli objednávat den dopředu, ale už měli všichni plno, takže je lepší booknout dříve, například Engelberg Mountain Guide. Kdo by chtěl zažít freeride v Engelbergu a ideálně v českém jazyce, může zkusit freeridový camp Robina Kalety, který sem často pořádá výjezdy.

Titlis ovšem není jen čistě lyžařské středisko, ale spíš takové zimní středisko zážitků všech druhů. Hned prvním nelyžařským zážitkem může být už jen jízda v lanovce Titlis Rotair, což je první otáčecí lanovka na světě.

Lanovka Titlis Rotair je poslední ze soustavy lanovek z Engelbergu, takže vás doveze přímo až na vrchol Titlisu, tedy do výšky 3 020 m. Z lanovky se dostanete přímo do několikapatrové budovy, přičemž v každém patře je nějaké „lákadlo“. Zatímco lyžaři odsud cílevědomě míří výtahem rovnou do posledního pátého patra, odkud je přístup na sjezdovky, turisté to berou patro po patře. Hned z přízemí se dá dostat například do ledovcové jeskyně, kam máte vstup zdarma.

Dále se v rámci budovy dá posedět například v panoramatickém loungi, v čokoládovém obchodě si můžete koupit pravou švýcarskou čokoládu nebo se dá dát něco na zub v panoramatické restauraci. Nám byl doporučen regionální pokrm „Panorama Rauchgrillwurst“, tedy klobása plněná alpským sýrem podávaná s cibulovou omáčkou a rösti, tedy nastrouhanými opečenými bramborami (26 CHF).

Jakmile vylezete z budovy, jsou samozřejmě dalšími zážitky poctivé alpské výhledy jak směrem na kroutící se sjezdovky lyžařského areálu, tak na zasněženou panenskou přírodu. Panoramata si můžete užít z různých vyhlídek, ty nejlepší si ale podle mého vychutnáte z tzv. Titlis Cliff Walku. To je v podstatě další atrakce Titlisu a tentokrát jde o nejvyšše položený chodník v Evropě, protože se po něm procházíte v nadmořské výšce 3 041 m n. m.

Tento visutý chodník je dlouhý 100 m a pod vámi je 500 metrů hluboká propast, kterou díky ocelovému roštu vidíte docela zřetelně. Zatímco v létě jsme se tu horko těžko vyfotili sami, protože z každé strany neustále proudil dav turistů, nyní v zimě je návštěva mostu o poznání klidnější. Vyjeli jsme sem hned z rána a skoro 40 minut jsme tu byli absolutně sami.

Děti, které ještě nelyžují, zabavíte dosyta v mezistanici Trübsee, kde najdou dvě mírné dráhy z kopce – jednu na ježdíky a jednu na klasický tubing. V obou případech je nahoru vyveze bez námahy pojízdný pás a v obou případech jsou atrakce zdarma. Děti, které už by přece jen chtěli zkoušet nějaké první lyžařské krůčky tu mají k dispozici rovněž zcela mírný svah s vlastním pojízdným pásem.

Hned vedle tubingu najdete tzv. SnowXpark, který sestává z několika okruhů ve sněhu, po kterých se proháníte na nejrůznějších sněhových vozítkách. Projet se tu můžete například na elektrickém sněžném skútru nebo na prvním elektrickém snowbiku na světě. Vzadu máte motor a vepředu máte širokou lyžinu, kterou do zatáček naklápíte na hrany. Zatímco sněžný skútr mi nedělal nejmenší problém, musím se přiznat, že na snowbiku jsem se sotva rozjela Nejtěžší je jet rovně a abyste mohli jezdit dobře zatáčky, je potřeba nebát se vyšší rychlosti, zkrátka hlavně nejet moc pomalu. Tom si ale jízdu na elektrickém snowbiku hodně užíval a stroj klopil do zatáček, co jen to dalo!

Na speciálním okruhu se tu dá povozit také na tzv. stroji Bobsla, což je inovativní vozítko, které si vymysleli sami přímo na Titlisu a jinde na světě ho nenajdete. Mně to připomínalo takovou nízkou sněžnou motokáru, která je na rozdíl od snowbiku zcela stabilní a ovládá se „čudlíkama“ na postranních páčkách, takže na to nemusíte být nijak motoricky zdatní. Zatímco na snowbike je nejnižší věková hranice 16 let, na bobslu stačí 12 let.

3x10 minut na každém sněžném přístroji, tedy dohromady 30 minut ve SnowXparku vyjde na 79 CHF. Vozítka bývají ale na místě docela vyprodaná, takže je potřeba rezervovat si místo na internetu dopředu zde. Přímo vedle parku nepřehlédnete velké iglú, kde je možnost objednat si dopředu sýrové fondue za 35 CHF.

Tipy na ubytování:
Pokud chcete mít vše jako na dlani a bydlet přímo v horách, můžete zkusit ubytování v Berghotelu Trübsee přímo ve stejnojmenné stanici. Hotel leží v nadmořské výšce 1 800 m a je dostupný pouze lanovkou, takže po 17 hod už tu nepotkáte ani živáčka. Na první lano druhý den máte navíc velkou šanci, být u lanovky první, protože ranní nadšenci si v Engelbergu chodí k turniketu stoupnout už v 8 hod ráno (první lano jede z Engelbergu v 8:30).

Pokud chcete trochu více městského ruchu horského městečka Engelberg, zkuste Hotel Terrace, který se dominantně vypíná nad městem, tedy mimo jiné na něj nabízí krásný výhled nejen ze snídaně, ale i přímo z pokojů.

Zajímavostí je, že se v rámci hotelu nachází také bar Porticos, který je se 1 400 různými druhy patří k největším gin barům na světě. Ochutnat se tu dá i speciální edice ginů Titlisu, které jsou inspirované krajinou Engelbergu. Bar Porticos snoubí luxusní styl s vantage a z příjemných koutků k posezení máte také z gin baru výhled na celý Engelberg.

Titlis v kostce:

Na Titlisu jsme reportovali na lyžích FISCHER, s hůlkami ONE WAY, v oblečení REHALL, v helmách a brýlích SMITH a s vyhřívanými rukavicemi a ponožkami THERMIC.