Tento článek vyšel v časopise SNOW 136 (únor 2022).
Na rozdíl od Bosny a Hercegoviny je cesta do Makedonie více méně přímočará. Je to sice mnohem dále na kilometry, ale časový rozdíl není tak markantní. Celou dobu totiž jedete po velmi pohodlné dálnici. Ačkoliv je země docela hornatá, lyžařských středisek je tu jen hrstka a z nich snad pouze dvě stojí za mezinárodní pozornost.
Popova Šapka: ratrakové lyžování
Ve středisku Popova Šapka se můžete ubytovat přímo na svahu.
Dojíždět lze z údolního města Tetovo, nebo dokonce z hlavního města
Skopje, ale je to zbytečné, protože ubytování ve středisku dostanete za
rozumnou cenu a podobně jídlo je v Makedonii skvělé a dostupné.
Napřed se tedy musíte do resortu vyškrábat nekonečnými serpentinami.
Dříve jezdila kabinková lanovka přímo z padesátitisícového města
Tetovo, ale při nepokojích v roce 2001 došlo ke konfliktu, při němž
albánské ozbrojené skupiny, většinou veteráni kosovské války, atakovali
například policejní stanice, ale také strategické cíle. Při bojích bylo
poškozeno i lano kabinkové lanovky, která je od té doby mimo provoz.
Státem vlastněné středisko má neuvěřitelný – a pozoruhodně
nevyužitý – potenciál. Páteřní lanovkou Popovy Šapky je moderní
odpojitelná šestisedačka, která kontrastuje s jinak spíše zaostalejším
zázemím. Podle drbů vlekařů prý více stály úplatky papalášům než
samotná stavba lanovky.
Ve středisku Popova Šapka najdete mešitu i kostel.
Téměř dvě třetiny obyvatel Makedonie jsou pravoslavní,
zbytek tvoří muslimové
Neposmívejme se však tomuto balkánskému fenoménu, protože u nás to není jiné. Jen se tyto věci nedozvíte od vlekaře při první jízdě, ale až večer po druhém pivu. Jako fanouška lanovek mě zaujalo, že se jedná o lanovku od švýcarské firmy Bartholet. Na Balkáně se prý Švýcarům líbí a plánují dokonce další stavbu v Chorvatsku. Trochu překvapí, že onu drahou šestisedačku tu postavili na kopec, který nenabízí největší převýšení, pouze necelých 300 m. Lyžování kolem šestisedačky je tedy naprosto pohodové, nikoliv však nudné, dají se tu dokonce natáhnout „superobří“ oblouky. Mírnější svahy navíc zůstanou i na jaře déle upravené. V okolí je ovšem také velké množství prudkých svahů. Jenže lanovka s převýšením bezmála sedm set metrů, která by vás na tyto svahy vyvezla, už několik sezón nepremáva. Popova Šapka totiž hledá investora a problémem jsou i majetkové vztahy. Středisko je tak v jakémsi rozvojovém limbu. To však nahrává ratrakovému lyžování. Téměř nikdo z daleka sem kvůli sjezdovkám nejezdí. V okolí jsou totiž stovky kilometrů freeridů, které si můžete užít díky ratrakům. Při mé jarní návštěvě už bylo pár dnů po sněžení, takže jsem se těšil na firn. Bohužel bylo zataženo a sníh držel celkem tvrdý, nicméně zážitek obstarala skvělá vysokohorská atmosféra. Místní borci se nám věnovali od rána až do večera a byl jsem nadšený a překvapený zároveň, kolik sjezdů se dá díky ratraku za den stihnout. Vše byste si mohli užít i na skialpech, ale potřebovali byste na to několik dnů.
www.skimacedonia.mk
Jezero Ohrid je perlou Makedonie. Na jaře lze díky němu spojit lyžování a kitesurfing
Lyže a surf v jeden den
Každoročně si na konci března k narozeninám naděluji jízdu na vodě
a na sněhu v jeden den. Tento kouzelnický kousek se mi podařil na mnoha
místech planety od Nového Zélandu až po Chile, Španělsko, Rakousko,
dokonce i u nás na Moravě.
V makedonských horách sice opravdu hodně foukalo a mohl jsem kite nahodit
hned u přehrady Mavrovo. Ale já jsem zvolil makedonskou perlu, jezero Ohrid.
Když jsme odpoledne dorazili do města Struga, pláže byly krásné, voda
průzračná, všude kolem palmy, ale listy se sotva pohly. Vál pouze velmi
slabý vánek a nevypadalo to, že seženu někoho s motorovým člunem, aby
mou misi zachránil. No ale když už jsem tam byl, kite jsem nahodil
a odstartoval. Vítr šel od břehu, což samozřejmě není ideální, ale
nakonec jsem se rozjel. Pak ale vítr vypli a kite mi spadl na vodu, takže mi
nezbylo než plavat v opravdu ledové vodě. Jezero je obrovské a plavat
v osmistupňové vodě není zas taková sranda.
Každopádně návštěva historického městečka Ohrid je něco, co si při
návštěvě Makedonie nenechte ujít. Atmosféra města je úžasná a západ
slunka nad jezerem mystický, že se slovy nedá popsat.
Popova Šapka, jejíž páteří je moderní odpojitelná šestisedačka
Mavrovo: pláně s výhledem na jezero
Když z města Tetovo projedete plochým údolím po neuvěřitelně rovné dálnici do Gostivaru a odbočíte na jihozápad do hor, objeví se před vámi lyžařské středisko Mavrovo. Topograficky je naprosto jiné než Popova Šapka. Zatímco na Popovu Šapku šplháte serpentinami z Tetova, k Mavrovu přijíždíte scénickou cestou kolem stejnojmenné přehradní nádrže. Ubytování se nachází poměrně nízko – na konci přehrady ve výšce necelých čtrnácti set metrů. I zde lanovky začínají přímo od hotelu. Můžete si dopřát opravdu pěkné ubytování s výborným jídlem ve velmi stylové horské restauraci, kde servírují dokonce i čerstvé ryby přímo z akvária, za což se v Alpách platí horentní sumy.
Středisko má jakoby dvě terénní patra. Od přehrady vedou tím spodním
dvě lanovky na náhorní plošinu. Převýšení tři sta metrů zdolávají
velmi pomalu, protože jsou obě neodpojitelné, jedna z nich dokonce
jednosedačková. V dětství jsme na stejné jednosedačce trénovali na
Ramzové a byl to očistec. Dvacet minut jízdy nahoru bez bubliny
a vyhřívání se však dá na konci března v pohodě vydržet. Sjezdovky
zpátky do údolí mají závodní profil. Osobně mě ale mnohem více bavily
sjezdovky nahoře na náhorní plošině, která připomíná ledovec. Ty jsou
relativně mírné a široké, obsloužené výhradně kotvami. Sníh byl i na
konci března výborný, ideální pro pohodové kárvování.
Z Mavrova se můžete vydat také na túru. Od přehradní nádrže vede úzká
asfaltová cesta do vesnice Galičnik, která je známá pro svou typickou
architekturu, ale také pro tradiční červencový svatební průvod. Vesnice
je jednou z nejznámějších makedonských turistických atrakcí. Mezi obcí
Galičnik a střediskem Mavrovo najdete také nekonečné zvlněné náhorní
plošiny ideální pro snowkiting.
www.resortmavrovo.com
Makedonie nabízí také skvělé terény pro snowkiting
Dobrá země
Makedonie či politicky korektně Severní Makedonie stojí pro hory, sníh, dobré lidi a skvělé jídlo za návštěvu. Osobně jsem se v Makedonii cítil tak dobře, že bych tam v zimě klidně vydržel celý měsíc. A pokud vás odrazuje daleká cesta, můžete si do Skopje nebo k Ohridu i zaletět.
Makedonie, nebo FYROM?
Makedonie se oddělila od Jugoslávie v roce 1991. Zajímavostí je, že
získala svou nezávislost jako jediná z jugoslávských zemí bez válek.
Problémy má však Makedonie velké i bez toho. Komplikovaná je situace
zejména s ohledem na etnické Albánce, kteří tvoří asi čtvrtinu
populace. Vlastně se ani přesně neví, kolik Albánců v Makedonii žije.
Stav je tak ošemetný, že země již dvacet let neprovedla sčítání lidu.
Albánci totiž chtějí počítat i občany žijící v zahraničí, což
zase nechtějí Makedonci. Dalším problémem pro Makedonce jsou Řekové. Ti
pro změnu nechtějí, aby se Makedonii říkalo Makedonie. V posledních
dvaceti letech jste zemi mohli vidět nést olympijskou ceduli FYROM, tedy
Bývalá Jugoslávská republika Makedonie. Osobně mi to připadlo strašně
trapné. Samozřejmě chápu Řeky, že také mají region, který se jmenuje
Makedonie. Správně by se tedy na přání Řeků mělo říkat Severní
Makedonie.
Makedonie a Morava mají mnoho společného. Rozlohu mají velmi podobnou,
obyvatelstvo slovanské a řeč velmi blízkou. Vždyť makedonští
věrozvěstové Cyril a Metoděj nám přinesli řeč, kterou mluvíme dodnes.
Náš společný česko-moravský jazyk se dříve jmenoval moravština a až
později byl přejmenován na češtinu. Jedna věc, kterou však můžeme na
Moravě Makedoncům opravdu závidět, jsou hory. Vysoké, ideálně zvlněné
a vydatné na sníh.
