Sjezdovky:
Sjezdovky byly naprosto perfektně utažené, takže na drtivé většině
míst i odpoledne bylo bezproblémové lyžování. Kamkoliv se v Silvretta
Areně podíváte, že by teoreticky mohla být sjezdovka, tak tam opravdu je
vybudovaná. Celá oblast je opravdu poctivě vytěžená na maximum. Tu a tam
se sjezdovky proplétají i mezi trčícími skalními masivy. Pod 2 000 m n. m.
klesají pouze dolní části sjezdů do Ischglu. To jsou také jediná místa,
kde se pisty schovávají v lesích. Proto občas arénu trápí silný vítr,
což naštěstí nebyl náš případ. Nicméně hned druhý den po našem
návratu už obě lanovky na Palinkopf byly právě kvůli silnému větru
zavřené.
Geniální je značení lanovek, které mimo klasického názvu ještě
obsahuje písmeno a číslo dle oblasti. Chcete-li se třeba dostat k lanovce C2
a stojíte u nástupu lanovek B1, B2, B3 a C1, víte hned kam asi sednout.
Určitě jednodušší než si pamatovat jen čísla lanovek nebo třeba že z
Oberergletscherblick Panorama-Bahn se přestupuje na Langentaler Schneesturm
Express.
Tím se ovšem dostáváme asi k jediné výhradě ke sjezdovým tratím a
lanovkám. Při pohybu po areálu se nevyhnete dvěma pomyslným náměstím -
Idalp a Alp Trida. V těchto místech se koncentruje velké množství
lyžařů, které se jinak v areálu hezky rozprostře. Navíc jsou místa
opravdu dost plochá, a tak se tu divoce proplétají děti, které jezdí na
zdejších modrých "loukách", zmatení lyžaři hledající správnou lanovku,
veselí hosté aprés-ski a sjezdaři letící maximální rychlostí ke své
lanovce. Jsem ji jistý, že v těchto místech praskla nejedna klíční
kost.
Rychlý popis některých tratí podle lanovek:
- M1 a M2 - sklonem rozhodně spíše modré tratě,
poměrně úzké, pro někoho můžou být zajímavé členitostí.
- N2 - vzhledem k jižní orientaci skvělé hlavně ráno,
nahoře lehce dočerna, poměrně široké, zábavné tratě, při dojezdu se
nemusí křížit "náměstí"
- N1 - defacto jen transportní lanovka do Rakous. Dolu jsme
ani nejeli, ale hádám, že to bude nezáživný přejezd na Alp Trida.
- N4 - dolů na Alp Trida vedou dvě krásně modro-červené
carvingové dálnice. Kdo má rád klasický carving, tady se zabaví, škoda
křížení dole na Alp Trida a menší šířky tratí.
- N6 - první "lano", které jezdí hned ráno, dvě široké
tratě, parádní poctivý červený sklon, dala by se ráno točit do zblbnutí
stejně jako N2
- O1 a O2 - pořádně jsme nejeli, nicméně na pohled
tratě vypadli poměrně úzké, slušně strmé, ale velmi členité, tratě by
bavili spíše příznivce skicrossu.
- B2 a B3 - páteřní lanovky zpět do Švýcarska. Na Idalp
z nich padají jediné zajímavější červené tratě, které na Idalpu
končí, do Švýcarska pak ploché přejezdy.
- C1, B1, B5, B8, C4 - nutné zlo, ploché, přelidněné, na
Idalpu divoce se křížící tratě, nicméně nutné při přesunu jinam
- E1, E2, E3, E4, E5 - bohužel jsme neměli čas prozkoumat,
škoda
- C2 - také krásné carvingové dálnice, opět by mohli
být o chlup širší
- C5 - dolů padají výhradně černé tratě, nejvyšší
bod areálu Greitspitze 2872 mnm, kvůli panoramatům za to stojí sem vyjet,
ale padáky dolů mě osobně vůbec nebavili
- D1 a D2 - při pohledu na černé stěny, které z
Palinkopfu padají napoprvé těžce polkne nejeden zkušený lyžař, ale
tratě jsou to fantastické! Na výběr jsou hned tři varianty, všechny
široké a všechny mají mírnější dojezd, takže není se třeba bát
nabrané rychlosti. Nicméně na prvních 300 metrech spadnete o více než 150
výškových metrů! Sklon přes 60 %, wow.
- Sjezd do Samnaun (č. 80) - Z 20 % slušná sjezdovka, z 80
% úzký a plochý sjezd po silnici vedoucí z vrcholu do část Dorf. Je nutné
si to nechat pořádně rozjet, na pomalém sněhu to hlavně pro snowboardisty
musí být vyloženě za trest. Vhodné leda pro milovníky soupaže. Na
začátku Samnaun je na ní nicméně pěkný aprés-ski bar.
- Sjezdy do Ischglu (č. 7, 4, 5, 1) - variant sjezdu je
hodně, tratě se různě protínají, červená 5 byla super a téměř bez
lidí, černá 4 je pak favoritem místních znalců. Legenda praví, že kdo
sjede celý téměř šesti kilometrový sjezd po černých tratích a bez
jediného zastavení, může z lyžařského deliria zahlédnou kamzíka.
Sněhové podmínky:
Fantastické podmínky. Dostatek přírodního sněhu. Nicméně při
teplejším počasí se v druhé půlce března lyžařská cesta přes Samnaun
bude měnit spíše na vodní lyžování.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Lanovkám nejde absolutně nic vytknout. Na neodpojitelnou sedačku jsem
nenarazil. Většina má bublinu, zhruba třetina i vyhřívání. Většina do
10 let stáří. Zbylo pár posledních obyčejných odpojitelných
čtyřsedaček. Jinak většina už zmizela jako repas jinam. Jedna z
posledních má mimochodem mířit do Jeseníků (Olšanka - Paprsek). Téměř
jako retro prvek působí dvě kotvy na hřebenech.
Zalidněnost:
Vizuálně se hodně lidí srocuje na dvou zmíněných "náměstích" Idalp
a Alp Trida, ale 99 % lanovek bylo téměř bez front. Díky své rozloze areál
polkne opravdu velké množství lidí a ty se krásně rozprostřou.
Nečekali jsme ani ráno v 8:15 na unikátní dvoupatrovou lanovku ze Samnaun
(byla první na světě a existují jen další čtyři).
Občerstvení a aprés-ski:
Ne, není to Itálie. Rakouská klasika. Možná škoda, že místo vícero
menších restaurací jsou tu hlavně obří tácovny.
Doprava do střediska a parkování:
V Samnaun vypadalo parkoviště u terminálu dost narvaně, ale netuším v
kolik hodin je full, vzhledem k tomu, že jsme jezdili z hotelu na lyžích brzy
ráno.