Tento článek vyšel v časopise SNOW 160 (listopad 2025)
Ski Mojo jsme testovali na konci sezóny v Söldenu. Pozval nás k tomu Jan Hudec, který produkt pro český trh zastupuje – ano, je to ten držitel olympijského bronzu ve sjezdu, tehdy ještě v barvách Kanady. Chvilku trvalo, než jsme tu věcičku správně nastavili, pak jsme si vyzkoušeli dřepy bez lyží – a hle, člověk skáče snadno skoro jako Maxipes Fík na svých slavných pružinách. Ale pojďme na kopec…
První jízda – nový svět
Úvod asi bude vždy lehce rozpačitý: Ski Mojo člověka citelně ovlivňuje – „spoluovládá“ jízdu a tělo si to musí přebrat. Mně trvalo zhruba dvě až tři stovky metrů, než jsem si zvykl a přestal řešit, že do mého pohybu vstupuje nějaký vnější prvek. Velmi brzy jsem se tomu podvolil, začalo mě to pomalu bavit, až mě to zanedlouho dokonce nadchlo.
První jízdy pocitově evokovaly trenažér nebo snad virtuální realitu: rychlosti i síly jako by byly „odfiltrované“, vzdálené a mě se netýkající. Chvílemi jsem se obával, jestli jízdu nevnímám příliš zpomaleně, a nečekaně zmírněné síly v obloucích nechápal. Tenhle dojem se ale po krátké adaptaci usadil a mohla začít radostná práce – řezání oblouků v solidním tempu a s dobrým pocitem kontroly – a hlavně to vše bez potřeby stavět kvůli odpočinku.
Postavení, symetrie, rytmus
Když se člověk s exoskeletem nepere, ale spolupracuje, může se zlepšit
i jeho lyžařská technika. Ski Mojo mě osobně narovnalo do lepšího
frontálnějšího postoje. Oblouky se staly symetričtějšími a snad
i více rytmickými. Člověk totiž cítí jakýsi odpor nasazeného skeletu,
a pokud se mu tlaky exoskeletu podaří vyrovnat, symetrizuje se. Bez
nasazeného exoskeletu, jeho odporu pod hýžděmi, člověk nemá jak poznat,
že je stranově vychýlený. A patrně nešlo jen o můj pocit: lyžovali
jsme ve skupině s lektory APUL, kteří záhy postřehli a komentovali, jak
mi Ski Mojo opravilo styl.
Subjektivně jsem měl i pocit, že jsem změnil i předo-zadní postoj –
Ski Mojo mě porovnalo trochu víc dozadu, než jezdím obvykle. V praxi to ale
pomohlo, jízda působila konstantně a harmoničtěji, bez změn a výkyvů,
které (a i to jsem si uvědomil až kvůli Ski Mojo) jsem dřív využíval
k ulehčení si námahy. Člověk sám nikdy nepozná, kde má slabé místo,
sníženou pohyblivost, ochablý sval, prostě jede, jak mu tělo narostlo. Ski
Mojo je taky jistý externí dohled.
Mimo jiné také pomáhá člověka aktivně vytahovat ven z oblouku – jako
by přidávalo jemný rebound do stehen, než zas plynule naváže další
oblouk. Což je velmi zábavné!
30 % síly navíc
Systém jsem měl nastavený standardně na svoje kila a parametry, tedy
s přípomocí kolem 30 % (jak tvrdil Honza). Na sněhu je to zpočátku
zásadní rozdíl, cítíte jakési odlidštění, ale jak si tělo zvyklo
a adoptovalo cizí element, začal jsem Ski Mojo vnímat jako přirozenou
oporu. Rychlá, dlouhá, sportovní jízda, poctivě řezané oblouky,
a přitom nohy netrpí. Zázrak!
Neznamenalo to, že jsem stehna necítil vůbec – cítil jsem práci svalů,
ale ne do bolesti a ne tolik, aby mě to nutilo zastavit. Trasy, kde normálně
dělám pauzy, šly jet zcela bez problémů v kuse. A poslední jízdu dne,
kdy byl sníh nejhorší a únava nastřádaná, že prý dáme na jeden zátah
– to byl nápad Honzy. Ok. Podobnou radost jsem nezažil snad ani zamlada: Bez
odfláknutých pasáží, včetně mírnější rovinky, jsem projížděl
poctivě, stále z hrany na hranu oblouk za obloukem a takřka naplno. Až
k lanovce, bez potřeby zbrzdit, zastavit, vydýchat se…
Testovací Ski Mojo mají „tiger design“, běžné jsou ale černé a na tmavých kalhotách jsou skoro neviditelné
Krátký návrat do reality
Když jsem Ski Mojo na jednu jízdu opět vypnul, přišel ostrý kontrast. Po nějakých osmi obloucích se ozvala stehna a jízda se rozkolísala. Uvědomil jsem si, jak jsem následný kus kopce „prolajdačil“ a neužil si to. Vedle sebe jsem měl dva pocity: se Ski Mojo plynulá, kontrolovaná jízda se silovou rezervou; bez něj rozkolísaně, v obavě z rychlé únavy (když se objeví první bolest stehen, podvědomě myslím na to, že už musím brzy zastavit) a s menším obsahem radosti. Hned jsem to zas zapnul…
Úsměvná vsuvka s automatickými lýtky
Když si po jízdě se Ski Mojo pružinu vypnete, lýtka začnou při chůzi vystřelovat nahoru. Tělo si navykne na externí síly a po odepnutí přípomoci si zase musí zvyknout na stav původní – trvá to pár kroků a působí to komicky. Zároveň je to jednoduchá ukázka, jak se s exoskeletem rychle sžijete a jak si mozek přepíše mapu sil a práce s nimi.
Dlouhá řada výhod. Fakt!
Ski Mojo, byť bych měl vystupovat jako střízlivý novinář, mě nadchlo. Přineslo mi skutečně novou úroveň radosti a zbavilo mě určité vrstvy nepříjemných lyžařských obav z nedostatku či rychlého úbytku tělesných sil. Zde je souhrn výhod tak, jak jsem je pociťoval: V klidu zvládnete naráz i dlouhé sjezdy do údolí a na rozbitém sněhu. Udržíte sportovní tempo i na kratších lyžích typu slalomky, které vyžadují intenzivní práci. Půlden radostného sportování na svahu se vám reálně protáhne na celý. Papírová pomoc je sice jen „třicet procent“, subjektivní dopad na lyžařskou výdrž mi ale přišel výrazně větší – klidně bych mluvil o 50 % lyžování navíc, tedy dvojnásobku lyžařské radosti.
Nevýhody a omezení Ski Mojo
Ski Mojo nefunguje všude. Je to pomocník, který potřebuje rytmus
a plynulost, pravidelnou sinusoidu zatížení–odlehčení, přechod
hrana–hrana, oblouk–oblouk. Velmi pomůže při carvingu, kdy se zatěžují
obě nohy paralelně. V atypických režimech s potřebou rychlých změn
a reakcí (moguls), odlišné práce nohou nebo tam, kde je rozbitá rytmika,
se s ním můžete trochu prát.
Je to další věc na sebe. Musíte si ji navléct, (byť jen poprvé) nastavit,
trefit polohu a sílu, zapínat a vypínat. Na začátku je to proces navíc,
ale když pak už funguje, je to snadné. Přesto musíte zařízení věnovat
určitou péči.
Estetika: Ne každému se skelet přes kalhoty bude líbit. Dá se to řešit
širšími nohavicemi, pod které lze exoskelet schovat.
Ski Mojo imperativ
Doporučení je jednoduché, ale zásadní: vyzkoušejte si to! Dejte tomu chvilku, nalaďte nastavení a pak posuďte, jestli je vám k něčemu. Může být náhoda, že právě mně osobně tohle zařízení tak sedlo, třeba proto, že mám nedostatek sil i nepřesnou techniku, že nelyžuji dostatečně často a poctivě a vůbec cíleně netrénuji. Věřím, že posílený lyžařský instruktor může mít dost sil a externí pomoc nepotřebuje. Zajímavý je příměr s elektrokolem. Kdysi bylo odsuzováno, ale dnes už je všeobecně přijato. A leckdy preferováno i mezi sportovci, kterým třeba prodlouží horskou túru na dvojnásobek. Pokud uvítáte přípomoc elektromotoru při stoupání na biku, přesně obdobnou službu vám přinese i Ski Mojo (byť bez motoru). Pokud si to chcete vyšlapat jen za své, samozřejmě můžete a exoskelet nepotřebujete. Mám ale za to, že nadšení rekreační lyžaři ho z veliké většiny ocení. Obzvlášť ti starší, co mají potíže s regenerací či nějaké tělesné neduhy jako bolest kloubů. Ski Mojo nejenže přidá svalovou sílu, ale také ochrání klouby a pomůže se stylem. Není to úplně levná věc, ale pokud ji rozpočtete do nákladů na skipas – a najedete třeba jen o třetinu víc – máte ji zanedlouho zpátky, výše uvedené benefity nepočítaje.
Kdy Ski Mojo exceluje
- Sportovní jízda a slalomka – když chcete řezat oblouky déle a poctivě, ne je švindlovat
- Dlouhý sjezd do údolí i v těžkém sněhu – nemusíte zastavovat, odlehčovat a šidit jízdu
- Začátky sezóny – když vylezete po měsících z kanceláře na kopec a svaly nejsou připravené.
- Po zranění – postupný návrat do zátěže
- Odlišně lyžující páry – když je jeden z dvojice výrazně výkonnější, Ski Mojo může srovnat krok a umožnit společné lyžování
- Senioři – úspora sil a zatížení kloubů = víc radosti z delšího dne na sněhu
- Pro všechny, kdo chtějí vylepšit svůj styl nebo se efektivně naučit moderní techniku. Honza Hudec: „Dlouho jsem učil lyžovat manželku a moc se to nedařilo. Když pak dostala Ski Mojo, tělo se jí srovnalo a jela nejen lehčeji, ale i lépe technicky – pochopila najednou ty pohybové principy. A patrně ji to začalo i bavit…“
