Sjezdovky:
V podstatě se jezdí od vrcholu lanovky tři sjezdovky. Všechny jsou na
poměry v Česku hodně dlouhé, modrá Pohodová má dokonce 3 km. Dokud nebyla
rozhrabaná, jezdilo se po ní fantasticky. Na vrcholu u lanovky je
mírnější, široký svah, kde se případně mohou učit děti apod.
Obsluhuje ho kotva. Pod tímto svahem si můžete vybrat zda jet červenou
Medvědí (regulérní černá), nebo modrou Pohodovou. Z té se dá odbočit na
červenou Hřebenovku. To je moc hezký svah, ze kterého se dá dojet rovnou na
lanovku. Drobnou nevýhodou Pohodové je to, že končí hodně pod lanovkou a
musí se vyjet přibližovací kotvou.
Sněhové podmínky:
Jsou teď obecně špatné, a na tu bídu je středisko výtečně upravené.
Neviděla jsem téměř žádný kámen, ráno byly svahy přimrzlé, později
rozměklý technický sníh, bylo dost teplo.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Lanovka je moderní šestisedačka, rychlá a pohodlná. Od pokladen
přibližovací kotva na na lanovku (též pro ty kdo dojedou modrou Pohodovou).
Ještě jedna kotva vyveze na část modré Pohodové. Příjemná je kotva na
vrcholu, která umožňuje jezdit jen krásný, mírný a široký svah pod
vrcholem, vhodný i pro učení.
Zalidněnost:
Ve všední den (středa) lyžovalo pár lidí, fronty neexistovaly.
Občerstvení a aprés-ski:
Dali jsme si boršč a pivo v baru na vrcholu a poseděli venku. Kvalita
jídla super, cena přijatelná. Trochu nevýhoda je, že restaurace, která má
dělat skutečné zázemí, je až u pokladen za malým mostkem a jít tam na
oběd by znamenalo vyzout se z lyží a pochodovat v přeskáčích nejméně
200 metrů od přibližovací kotvy. To se nám nechtělo, i když jsme mlsní.

Doprava do střediska a parkování:
Parkování zadarmo, proti jiným střediskům je to dost daleko k prvnímu
vleku (cca 300 m?).