Tento článek vyšel v časopise SNOW 136 (únor 2022).
Předehra v roce 2004
Lanovka Schwarze Schneid zahájila provoz v říjnu 2003 jako poslední z postupně budované trojice lanovek „Big3“, které ve světoznámém Söldenu zpřístupňují lyžařské terény nad 3 000 m n. m. Jedná se o moderní jednolanovou kabinkovou lanovku renomovaného rakouského výrobce, která ve dvou na sebe navazujících úsecích vede až do výšky 3 243 m n. m. v části střediska Rettenbachferner. Úseky mají šikmou délku 919 a 1 013 m, dolní stanice lanovky je v nadmořské výšce 2 674 m. Lanovka dokáže přepravit v osmimístných kabinkách až 2 800 cestujících za hodinu.
Na lanovce již v roce 2004 došlo k mimořádné události, která si naštěstí nevyžádala zranění ani oběti na životech. 14. listopadu 2004 se do lana s integrovaným sdělovacím vedením (tzv. Telecomseil), zavěšeného v ose trati, zachytila ve volném rozpětí mezi podpěrami jedna prázdná kabinka. Lano slouží k propojení řídicích systémů lanovky mezi stanicemi. Následkem této kolize se kabinka zřítila na zem. 113 lyžařů v ostatních kabinkách ve výšce až 50 m nad zemí a v silném mrazu muselo čekat několik hodin, než byli postupně spuštěni z kabinek na zem. Jak pozdější vyšetřování této nehody prokázalo, příčinou bylo za určité síly a směru větru stupňující se kmitání sdělovacího lana. Dva zaměstnanci lanovky, kteří při silném větru zavčas nezastavili provoz na lanovce, byli na příkaz ministerstva dopravy suspendováni. Aby mohla být lanovka znovu provozována, dozorující orgán nařídil na lanovce zrealizovat řadu stavebně-technických opatření. A právě pro jejich realizaci bylo potřeba dopravovat mimo zimní období k horní stanici beton.
Dolní stanice 1. úseku lanovky Schwarze Schneid
Průběh nehody
V pondělí 5. září 2005 dopravoval vrtulník typu Lama SA 315 B rakouské firmy Knaus Helicopter se sídlem v Salzburgu v závěsu ocelový koš plný betonu o hmotnosti 700 kg na staveniště u horní stanice lanovky. Po poledni se koš s betonem při přeletu nad trasou lanovky ze závěsu pod vrtulníkem uvolnil tak nešťastně, že z výšky asi 200 m trefil dopravní lano 1. úseku lanovky Schwarze Schneid.
V důsledku extrémního rozkmitání lana po nárazu spadla jedna osmimístná kabinka na zem. Podle pozdějšího vyjádření šéfa střediska Jakoba Falknera měl náraz betonu do lana účinek podobný šlehnutí obřím bičem. Z jedné sousední kabinky, která zůstala uchycená k lanu, byli cestující v důsledku extrémního kmitání lana z kabiny doslova katapultováni, tedy prohozeni ven akrylátovým zasklením kabinky, které bylo nárazem jejich těl vytrženo z gumového těsnění.
Zajišťování stop a důkazů z okolí havarované kabinky
Po söldenské havárii výrobce kabin u této typové řady
začal montovat v kabinách dodatečné úchyty,
zabraňující vyražení akrylátového skla
V kabince, která se po zásahu zřítila z asi 50metrové výšky na zem, bylo pět osob. Tři z nich utrpěly smrtelná zranění, další dvě osoby se zranily těžce. Šest cestujících, kteří byli z plně obsazené kabinky nad zřícenou kabinkou vymrštěni ven, utrpělo smrtelná zranění, dva další zůstali nezraněni v kabince. V kabince, která zůstala viset na dopravním laně pod zřícenou kabinkou, utrpěli cestující také zranění, nebyli ale nárazem vymrštěni ven. Mezi smrtelně zraněnými byla jedna žena, dva muži a šest dětí – čtyři děvčata a dva chlapci ve věku 12–14 let, všichni členové lyžařského klubu z německého Schwarzwaldu na letním tréninku na ledovci.
Ve 13.15 hod. obdržely tyrolské záchranné složky první nouzová volání. Místo nehody v nadmořské výšce asi 2 800 m bylo pro rychlý přístup záchranářů dostupné jen ze vzduchu. Akce se zúčastnilo 12 záchranářských vrtulníků, šest pohotovostních lékařů a na 150 záchranářů z řad horské služby, policie, Červeného kříže a pracovníků lanovky. Zranění byli letecky dopraveni na kliniky v Innsbrucku a v Zamsu, 35 cestujících v dalších kabinkách bylo evakuováno do bezpečí. Devíti cestujícím už bohužel pomoci nebylo.
Čí to byla chyba?
36letý pilot osudného vrtulníku tvrdil, že se během letu nedotkl ani elektronického spínače pro odhození zátěže ani jeho mechanického zajištění, a že během letu rovněž nezaznamenal žádný náznak toho, že by se mělo břemeno ze závěsu uvolnit. Muselo se podle něj jednat o technickou závadu systému, např. o opotřebení závěsu. Přesto, že někteří letečtí experti možnost samovolného uvolnění břemene zpochybňovali, podrobné technické vyšetřování později pilotovu verzi potvrdilo. Pilot s 850 letovými hodinami měl teprve měsíc licenci k přepravě nákladů v závěsu. Pozornost vyšetřovatelů se proto obrátila k provozovateli vrtulníku, firmě Knaus Helicopter.
Šipky ukazují umístění úchytů na kabinkách, vyráběných švýcarskou firmou po havárii v Söldenu
Tato firma se již v minulosti postarala o titulky na prvních stránkách novin. Nejen proto, že zakladatel firmy Johann Knaus byl právě tím pilotem, se kterým se v roce 1983 proletěl nad Rakouskem papež Jan Pavel II., ale také pro nehodu, při níž v roce 1997 Johann Knaus zahynul a jeho syn Philip utrpěl vážné zranění a je od té doby invalidní. Firmy se tak ujal ve svých 21 letech jako nejmladší profesionální pilot vrtulníku v Rakousku jeho bratr Roy Knaus. V roce 2007 se firma, zřejmě i v souvislosti se špatnou pověstí kvůli nehodě v Söldenu, dostala do platební neschopnosti. Po insolvenci nakonec došlo k finančnímu vyrovnání a firma Roye Knause, od roku 2008 pod označením Heli Austria GmbH a Heli Tirol GmbH, provozuje flotilu 17 vrtulníků pro nejrůznější účely a ročně nalétá přes 2 200 záchranných letů a přes 3 000 letových hodin pro dopravu materiálu.
Ani ztráta materiálu, přepravovaného v závěsu pod vrtulníkem, nebyla ojedinělým jevem. 7. května 2009 vrtulník, provozovaný firmou Roy Knause, ztratil v Ötztalu asi jednu tunu dřeva. Dřevo trefilo hostinec, ke zranění osob naštěstí nedošlo. Firmě pak bylo na čas zakázáno v Tyrolsku přistávat.
Už v době, kdy došlo k nehodě, platilo v Rakousku nařízení, že pilot vrtulníku při každém letu s břemenem musí zvolit takovou trasu letu, aby v případě pádu břemene nedošlo k ohrožení osob. Přímá trasa, křižující lanovku v provozu, byla zřejmě zvolena proto, aby se ušetřily drahé letové minuty. Podle očitých svědků k přeletům přes trasu lanovky docházelo v Söldenu opakovaně, přesto, že přelety lanovky během jejího provozu zakazuje také oficiální osvědčení leteckého provozovatele, kterého je firma držitelem.
Vrtulník Lama SA 315 B firmy Knaus Helicopter
Soudní proces
Pilot v soudním procesu v roce 2007 čelil obžalobě z usmrcení a zranění z nedbalosti. Původní rozsudek na 15 měsíců odnětí svobody s podmíněným odkladem po dobu tří let byl odvolacím soudem snížen na 7 měsíců na tři roky. Pilot po nehodě přešel ke konkurenci.
V roce 2007 rozhodl civilní soud, že také společnost Ötztaler Gletscherbahnen musí nést díl odpovědnosti a za nehodu musí vyplatit pozůstalým odškodnění do výše 48 000 eur ročně až do celkové sumy 800 000 eur. I když provozovatel lanovek nehodu přímo nezavinil, měl podle výroku soudu důsledně dbát na dodržování podmínek externí firmou, provádějící přepravu stavebního materiálu.
Neštěstí dnes připomíná betonový obelisk u dolní stanice lanovky Schwarze Schneid. Každoročně se zde setkávají k pietní vzpomínce pozůstalí po obětech.
Poučení z nehody
Jako z každé nehody, vzali si výrobci a provozovatelé lanovek i tentokrát poučení. Švýcarský výrobce modelové řady kabin shodné s kabinkami lanovky Schwarze Schneid začal akrylátová okna ve všech čtyřech rozích vybavovat dodatečnými úchytkami k rámu kabiny, aby nemohlo dojít k jejich vyražení. U následující typové řady jsou akrylátová okna kabin připevněna k rámu kabiny zevnitř lepením, takže k vyražení okna dojít nemůže a úchyty do těchto kabin již montovány nejsou.
Provozovatelé lanovek od té doby také striktně dodržují zákaz létání vrtulníků s břemenem nad lanovkou, která je v provozu. O tom se přesvědčil i autor článku o mnoho let později při návštěvě Kaprunu. Vedoucí provozu, který nás tehdy v létě při prohlídce nových lanovek Gletscherjet 3 + 4 provázel, nám sdělil, že dalším cestujícím od této chvíle nebude umožněn nástup do lanovky. Jakmile se lanovka vyprázdní, uskuteční se několik letů vrtulníkem, křižujících trasu lanovky, s materiálem pro stavební práce na ledovci. Do půl hodiny bylo všechno vyřízeno a lanovka se znovu rozjela. Za ten pocit bezpečí tato půlhodinka určitě stála.
Na stadionu u dolní stanice lanovky Schwarze Schneid připomíná neštěstí z roku 2005 tento památník
