Sjezdovky:
Červenohorské sedlo je klasické středisko známé snad každému
moravskému a slezskému lyžaři. Sjezdovky jsou na kopci pěkně seřazené
vedle sebe od nejjednodušší modré s pěkným širokým carvingovým svahem,
která se u spodní stanice pomy spojuje s druhou modrou. Mezi pomou a lanovkou
následuje červená s pěkným dlouhým hangem. Vzadu za lanovkou je pak
ještě poměrně nudná a úzká modrá a za ní nijak obtížná černá.
Na protějším kopci přes silnici jsou pak další sjezdovky, ty ale nebyly
dnes v provozu.
V provozu sice dle tabule byly téměř všechny sjezdovky, ale jen jedna
poma a čtyřsedačková lanovka. I když černá vypadala, že rolbu nějakou
dobu neviděla.
Sněhové podmínky:
Sněhové podmínky byly oproti očekávání výborné. Sníh byl sice typu
krupice a byl poměrně pomalý, během dne se však neustále střídalo
počasí a došlo i na sněžení (další krupice) a chumelenici (parádní
prašan). Co se množství týče, sněhu je naprostý dostatek, a to bez
problémů i pro freeride. Kromě pár vydřených míst při neoficiálním
sjezdu pod lanovkou, kde je pod sněhem "tankodrom", nejsou nikde vidět kameny
ani tráva. A k tomu sněží a sněží...
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Jak jsem už zmínil, otevřená byla jen lanovka a stará, ale rychlá
tatrapoma. Ta je paradoxně rychlejší než lanovka s rozběhovým pásem,
takže vzhledem k absenci front bylo lepší ignorovat úzký dojezd k lanovce a
svézt se raději pomou, která končí na stejném místě. Lanovka navíc
často stála.
Jinak vše odpovídá roční době a stáří střediska. 
Zalidněnost:
Podle zaplněnosti parkoviště nebylo ve středisku málo lidí - je ale
možné, že velká část byla na běžkách nebo skialpech. I přes provoz jen
lanovky a pomy byla jediná fronta na vlek v momentě, kdy lanovka stála, lidé
se navíc rozprostřeli na pěti sjezdovkách dolů, takže byly všechny
krásně poloprázdné, jak to známe spíš jen z Alp a u nás z malých
středisek.
Občerstvení a aprés-ski:
S občerstvením je Červenohorské sedlo trochu na štíru. Na dojezdu k
lanovce je jakási chata, kde měli ceduli s jídlem - vchod ale nebyl ani
proházený, takže těžko říct, jestli funguje.
Volba na rychlé občerstvení tak padla na jedinou další možnost přímo
na svahu - hned u cesty mezi parkovištěm a sjezdovkami je velký stan s
bufetem. Kromě nápojů se tam dá koupit i nějaké základní jídlo, pokud
nejste vybíraví.
Na oběd jsme šli do samoobslužného bistra u parkoviště naproti hotelu -
a můžu vám ho srdečně nedoporučit. Protivný číšník, dlouhá fronta,
celkově pomalá obsluha a za vývar bych těch 35 Kč rozhodně znovu nedal.
Plněné knedlíky to naštěstí trochu spravily, i když už jsem rozhodně
jedl i lepší.
Další volbou k jídlu je hotelová restaurace, kterou jsme
nevyzkoušeli.
Doprava do střediska a parkování:
Doprava je poměrně jednoduchá po silnici první třídy ze Šumperka
směrem na Jeseník, kde si užijete nekonečné serpentiny. Pro seveřany pak v
opačném směru.
Parkoviště bylo docela plné, ale všechna auta se vešla, co jsem viděl.
Nevím, co dělají v sezóně, může to být podle mě trochu problém.
Bolest střediska je i při příchodu ke sjezdovkám, je totiž rozdělené
velkou silnicí (prý se měl stavět most, ale ztroskotalo to na penězích). A
ta zajímavější část sjezdovek je samozřejmě na té straně za silnicí.
Takže zaparkujete, koupíte permici, nasadíte lyže, chvíli bruslíte po
rovině, sjedete si kopec, sundáte lyže, přejdete silnici, nasadíte lyže,
bruslíte až ke sjezdovkám... Dal jsem si tu práci s měřením podle
letecké mapy a z parkoviště na sjezdovky za silnicí je to včetně
kupování permice cca 350 m.