Jméno a příjmení: Ian Coble
Věk: 30
Národnost: americká
Jaký je tvůj první zimní snímek, který ti uvízl v paměti?
První snímek na sněhu, který jsem pořídil (nebo si to alespoň pamatuji), byl nahoře v Mt. Baker během zimy 2003. Bylo to předtím, než jsem se rozhodl pro kariéru fotografa, hned po škole. Byl modravý den po silné bouři a já jsem přesvědčil pár kamarádů, aby se mnou šli jeden den fotit. Postavil jsem se proti nim přes údolí a fotil, jak sjížděli zvlněnou stěnu protějšího hřebene. Slunce bylo již nízko nad horizontem a bylo rozptýleno tenkou vrstvou mraků. Hned následující den jsem se rozhodl, že se stanu profesionálním fotografem. A jeden ze snímků tehdejšího dne byl můj první, který jsem prodal. Vyšel v Powder Magazine’s Photo Annual a jejich kalendáři na rok 2004.
Proč fotíš zimní sporty?
Protože je to to, co mě přivedlo k fotografii. Tam jsou mé kořeny jako fotografa a tam se při focení cítím nejvíc jako doma. Myslím, že vždycky budu fotit lyžování bez ohledu na to, kam mě zavede má životní dráha. Je to srdeční záležitost.
Tento snímek jsem pořídil na začátku minulé sezóny během bouřkového
dne v Crystalu. Vítr se do nás jen opíral, sotva jsme se usadili na tomto
hřebeni. Jakmile šel Tyler do oblouku, volný sníh se zvířil ve vzduchu
okolo něj a doprovázel ho celou dobu, co sjížděl. Kvůli nedostatku
světla jsem obraz převedl do černobílé podoby, aby vynikla struktura
a hloubka sněhu a oblohy... Mám rád tu náladovou atmosféru, kterou
vytváří odstíny šedé na této fotografii.
Jaká jsou tvá nejoblíbenější střediska a proč?
Alpental, Stevens Pass a Crystal Mountain… všechna ve státě Washington. Miluji sníh ve Washingtonu. Je ho tu tááák moc. A lepí se na všechno. Vytváří nerealisticky strmé stěny se žleby a polštáři… lajny, které se netvoří na žádném jiném místě, kam jsem se na svých cestách dostal. A díky přímořskému charakteru sněhové pokrývky je většinou relativně stabilní.
Jaký je tvůj oblíbený námět a proč?
Nejraději fotím big mountain. Preferuji být daleko od davů a místo toho trávit čas v samotě a tichu odlehlých krajů. Rád lyžuji, i když nepracuji, a beru lyžování jako oblíbený styl tvoření obrazů.
Tví oblíbení lyžaři a snowboardisté?
Na to nemám odpověď. Líbí se mi styl tolika rozličných jezdců z různých důvodů. Je tu mnoho talentovaných sportovců a vždy mi přijde zábavné sledovat, jak se vyjadřují na prknech.
Fototip - můj oblíbený snímek
Tenkrát neskutečně sněžilo a my strávili všechen náš čas focením na
této skalnaté stěně. Kvůli hustému sněžení se všechno sesouvalo,
jakmile do toho jezdec ponořil lyže. Myslel jsem si, že to bude jedinečný
a originální úhel usadit se přímo pod skálou a zachytit padající
sníh, sotva se lyžař dotkl jejího okraje. Musel jsem s Toddem velice
důkladně komunikovat, abych se ujistil, že nepřistane na mně. Jakmile jsme
se s Toddem domluvili, začal jsem vybírat expozici. Jelikož hustě
sněžilo, nedalo se příliš pracovat se skrovným přirozeným světlem.
Takže abych zachytil náladovost, snímek jsem podexponoval a nastavil svůj
zábleskový systém Elinchrome doprava, abych osvětlil Todda, jak padá přes
skálu. Blesk byl schopný zachytit i všechny padající vločky a také
dodat strukturu skále. Oby tyto rysy by byly bez dodatečného osvětlení
nevýrazné a ploché. Je to jeden z mých nejoblíbenějších snímků
minulé sezóny.
Co je podle tebe nejdůležitější pro to, aby se z člověka stal dobrý fotograf zimních sportů?
Vím, že to zní divně, ale nejdůležitější věc, aby se z člověka stal dobrý fotograf, není vůbec spojena s fotografií. Je to o tom nastavit sebe jako byznysmena a majitele dobrého obchodu. Musíte mít solidní byznys, abyste měli do čeho zasadit svou fotografii, jinak si zakládáte na selhání a krátkodobou kariéru. Vedle obchodní stránky věci potřebujete být opravdu zapálení pro to, co děláte, a být připraveni dělat na tom až do roztrhání těla.
Je tvůj vztah k lyžování nebo snowboardingu něčím neobyčejný?
Naučil jsem se lyžovat, když mi bylo 5. Vyrostl jsem v jižní Kalifornii, kde nenajdete ani vločku. Ale s rodiči jsme jezdili každý rok na několik týdnů do Mammothu v severní Kalifornii. Od mládí si pamatuji lyžování od úsvitu do poslední lanovky… pokaždé bez obloučků a přímo dolů s tátou, který mě pronásledoval s křikem „zpomal!“. Je zábavné se dnes utrhnout a lyžovat s tátou (když to náš čas dovolí) a rozpomenout se na některé z těchto starých vzpomínek.
Tento snímek byl pořízen během vánice těsně po západu slunce. Hora už
se ukládala k spánku, ale my s Waynem jsme se ještě rozhodli využít
k práci toto malé sněžné políčko hned naproti parkovišti. Nastavil jsem
blesk a stoupnul jsem si na blízký most, abych získal výhodné postavení.
Vyhráli jsme si tam asi 20 minut, než padla taková tma, že už nikdo z nás
nic neviděl.
Máš nějaké speciální fotografické know-how? Můžeš ho prozradit?
Nedávno jsem začal pro velkou část své práce používat blesky. Původně jsem s nimi začal ve snowparku a na portréty, ale před časem jsem je stále častěji začal s sebou brát do backcountry. Mám rád dramatické světlo, které se s nimi dá vytvořit. Sice každý snímek zabere daleko více času, ale výsledné obrázky jsou úžasné.
Jaký typ objektivu (ohniskové vzdálenosti) preferuješ a proč?
To je těžká otázka. Pro většinu svého focení střídám obvykle dvě skla – Nikon 80–200mm f/2.8 a Nikon 28–70mm f/2.8. Vyhovují mi rozsahem ohniskových vzdáleností, které mi nabízejí. Mohu zachytit vše od širokého úhlu přes pohledové fotky až po těsné prašanové záběry. A díky tomu, že oba jsou objektivy světelné (f/2.8), jsou výborné v tom, že mi umožňují fotit na rychlé časy závěrky i při nízké hladině osvětlení.
Hledáš inspiraci v jiném umění?
Dostávám spoustu inspirace z vysoce komerčních prací daleko od sportovního průmyslu. Občas se probírám módními a lifestylovými magazíny jen proto, abych se nechal inspirovat různými osvětlovacími technikami nebo způsoby kompozice daného objektu.
Natáčení s Matchstick Productions v Kanadě. V Chatter Creek jsme byli
v pozdní sezóně a korzovali jsme terénem na skútrech. Jak jsme
sjížděli dolů, objevili jsme tento „houbovitý“ strom a hned začali
stavět nájezd, abychom se na něj dostali. Sníh nebyl tenkrát moc dobrý,
a tak jsme počkali do dalšího sněžení a asi za týden jsme se na místo
činu vrátili. Všichni jsme si mysleli, že první lyžař ze stromu celou
„houbu“ shodí, ale ona tam kupodivu vydržela celý den a stále tam byla,
když jsme místo po třech dnech opouštěli. Ještě nikdy jsem neviděl, že
by se na stromě takhle zasekl sníh.
Kde publikuješ své fotky?
Spolupracuji s mnoha různými publikacemi v USA i se spoustou dalších po celém světě. Kromě časopisů dělám komerční práci pro společnosti jako Salomon, Helly Hansen, Smith, The North Face, Red Bull a mnoho dalších.
