Sjezdovky:
V provozu je v podstatě celá levá část, tedy vše kromě černé a
červené č. 4 a 5. Areál za nezprovozněnou červenou sjezdovku dostává na
sociálních sítích celkem bídu, jako by někdo z návštěvníků ještě
čekal, že bude v provozu.
Osobně jsem ji v posledních letech zrovna často v
provozu neviděl, takže bych se spíše divil. To, proč tomu tak je, proč na
ní nejsou umístěna žádná děla a proč ji areál neupraví alespoň v
tomto stavu (kdy lze celá pohodlně sjet, jen s pár místy s vykukující
trávou), si musí areál zodpovědět sám, nicméně třeba je ještě brzy
hodnotit a stále ještě celkem nový provozovatel s tím do budoucna něco
udělá. Hlavní páteř tedy tvoří přes 2,5 km dlouhá modrá, která
disponuje dostatečnou šířkou a ve spodní části také několika variantami
sjezdu, takže se člověk nenudí. Nejlépe se zpravidla jezdí na Kaprunu, kde
lze díky nadstandardní šířce i při vyšší zalidněnosti vykrajovat
široké oblouky bez omezení.
Sněhové podmínky:

Konečně se zas po dlouhé době pomyslné misky vah překlopily na stranu
nás lyžařů, kterým ranní shon nic neříká, a raději lyžují od
dopoledne či oběda do zavíračky, nebo zkrátka jen nevstávají v 6 nebo 7
hodin ráno, aby stihli první lanovku. V Rokytnici si tuto příležitost
klasicky nenechalo ujít spousty nedočkavců, kteří již okolo oběda
opouštěli areál znechuceni z tradičních front na horní LD a především
"ledové hory", která zde dnes byla. Ráno zde opravdu musela být situace
nelehká, svah vydržel perfektně přimrzlý (ne však ledový!) po celý den a
najít zde alespoň nějakou malou muldu z nahrnutého sněhu skoro ani nešlo.
Ideální podmínky pro speedskiing či závodníky SP. To ale většina rodin s
dětmi či začátečníků neocenila a nutno uznat, že pak si lyžovačku
užít asi moc nešlo. Já čekal za celodenního slunce při zdejší orientaci
svahů spíše firnovější podmínky, takže vybaven širšími freeride
lyžemi, nebyl jsem také zrovna prototypem závodníka, ale užít si tyto
podmínky šlo i tak. Podstatné byly kvalitně nabroušené hrany, které na
přimrzlém sněhu neustřelovaly.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
V Rokytnici se nadále žádné změny nedějí, zdejší přepravní park
začíná již působit jako slušný skanzen, ani rebranding nového
provozovatele s tím nic nenadělá.
Nicméně nadále potěší dvoje jezdící schody u
kasy, vlastně i možnost svézt se na starých pomách, které už jen tak
nejsou k vidění. Spodní neodpojitelná LD jakožto jediný přístup do
areálu je již spíše ostudou, horní, ač odpojitelná, na tom není o moc
lépe, nicméně účel plní. Tristní je její kapacita, kdy by zde ideálem
mohla být šesti- až osmisedačka, vzhledem k místním podmínkám ideálně
s bublinou. Při otevření obou vrcholových sjezdů, by svahy příval
lyžařů ustály bez problémů. Dříve řešené propojení s Harrachovem či
alespoň s ostatními areály v Rokytnici je již pravděpodobně zazděné,
těžko říct, zda vlivem financí, neochoty či ochránců přírody.
Zalidněnost:
Výše popisovaný stav sjezdovek měl nespornou výhodu: Po příjezdu okolo
12. hodiny jsme u horní LD narazili na klasickou frontu na cca 10 minut,
pojezdili jsme tedy chvíli na vleku Zalomený a okolo 13. hodiny byla fronta
již poloviční. Světe div se, po zbytek odpoledne zde již byla fronta na
maximálně 2 minuty a při délce zdejších svahů si tak šlo už poměrně
dobře zasportovat. Nicméně sami jsme na lanovce jeli pouze jednou. Spodní LD
i vlek Zalomený byly bez front po celou dobu.
Občerstvení a aprés-ski:
V Rokytnici je výběr široký od nejvzdálenějších Dvoraček po spousty
jiných chat a restaurací u sjezdovek. Nezkoušeli jsme ani jednu, ale všude
se zdálo být otevřeno a sedělo se i venku.
Doprava do střediska a parkování:
Znatelné náledí bylo již dopoledne v Praze, stejně tak na okreskách
před Rokytnicí. Dálnice ale bez problému a tak zde lze být s pedálem na
podlaze za nějakou hodinu a půl. Cesta zpět naopak tragická, asi nejhorší,
co jsem z Jizerek / Krkonoš zažil. V podstatě po celou cestu z Turnova až na
Jižní Spojku souvislá kolona, chvílemi stojící, chvílemi jedoucí, někdy
dokonce i třeba 100 km/h. Nicméně výsledkem bylo trápení dlouhé 2,5
hodiny, alespoň snad bez nehod či větších komplikací.
Parkování v areálu pak dalo odpověď na to, proč je zřejmě cena
skipasů nižší než obvykle. Horní a nejbližší P1 je trvale za 200 Kč -
budiž. Všechna ostatní a vzdálenější byla vždy zdarma (aby taky ne), od
minulého roku zdarma s platným skipasem (v pořádku). Letos ale došlo ke
změně a cena je i u všech ostatních parkovišť nastavena na 150 Kč za den,
což je už z principu špatně.