Článek vyšel v časopise SNOW 133 time (listopad 2021).


Lyžařské terény spojené značkou Espace Killy, které Tignes sdílí spolu se sousedním Val d’Isere, se rozléhají v širokých vysokohorských kotlinách a na hřebenech téměř čtyřtisícového masivu Vanoise, přímo pod jeho nejvyšším vrcholem Grande Casse a známějším Grande Motte. Vrcholové partie hřebenů jsou sice skalnaté, ale jejich strmá i mírnější úbočí jsou lyžařsky dokonale využitelná – a také využitá, ať už pro trasy sjezdovek nebo itineráře volného terénu.

Ohromně rozsáhlé a rozmanité, přesto harmonicky propojené terény

Každý z vrcholů či sektorů zdejší lyžařské oblasti je tak trochu „vlastním“ areálem s rozmanitými terény a odlišným charakterem, nadto jsou ale všechny zcela harmonicky propojené, bez uměle vybudovaných propojovacích cest nebo pochodů skrz horské vesničky. Terény tu mají ohromně pestrý rozsah od školních louček přes carvingové ranveje až po skalní žleby, přitom jsou prakticky „vedle sebe“.

Úplně nejvýše pod vrcholem Grande Motte se rozbíhá velmi panoramatická a dosti strmá ledovcová pláň. Ledovcové sjezdovky ústí na dlouhou mírnou planinu, odkud vtečou jako přehledně zplanýrovaná červená dálnice do široké kotliny klesající do Val Claret. Z ledovce do široké kotliny mezi Tignes a Val d´Isere odtékají mimořádně panoramatické a výletní modré tratě.

Jemně členitá pahorkatina na jihovýchodně orientovaných svazích mezi Tignes Le Lac a Val Claret skýtá přehlednější i proměnlivější sjezdovky celého „červeného spektra“ s vysokohorským panoramatem a přehledným prostorem pro odskoky do volného terénu. Široké modro-červené pláně rolují podél expresních sedaček Tichot a Grattalu, klidnější lokalita kolem skalního okna Aiguille Percee zase poskytne členitější tratě s pomaloučkými starými sedačkami.

Mimořádně panoramatické a výletní modré tratě Genepy a Cairn odtékají z ledovce Grande Motte do široké kotliny mezi Tignes a Val d’Isere.

Z protilehlého výrazného vrcholu Toviere se po strmém svahu vracejí do Tignes Le Lac zprvu prostorné červeno-černé sjezdovky, postupně se ale slévající do užšího černě značeného „zářezu“, završeného širokým strmým „schodem“ a mírným dojezdem.

Velice přehledná a mírná kotlina s modrými a zelenými dálnicemi se rozléhá mezi vrcholy Toviere a Bellevarde, přičemž ten druhý jmenovaný se tyčí jako dominanta již nad sousedním střediskem Val d’Isere. Přímo z Bellevardu se řítí vyčerpávající dlouhé a strmé tratě se závodní homologací do Val d’Isere, do sousedního „sídliště“ La Daille pak míří červené dálnice lesními průseky.

Na opačné straně Val d’Isere se zdvihá vrchol Solaise, který nese atraktivní červenou hřebenovku, postupně čím dál strmější, již je možné objet „roklí“ na odvrácené straně svahu po velmi strmé, kdo ví proč modře značené sjezdovce.

Za Solaise se rozléhají ještě dvě kotliny s plochým dnem a strmými úbočími, kterými se dostanete až do sedla Col d’Iseran pod valdiserský „ledovec“.

Z vrcholu Toviere se po strmém svahu vracejí do Tignes Le Lac zprvu prostorné červeno-černé sjezdovky, postupně se ale slévající do užšího černě značeného „zářezu“, završeného širokým strmým „schodem“ a mírným dojezdem.

Francouzský rytmus roleb

Úprava sjezdovek má typicky francouzský „rytmus“ – zelené a modré se žehlí denně, a to vždy tak, aby byly bez problémů sjízdné i po nočním sněžení, naopak určité jednotlivé červené a černé tratě se upravují třeba jen obden nebo zcela příležitostně, zvlášť tam, kde je více variant tratí a slabší provoz. Sjezdovky se upravují po celou noc, některé tedy až nad ránem. Za dobrých přírodních sněhových podmínek, což je zpravidla po většinu sezóny, jsou tratě perfektně hladké, jinak ale na strmějších úsecích mohou překvapit nejrůznější nerovnosti. Je zkrátka znát, že francouzský styl lyžování je „přírodnější“ s méně zásahy do přirozenosti terénů či sněhových podmínek.

Freeridové eldorádo a bungee na lyžích

Mimo sjezdovky se dá „prášit“ na prostorných pláních, ve strmých žlebech i zdánlivě nepřístupných kuloárech. Tato rajská freeridová „zahrada“, kterou uctívají lyžaři z celého světa, proto bývá už během prvního dne po sněžení „očesána“ – dříve to trvalo tři dny, dnes s větší popularitou freeridu a dostupnějším vybavením nezbývá než si za několik desítek minut vyšlápnout na odlehlejší místa. S volným terénem se lze bezpečně seznamovat i na lavinově střežených černých sjezdovkách „naturide“, které se neupravují. Freestylisté tu najdou dobře udržované snowparky všech obtížností, děti se zase vyřádí na překážkových drahách typu funline.

V klidnější lokalitě kolem skalního okna Aiguille Percee zaujme příjemná výletní a opuštěná černá sjezdovka Sache, od odbočky na červený traverz do Tignes 1800 je však velmi strmá a zpravidla boulovatá.


Neobvyklou tréninkovou atrakcí freestylistů je Bun J Ride, obdoba bungee jumpingu, ovšem na lyžích – rozjedete se po rampě a po odrazu do volného prostoru, jištěni pružným lanem, získáte několik desítek vteřin na provádění otoček, přemetů a jiných triků.

Výkonné a efektivní lanovky

Celá oblast Espace Killy je dnes propojena výkonnými lanovkami, přinejmenším ty páteřní jsou rychlé a pohodlné, i když vyhřívané polstrování nebo bubliny na sedačkách jsou spíš výjimkou. A tu a tam se ještě svezete i starobylým zařízením, jakým je třeba nekonečná dvousedačka Col de Ves, využívaná ale v podstatě jen freeridery.

Výborné je orientační značení v terénu, samozřejmostí jsou i přehledné interaktivní mapy s aktuálním provozem, který se v důsledku sněžení či větrného počasí může často měnit. Mobilní aplikace navíc informuje i o předpokládaném otevření lanovek, u nichž ještě probíhá třeba úprava čerstvé sněhové nadílky.

Mezi skaliskem Rocher de Bellevarde a vrcholem Toviere, tedy na pomezí Val d´Isere a Tignes, se rozkládají mírumilovné lyžařské pláně.

Apartmány i rafinované restaurace

Ubytovacím standardem v Tignes je apartmán, ve kterém typický návštěvník – lyžařský „fanatik“ – příliš času netráví. Původní „sídliště“ jsou přitom obestavěná novými rezidencemi a hotely málem k nepoznání, takže omezovat se nemusí ani ti, kdo mají vyšší nároky.

Hotelů není mnoho, bývají v sezóně plně obsazené, a ceny jsou proto vysoké. Snídaně jsou typicky francouzsky rozmanité a rozjímavé, na večeři je zvykem chodit spíš „ven“ do restaurací. Ačkoliv hotely už bývají vybavené wellness centry, nečekejte příliš vymazlené prostředí a připravte se na strohou atmosféru, přísnější pravidla i časové omezení pobytu ve wellness.

Zato večerní posezení ve francouzských restauracích je zážitek, ať už jako „sváteční“ zpestření týdne v apartmánu, nebo nedílná součást francouzského způsobu lyžování. Špičková je restaurace Kaya v Tignes Le Lac, kde se servírují na pohled i na chuť neuvěřitelné kreace moderní francouzské kuchyně. Stále se většina hostů střídá v sobotu, která pak dokáže být dopravním peklem, ale kdo se mu chce za každou cenu vyhnout, najde i flexibilnější ubytovatele.

Ačkoliv Tignes je atraktivním střediskem hlavně pro náročné všestranné lyžaře, ve všech ubytovacích resortech jsou i optimální cvičné terény – výukové parky lyžařských škol, kratičké vleky a lanovky, navíc vybrané cvičné vleky bývají přístupné zdarma.

Aristokrat mezi lyžařskými giganty

I když v posledních 20 letech vyrostlo nemálo lyžařských „velikánů“ i ve východní polovině Alp, tak ti francouzští jsou díky přírodním parametrům proti nim pomyslnými aristokraty. Je to sem bohužel dost daleko, ceny patří mezi nejvyšší v Alpách a je dobré se naladit na francouzský rytmus života, ale lyžařský potenciál Tignes je prostě prvotřídní.

Klady

  • jedna z nejrozsáhlejších oblastí na světě
  • ohromný volný terén
  • rychlé, expresní lanovky
  • sněhová ultraspolehlivost po celou sezónu
  • ubytování na sjezdovce

Zápory

  • zcela bezlesé terény, ohrožené nepříznivým počasím
  • sídlištní charakter středisek
  • vysoké ceny
  • daleko z ČR

www.tignes.net

www.snow.cz/stredisko/82


Alternativou hlavní tratě ze Solaise do Val d´Isere je nenápadná, modře značená, ale jinak poměrně strmá trať Piste L, která prochází působivou roklí.