Sjezdovky:
Sjezdovka je zde jenom jedna, ale zato pořádná. Je dlouhá okolo 1 200
metrů s převýšením přes 400 metrů. Sklon svahu je v jeho horní části
39 procent a je to fakt pořádný prďák, ve střední části je to poctivá
červená a konec je celkem mírný, tam už to jezdí i malé děti, které
vystupují u zhruba 3. sloupu vleku, dále se pak vystupuje za 6. sloupem a pak
se jezdí až nahoru.
Sněhové podmínky:
Sjezdovka je na severním svahu, a tak ani obleva v minulých dnech ji moc
nepoškodila, slunce na ni začíná svítit okolo 10:30 hodin a paprsky na ni
dopadají pod ostrým úhlem. Sněhu je na sjezdovce minimálně půl metru,
perfektně upraveného.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Pokud by někdo na Stohu čekal sedačkovou lanovku, bude zklamán, je zde
pouze kotva dlouhá 1 122 metrů. Kotva ale jezdí docela rychle, pouze si vaše
nohy neodpočinou.
Zalidněnost:
Lidí zde moc není, přijeli jsme v 8:30 hodin a nebyl zde nikdo, pouze
různé lyžařské kluby zde měly napíchané slalomové tyče, a to od vrchu
až dolů po pravé straně sjezdovky při pohledu zdola. Ale ani během celého
dne zde nebylo moc lidí, sklon svahu při pohledu zdola budí respekt.
Občerstvení a aprés-ski:
V dolní části sjezdovky je bufet, kde jsou klasické špindlerovské ceny.
Doporučuji spíše občerstvení na sjezdovce, který je u chalupy a ceny jsou
zde příjemné - klobása 30,- Kč, káva 20,- Kč. A dále je poblíž hotel
Stoh, ale to je jiný level.
Doprava do střediska a parkování:
Cesta až do Špindlu byla holá, nebezpečná byla místa se zmrzlou vodou,
která na sinici natekla z tajícího sněhu. A když se odbočilo do Sv. Petra,
tak již silnice byla celá zledovatělá, ale posypaná drtí. Poslední
kilometr byl v ledových kolejích.