Sjezdovky:
Středisko udává optimální poměr 20:20:20 km modrých, červených a
černých sjezdovek, dle mého názoru ty černé by klidně s přimhouřením
oka snesly rovněž červenou barvu. Téměř ve všech případech (bez
rozdílu barvy) se jedná o několikakilometrové, až několik desítek
metrů široké dálnice s rovným povrchem, občas mírně zvlněné. Kromě
nich jsou v areálu už jen 3 úzké přejezdy, a sice modrá 17, část
červené 4 a neočíslovaná návratová modrá cesta, který vede spodem od
Brucheggu k lanovce Chiematte.
Vybrat ze sjezdovek tu nejlepší je oříšek. Moc se mi líbily všechny
černé z Hohstocku (3 118 m) - dostatečně široké, bez výrazných
terénních nerovností, nepříliš prudké, spíš takové těžší
červené... Prostě černé na pohodu. Na jejich zvládnutí je
nejnáročnější zřejmě zdlouhavý výjezd kotvou...
Z ostatních sjezdovek jsou moc pěkné zejména červené od stanice Hohbiel
s čísly 4, 13 a 15 a pak č. 21 z Schönbielu do Chiematte, vesměs všechny
příjemnější než jejich modré alternativy.
Nejfrekventovanější jsou všechny tratě okolo lanovky Sparrhorn z
Hohbielu do Brucheggu, naopak téměř liduprázdno bylo na začátku areálu
mezi Chiematte a Schönbielem, přestože i tady jsou kvalitní sjezdovky (21
nemá chybu), takže jsme sem často s radostí zavítali.
Sjezd do údolí je možný po sáňkařské dráze č. 24/25, pokud je
sníh, což v našem případě při údolních teplotách okolo 15 st. už
nehrozilo.
Sněhové podmínky:
Sněhu dostatek v celém areálu kromě sjezdu do údolí. Ráno kvalitní
přimrzlý manšestr, který na většině úseků vydržel i na přímém
slunci až do oběda. Kolem poledne sjezdovky začaly postupně měknout, aniž
by to ale mělo výrazný vliv na kvalitu lyžování, občas to bylo i ku
prospěchu. V pohodě se dalo jezdit prakticky až do konce dne, muldy z
nahrnutého sněhu se tvořily jen zcela výjimečně na některých krátkých
(dojezdových) úsecích.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Z údolí jezdí do areálu nepřetržitá kabinková lanovka na Chiematte,
kde navazuje 4místná sedačková lanovka dál do areálu. Kromě toho jezdí
velkokapacitní kabina do stanice Belalp, ovšem dle jízdního řádu. Ze
stanice Belalp žádná další lanovka nejede, pokud člověk vyjede sem, musí
stejně sjet k sedačce Chiematte.
Dále je v areálu k dispozici už jen velmi pomalá (a prakticky
nevyužívaná) 4sedačka z Brucheggu na Schönbiel a rychlá páteřní
šestisedačka z Brucheggu na Hohbiel.
Nejvrchnější patra s černými sjezdovkami obstarávají kotvy, z nichž
ta na Hohstock je docela dlouhá a únavná, a pak jedna krátká pomička na
dolním okraji areálu. Z Hohstocku k černé sjezdovce č. 1 vede 150metrový
tunel.
Zalidněnost:
Nízká, prakticky bez front, sjezdovky občas liduprázdné, a to nejen ty
okrajové. Pokud nastalo nějaké zahuštění, tak jen chvilkové,
náhodné.
Občerstvení a aprés-ski:
K dispozici restaurace s terasami u dolních stanic lanovek na Brucheggu
(samoobslužná i s obsluhou) a Chiematte, dále "zahrádky" na Schönbielu
(Ricco's Iglu) a Hohbielu (Hexenbar). Další jsou u okrajových tratí, nad
Hohbielem už není nic. Ceny běžné, švýcarské...
Hodně tady prožívají čarodějnice (Hexen), jejichž sjezdy se
pořádají na svazích Belalpu, na jejich obrázky, figuríny a připomínky
lze narazit na každém kroku ve vesnici, u silnic i na sjezdovkách.
Doprava do střediska a parkování:
Z údolního Brig - Naters 7 km serpentinami nahoru do Blattenu k dolní
stanici lanovek. Parkoviště 50 m od terminálu, zpoplatněno 1 CHF/1 hod.