Tento článek vyšel v časopise 128 (leden 2021).


Kdo bude hledat „nejlepší“ alpské středisko okolo tří hodin cesty od českých hranic, tomu zůstane v nejužším výběru téměř jistě i Saalbach. Oproti Schladmingu, jehož sjezdovky se rozprostírají v přibližně stejné nadmořské výšce, se v Saalbachu více lyžuje na mýtinách. Sjezdovek v lese je minimum, a terény jsou tak panoramatičtější a tratě klidně i 100 metrů široké. Lyžařské houpačky v okolí Flachau mají zase jednotvárnější terén. A Kitzbühel nebo Skiwelt mají sjezdovky po svazích mnohem roztahanější, ne tak kompaktně „zahuštěné“ jako Saalbach. Zkrátka Saalbach je v nám nejbližší části Alp adeptem na „zlato“ a výrazně silnější konkurenty má až na západ od Zillertalu.

Jak se vlastně lyžařský cirkus jmenuje?

Propojené lyžařské území zahrnuje kromě Saalbachu a Hinterglemmu, jež leží kousek od sebe ve stejném údolí Glemmtal, ještě Leogang, situovaný „přes kopec“ v údolí Saalachtal. V témže údolí, i když už na území Tyrolska, se nachází ještě Fieberbrunn, který byl lanovkami na „skicirkus“ napojen teprve před pár lety. Všechna čtyři střediska jsou tak obsažena v celém názvu lyžařského cirkusu, i když hlavní prostor má Saalbach. Nejnověji byla z údolí Glemmtal natažena kabinková lanovka do sousedního areálu Schmittenhöhe, na jehož úpatí z druhé strany leží Zell am See. I po spojení těchto dvou oblastí – Zell am See Kaprun a Saalbach – zůstávají zachovány jejich původní „brandy“. Společný skipas pak nese označení Ski Alpin Card.

Sjezdovky nad Hochalmem jsou slunečné a aspoň zčásti i mírné, což v Saalbachu není ani u modře značených tratí samozřejmostí

Křížem krážem i okruhem

V první řadě má lyžařská aréna s 270 km tratí, zde zvaná „cirkus“, opravdu monstrózní rozměry – kromě toho, že sjezdovkami pokryla severní i jižní svahy údolí Glemmtal se Saalbachem a Hinterglemmem, připojila i terény Leogangu a Fieberbrunnu v sousedním údolí a už už natahuje lanovky také do revíru Zell am See. Početnost zdejších sjezdovek a možnost jimi „cestovat“ okružně i křížem krážem řadí Saalbach po bok největších lyžařských oblastí na světě, takže není divu, že silně přitahuje náročné lyžaře, kteří se během své dovolené nechtějí „nudit“.

Dlouhá černá direttissima z vrcholu Schattberg Ost podél kabinky Schattberg X-press do Saalbachu je sice poněkud úzká, ale bývá málo frekventovaná. Vynikající je i sousední krátká černá podél kabinky Schattberg Sprinter.

Strmější než na mapě

I když na první pohled saalbašské svahy s mýtinami působí krotce, mají zhusta poměrně strmý spád – aby ale na mapě nedominovaly černé a červené sjezdovky, mnohé z nich jsou značené mírněji. Mnohé modře značené tratě jsou tedy ve skutečnosti velice sytě červené, někdy dokonce načernalé. Zdatný lyžař se tedy nemusí obávat „pálit“ jednu sjezdovku za druhou tak, jak na sebe navazují – na celém okruhu kolem Saalbachu a Hinterglemmu prakticky není žádná příliš plochá zóna. Naopak pohodově naladění lyžaři se nemohou spolehnout na to, že každá modrá bude „dobrá“ – mnoho tratí má ovšem mírnější objížďky, přičemž to nebývají jen úzké „šněrovací“ cesty, ale často i prostorné, ve svahu dobře vyspádované a v podstatě plnohodnotné tratě.

Lyžařské mýtiny jako letiště

Sjezdovky velmi často stékají po mýtinách, díky čemuž jsou převážně široké, často až „letištně“ (100 a více metrů), přitom si navzdory částečnému zplanýrování zachovávají příjemnou terénní proměnlivost s vlnami a hupy. Ani přes svou obtížnostní pestrost ovšem nezapřou určitou jednotvárnost, která plyne hlavně z toho, že se nacházejí v jednom typu terénu. O terénní vzrušení se ale starají snowparky a četné crossové a jiné zábavné dráhy.

Dlouhé červené dálničně široké tratě z vrcholu až do údolí a s členitými terénními prvky padají podél kabinkových lanovek Kohlmais a Schönleiten.

Houpačka dvou údolí

Sjezdovky pokreslují nejen severní i jižní svahy údolí Glemmtal, ale dále z nich přetékají ještě do sousedního údolí k Leogangu a Fieberbrunnu, a to ve výšce zhruba od 1 000 do 2 000 m n. m. Vzdálenosti mezi jednotlivými lokalitami lyžařského „cirkusu“ jsou poměrně značné, nicméně přejezdy mezi nimi jsou z velké části intuitivní a dá se na nich i polyžovat, čistě traverzovité pasáže nebývají moc dlouhé. Velká rozloha areálu, rychlé lanovky, velmi čilý ruch i plánování trasy lyžařského dne jsou samozřejmě faktory, které leckoho unavují, nicméně v Saalbachu se dá lyžařsky zasytit i bez velkého cestování.

Sázka na děla

Svahy přerůstají dvoutisícovou hranici nadmořské výšky nanejvýš symbolicky, takže sněhové podmínky bývají proměnlivé. O množství sněhu a provozuschopnost sjezdovek se však stará extrémně výkonné a plošné zasněžování.

Jediná „otravná“ kabina

Lanovky jsou v celém „cirkusu“ až na výjimky prvotřídní, mnohé ještě voní novotou. Velmi příjemné jsou nové panoramatické 10místné kabinky (12er, Schönleiten, Kohlmais) nebo novější 6- až 8sedačky s prostornými, ergonomickými a obvykle i vyhřívanými sedáky. Naopak nepotěší „stojací“ kabinka Zwölfer Nord v Hinterglemmu a hlavně atypická pulzační kabinková lanovka z Fieberbrunnu na Lärchfilzkogel, která kvůli nástupu ve stanici do sousední skupiny kabinek zastavuje i v půli trasy. Skoro poslední neodpojitelná 4sedačka Limberg v Saalbachu půjde do šrotu napřesrok v létě.

Široká stinná červeno-černá dálnice se řítí podél kabinky Reckmoos Nord. Středně dlouhé příjemně červené a hravě zvlněné sjezdovky – jedny z nejhezčích tohoto druhu široko daleko – pak obtékají 4sedačku Lärchfilz.

Ze severu na jih pěším pochodem

Sjezdovky jsou navzájem bezproblémově propojené, jen výjimečně se vyskytnou méně záživné traverzovité úseky, snad nikde není protisvah. Naproti tomu z jedné strany údolí Saalbachu a Hinterglemmu na druhou nelze přejíždět bez sundání lyží, obvykle to znamená aspoň přejít silnici nebo se pár set metrů projít městečkem.

Intuitivní orientace

Velmi propracované je zbrusu nové informační značení v areálu, které zahrnuje intuitivní piktogramy, orientační tabule a směrovky v terénu, a to dokonce i na stanicích nebo sloupech lanovek, takže se téměř vždy dokážete v mžiku zorientovat, kudy pokračovat. Tomu pomáhá i „geografické“ číslování lanovek, což znamená, že všechny lanovky v jedné lokalitě jsou značené stejným počátečním písmenem.

Kratší, ale široké a jemně hravé sjezdovky celého červeného spektra klesají z vrcholu Grosser Asitz, obsloužené jsou rychlými krytými sedačkami.

Na svah už v osm

Snad kromě pozdějšího jara nebývá v Saalbachu nikdy úplně klid, což platí i o lednové mimosezóně. Značná ubytovací kapacita i popularita je znát. Hodí se vědět, že některé páteřní lanovky jezdí už od 8 hod. ráno (Kohlmais, Schattberg), zato jiné až od 8.30 hod. (Schönleiten) – každopádně se dá využít pár ranních panenských jízd v ceně skipasu.

Bývalý après-ski spot

Na svazích jsou roztroušené horské chaty mnoha typů – tradiční „sámošky“, vyšňořené exkluzivní restaurace, vyhlášené après-ski bary, snad jen malé útulné boudy se tu prakticky nevyskytují. Cenová hladina je o něco vyšší než rakouský průměr – hlavní jídlo přijde na 15 až 20 eur. Après-ski s hudbou je zvlášť přímo v Saalbachu jednou z hlavních odpoledně-podvečerních aktivit, nebo spíš bývalo…

Za pět hodin z Prahy

Saalbach je ze středu Čech dostupný za cca 5 hodin po trase Linec – Salcburk – Lofer – Saalfelden. Parkovat se dá u nástupních lanovek v údolí jak zdarma, což platí o okrajích areálu, tak za poplatek, pokud daná lanovka vyráží přímo z města.

Klady

  • široké sportovní sjezdovky
  • jedna z největších lyžařských oblastí Alp
  • superpohodlné lanovky
  • nové, intuitivní orientační značení
  • alpské panorama

Zápory

  • obtížnost sjezdovek někdy neodpovídá značení
  • pěší přechod mezi severním a jižním svahem v Saalbachu a Hinterglemmu
  • rušná a drahá oblast