Sjezdovky:
Jezdili jsme po sjezdovce č. 8 Pohodová. První 2/3 jsou skutečně
pohodové. Místy tedy i méně pohodové, kdy se musí překonávat terénní
vlna = rovina. S carvingovým obloukem se to dalo přejet celkem v pohodě, ale
většina lyžařů se musela odrážet hůlkami. No a poslední 1/3 tedy vůbec
pohodová není. Modré označení je zde přímo nemístné. Nedovedu si
představit, co zde zažívá lyžař začátečník, malé dítě… Předvedu
na číslech. Poslední 1/3 Pohodové sjezdovky vede po sjezdovce číslo 5
Uhlířská. Její parametry jsou délka 700 metrů, převýšení 200 metrů.
Převýšení na 100 metrů tak činí 28,57 metrů. A pro srovnání červená
sjezdovka č. 2 má délku 2 150 metrů a převýšení 500 metrů.
Převýšení na 100 metrů u této sjezdovky je 23,26 metrů, tedy méně než
u spodní části sjezdovky Pohodová. Navíc sjezdovka Pohodová je v
prostřední části hodně úzká, carving pouze slalomový oblouk, a to
ještě s velkým rizikem srážky s jiným lyžařem. Pro přejezd k sedačce
jsme museli využít spodek sjezdovky č. 3 a na ní se již v 9 hodin tvořily
muldy! Proto jsme přejížděli po č. 4 a pak traverz k sedačce.
Sněhové podmínky:
Sněhové podmínky dobré, ovšem v jednom místě vydřené a mám z toho
památku na skluznici.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Lanovka moderní sedačka, fungovala bez problému, zrovna tak kotvový vlek.
U horní stanice lanovky hezké záchody, ovšem již v 15 hodin byly zavřené.
Takže nutná návštěva lesa, pro ženy to nebylo moc příjemné.
Zalidněnost:
Fronty na vleku do 5 minut, na sobotu dobré, ovšem vzhledem k tomu, jak
jsou sjezdovky úzké, tak svahy byly přelidněné.
Občerstvení a aprés-ski:
Občerstvení je u horní stanice lanovky, na pohled hezké, námi
nevyužito.
Doprava do střediska a parkování:
Doprava bez problému, silnice suché. Parkoviště rozlehlé. Ovšem
přeprava z parkoviště k vlekům trochu problém. Né, že by to člověk
nezvládl, ale vzhledem k ceně skipasů by mohl být trochu větší komfort a
např. pohyblivý pás či aspoň lano by se hodilo.