Tento článek vyšel v časopise SNOW 131 (říjen 2021).
Pracoviště nad oblaky
Koncem 70. let minulého století na náhorní plošině Plateau de Bure v nadmořské výšce 2 552 m nedaleko města Gap v departementu Hautes Alpes v jižních Alpách vybudovala francouzsko-německá vědecká společnost IRAM (Institut de radioastronomie millimétrique) astronomickou mikrovlnnou observatoř. Až do roku 2015 byla vybavena šesti radioteleskopy o průměru 15 m, později jich na Plateau de Bure přibylo v rámci nového vědeckého projektu NOEMA (Northern Extended Millimeter Array) dalších šest.
Interferometry projektu NOEMA na Pic de Bure o průměru 15 m a hmotnosti 125 tun
Náhorní plošina byla původně přístupná jen horskou stezkou nebo vrtulníkem. V letech 1979–1980 propojili dva spolupracující výrobci lanovek, firmy Poma a Mancini, horskou obec Saint-Étienne-en-Dévoluy na úpatí 2 709 m vysoké hory Pic de Bure s plošinou de Bure neveřejnou kyvadlovou lanovku dlouhou 3,9 km, překonávající převýšení přes 1 000 m. Na lanovce byla v provozu kabina pro 20 osob zaměnitelná podle potřeby za nákladní závěs o nosnosti 5 tun. Tato lanovka se dvěma nosnými a jedním tažným lanem zajišťovala veškeré spojení observatoře s okolním světem. I když lanovka nebyla přístupná veřejnosti, byla konstruována i provozována podle stejných pravidel a předpisů jako lanovky veřejné. Běhoun lanovky byl proto také vybavený čelisťovými brzdami na nosné lano, které by v případě velmi málo pravděpodobného přetržení tažného lana sevřením na nosných lanech mohly zabránit havárii. Bohužel byly tyto brzdy již v roce 1986 z lanovky odstraněny jako nadbytečné.
))
Z obrázku je zřejmé,proč je toto
připojení tažného lana označováno
jako „chapeau-de-gendarme“
(klobouk četníka)
Čelisťová brzda – ano, či ne?
Lanovka byla vybavena tažným lanem spleteným do nekonečné uzavřené smyčky. S běhounem kabiny bylo lano spojeno tzv. „chapeau-de-gendarme“, což znamená klobouk (francouzského) četníka. Jedná se o vytvoření jednoho nebo několika záhybů lana ve tvaru zmíněného klobouku, které vyvolají tření mezi „kloboukem“ a lanem, dostačující k bezpečnému spojení tažného lana s kabinou. Toto řešení eliminuje nevýhodu klasického připevnění tažného lana k běhounu formou koncovky, zalévané kovovou slitinou. V místě koncovky totiž nelze magnetoinduktivní metodou zjistit množství zlomů jednotlivých drátů v laně, zatímco lano zapletené do nekonečné smyčky lze od kabiny odpojit a zkontrolovat je v celé jeho délce. Při takovém spojení tažného lana s kabinou je možné v alpských zemích s výjimkou Itálie a Německa stavět tyto lanovky bez zmíněné čelisťové záchytné brzdy, samozřejmě za předpokladu pravidelné magnetoinduktovní kontroly lana, která odhalí i zlomy drátů uvnitř lana. Na určitou délku lana je povolený určitý malý počet zlomů, při jejichž překročení musí být lano vyměněno. Tažné lano zapletené do nekonečné smyčky se musí vždy po 200 hodinách provozu od závěsu uvolnit a posunout, aby nebylo namáháno stále na jednom místě.
Připevnění tažného lana pomocí „chapeau-de-gendarme“ u lanovky Pic Blanc v Alpe d’Huez. Lanovka má ovšem tažná lana dvě
Nejtěžší havárie lanovky ve Francii
Při rozšiřování observatoře v 90. letech byla lanovka v téměř nepřetržitém provozu na hranici svých možností a, jak se později zjistilo, nosnost 5 tun byla pravidelně překračována.
V časných ranních hodinách 1. července 1999 nastoupilo do kabiny lanovky dvacet zaměstnanců, všichni francouzské národnosti. Šlo o sedm pracovníků údržby, devět stavebních dělníků, kteří pracovali na přístavbě observatoře, a o čtyři telekomunikační pracovníky z Marseille. Zhruba kolem čtvrt na osm ráno místního času, když lanovka urazila od své nástupní stanice asi 500 metrů, se z lanovky ozval pronikavý pískot a kovový skřípot. Kabina se nečekaně rozjela nazpět směrem do údolí stále vyšší rychlostí, až nakonec vypadla z nosných lan a zřítila se do 80 m hluboké propasti. Mezi troskami lanovky zůstalo na rozsáhlé ploše horského úbočí ležet i všech 20 cestujících z osudné kabiny, z nichž nikdo neměl šanci tento devastující pád přežít. Zaměstnanec observatoře Cyril Oddou, který smrtící jízdu zaspal, protože mu nezvonil budík, hovořil o tom, že na lanovce ještě v předvečer havárie byly prováděny nějaké údržbové práce. Také předchůdce tehdejšího údržbáře lanovky uvedl, že s upevněním tažného lana byly problémy a muselo být často měněno. Štěstí měl také stavební dělník Jean-Marc Passeron, který do kabiny nenastoupil, protože se vracel pro zapomenutý materiál. Vypověděl, že z dolní stanice uslyšel pronikavé skřípání, a když zvedl zrak, kabina lanovky už na lanech nebyla.
Po havárii 1. července 1999 zbyl na svahu jen pokřivený závěs a na velké ploše roztroušené trosky kabiny a ostatky 20 obětí havárie
Vyšetřováním nehody se záhy zjistilo, že tažné i obě nosná lana přetržena nebyla. Tažné lano začalo v „chapeau-de-gendarme“ prokluzovat, až se toto spojení zcela uvolnilo a kabina sjela nekontrolovaně po nosných lanech do údolí. Vzhledem k odstranění záchytné čelisťové brzdy na nosná lana tak nebyla šance tragickou nehodu odvrátit a po přejetí podpěry spadla kabina na zem. Podle hmotnosti přepraveného stavebního materiálu během 162 jízd v květnu a červnu 1999 byla stanovena průměrná zátěž nákladního závěsu s nosností 5 t na 7,12 t. Vyšetřovatelé označili za příčinu nehody selhání problematického a trvale přetěžovaného upevnění tažného lana k závěsu kabiny v souběhu s chybějící záchytnou čelisťovou brzdou na nosná lana. Svou roli mělo sehrát i snížení tření ošetřením tažného lana nevhodnou protikorozní ochranou krátce před havárií.
Po havárii lanovky byla přeprava pracovníků a nejnutnějšího materiálu na Pic de Bure zajišťována vrtulníky, ovšem jen do 15. prosince téhož roku. Toho dne vrtulník, který dopravoval zaměstnance observatoře místo lanovky havaroval a přidal tak ke smutnému prvenství radioastronomické observatoře na Pic de Bure dalších pět obětí. Obě havárie pak ochromily provoz observatoře na řadu let.
Jedním z hlavních důkazních předmětů
byly zbytky „chapeau-de-gendarme“ z havarované lanovky
Kdo je vinen?
V listopadu 2003 po více jak čtyřech letech od havárie probíhal ve městě Gap soudní proces, jehož se účastnilo 258 stran, zastupovaných čtyřiceti právníky. Devět obžalovaných včetně kontrolních orgánů pro lanovou dopravu se zodpovídalo z usmrcení 20 osob z nedbalosti.
Po dlouhých soudních jednáních a řadě odvolání byl konečný verdikt soudů vzhledem k rozsahu neštěstí více než tristní: Bývalý vedoucí údržby lanovky Aldo Oberti je tak ve svých 72 letech odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody na 30 měsíců a k pokutě 10 000 eur a provozovatel lanovky, společnost IRAM, k pokutě 200 000 eur, později snížené na 70 000 eur. Obertimu bylo také kladeno za vinu neuvážené odstranění běhounové čelisťové brzdy před 13 lety. Další dva obvinění, inspektor Édouard Ponchier a bývalý ředitel atsronomické observatoře Marinus de Jonge vyvázli s podmíněnými tresty, pokutou a pětiletým zákazem činnosti v oboru. Další obžalovaní odešli od soudu bez trestu.
Schéma jiného „chapeau-de-gendarme“ s více oblouky
Ani nová lanovka se nevyhnula problémům
Po havárii byla lanovka používána výhradně pro přepravu materiálu, zaměstnanci observatoře měli možnost volby mezi dopravou vrtulníkem nebo jízdou terénním autem k úpatí hory a zdoláním vrcholového úseku pěším výstupem. Tato neúnosná situace trvala 16 let a vyřešila ji až nová lanovka, vybudovaná spolu s obnovou a rozšířením počtu radioteleskopů na Plateau de Bure.
Pohled od horní stanice na trasu nové lanovky na Pic de Bure
Nová lanovka od firmy Leitner byla postavena vlevo od staré lanovky a je svou délkou 4 040 m nejdelší jednoúsekovou kyvadlovou lanovkou ve Francii. Úctyhodné je i její převýšení 1 061 m. Má stejně jako původní lanovka čtyři podpěry, na levé větvi kabinu pro 15 osob, na pravé pak závěs pro přepravu 6 t nákladu. Asi není nutné dodávat, že lanovka je vybavená čelisťovou záchytnou brzdou na nosné lano. Lanovka zahájila provoz 2. října 2015.
Horní stanice nové lanovky na Pic de Bure s podpěrou č. 4 a s kabinou pro 15 osob. V pozadí bílá budova horní stanice staré lanovky
Ani této lanovce se ale nevyhnuly problémy. 21. listopadu 2016 byla lanovka kvůli silnému větru mimo provoz. Tehdy došlo zřejmě působením bočního větru spojenému s rozkmitáním lana k vypadnutí jednoho ze dvou nosných lan na podpěře č. 3 na nákladní (pravé) větvi lanovky. I když se tato technická závada obešla bez zranění osob, prefekt departementu Hautes-Alpes Philippe Court nařídil odstavení lanovky z provozu až do vyjasnění příčin pádu lana a přijetí technických opatření k bezpečnému uložení lana na podpěrách. Odstranění tohoto problému trvalo několik měsíců a rozhodně nepřispělo k důvěře zaměstnanců IRAM k přepravě lanovkou na Plateau de Bure. Od té doby už na této lanovce žádná další mimořádná událost zaznamenána nebyla.
Od roku 2015 obsluhuje observatoř na Pic de Bure nová lanovka s kabinou pro 15 osob
