Sjezdovky:
Otevřeny všechny svahy kromě Plynovodu (moc jsem nepochopil, proč tam ta
cesta vlastně je) a všechny skvěle upraveny. Bohužel se na červené
sjezdovce z Hnědého vrchu podepsala její jižní orientace a velká
oblíbenost, takže odpoledne už jsem raději jezdil na černé. 
Nejlepší byla asi Mulda, kde je skutečně takový přírodní kopeček a
člověk tam může blbnout klidně hodinu a stejně ho to neomrzí. 
Sněhové podmínky:
Jak už jsem psal - všechny sjezdovky otevřeny a na všech sjezdovkách
spousta sněhu.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Jakkoli je Pec malebná, tady nám trochu pokulhává například za Černou
horou. Je tu jen jedna lanovka, která ale bývá často zpomalována kvůli
pěším cestujícím a běžkařům. Ostatní vleky jsou kotvy (Javor I+II,
Zahrádky I+II, Vysoký Svah) nebo pomy (Klondike, Zahrádky III, Mulda,
Eso).
Nápravy se ale lyžaři dočkají už v sezóně 2015/2016, kdy bude uvedena do
provozu repasovaná odpojitelná čtyřsedačka místo kotvy na
Zahrádkách.
Nemůžu se nezmínit o přejezdové cestě mezi vlekem Zahrádky III a Muldou.
To je totiž dost prudká úzká cesta - pro dobré lyžaře adrenalinová
vložka, ovšem jak tuto cestu zvládají malé děti, o tom radši ani nechci
přemýšlet...
Zalidněnost:
Nejméně lyžařů jezdilo na Esu (tam jsem byl chvílemi dokonce sám) a
také na Muldě. Naopak nejvíc lyžařů sjíždělo Javor, Vysoký Svah a
červenou z Hnědého vrchu.
Občerstvení a aprés-ski:
Výborná frankfurtská polévka na chatě Smetánka. 
Pec má obrovskou výhodu v tom, že téměř na každém svahu je aspoň jedna
hospoda (na Zahrádkách jsem napočítal nejmíň tři).
Doprava do střediska a parkování:
Silnice uklizena, ovšem pětisetmetrový přesun z parkoviště do kopce v
plné lyžařské výstroji skýtá jedno poučení: přijeďte brzo!