Sjezdovky:
Ze mně neznámých důvodů středisko úplně zrušilo černou sjezdovku,
zbývají tedy jen modré a červené. Ty jsou trochu neprakticky rozdělené na
jižní a severní, mezi kterými se musí několik stovek metrů přecházet
bez lyží.
Sjezdovky (na severní straně) jsou poměrně dobře řešené tak, že i
když přejedete všechny vleky, dostanete se dolů k sedačkové lanovce. Tedy,
pokud jsou vysněžené všechny spojky, což nebyl náš případ.
Červená jednička je pěkná 750 m dlouhá sjezdovka průměrné české
šíře, bohužel je v prosinci celou dobu ve stínu, a tak byla poměrně
umrzlá. Navíc nebyl vysněžený sjezd k lanovce, takže bylo nutné rozjet se
do protisvahu do zatáčky, ještě k tomu se štěrkem. Mým favoritem tedy
nebyla.
Modrá dvojka mi přišla taková neutrální, byl jsem na ní jen dvakrát.
Většinu času jsem trávil na sjezdovkách 3 a 3a. Žádný zvláštní sklon
ani délka, ale trojka má super alpskou šíři pro dva carvery vedle sebe a 3a
není o moc horší. Navíc se dá dojet přímo k rychlé tatrapomě. Nevýhoda
tohoto kolečka je jen v přejezdu od horní stanice tatrapomy, který je jen z
mírného kopce.
Pak je tu ta černá, kterou už na oficiální mapě nenajdete, i když u
stanice lanovky zbyl ukazatel. Bohužel jsem mu podlehl a pak jsem byl nucen se
sedmi centimetry pod patou sjíždět mezi smrčky po pár cm umrzlého sněhu s
koncovým bonusem protisvahu k lanovce. Bez rozumného sněhu nedoporučuju,
jako freeride alternativa super. I když nejspíš nelegální (smrčky).
Sněhové podmínky:
Na sjezdovkách bylo sněhu dost, jen místy na dojezdu k vlekům byl sníh
sjetý na led, u spodní stanice pomy B byl navíc štěrk. Vzhledem k výšce
byl sníh i mimo sjezdovky, dostatek na nějaký opatrnější freeride nebo na
běžky, ale kvalita hrozná, několikrát přemrzlá kompaktní masa.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Severní strana střediska v podstatě stojí na dvou páteřních lanovkách
a vlecích. Čtyřsedačka A s rozběhovým pásem spojuje nejnižší a
nejvyšší bod střediska. Bohužel byl rozběhový pás v době návštěvy z
nějakého důvodu vypnutý a sedačka běžela v kochacím módu, takže
poměrně nuda.
Pokud to šlo, snažil jsem se dostat na klasickou tatrapomu se semaforem,
označenou písmenem B. Přišla mi rychlejší než lanovka, jen stopa byla
poměrně umrzlá a na jednom místě z ní koukaly kameny. Nic pro
začátečníky, obzvláště na snowboardu, jeden takový přede mnou spadl a
dolů se nejspíš dostával jen těžko (poma nevede kolem sjezdovky).
Dále severní strana nabízí klasickou pomu bez obsluhy s písmenem D,
vhodnou spíše pro začátečníky, co budou brousit krátkou modrou 3a. Modrou
č. 3, kterou jsem tak opěvoval, obsluhuje kotva C, která ale byla ze
začátku dost pomalá. Jak přišli lidé, tak trochu zrychlila, ale stejně
jsem jezdil na tatrapomu B.
Jižní svahy jsem bohužel nenavštívil.
Zalidněnost:
Jak jsem psal na začátku, sázka na Nový rok ráno vyšla. Lidé v 8:30
ráno na svahu by šli spočítat na prstech jedné ruky - a to počítám i
vlekaře. Kolem desáté už se to začalo trochu hemžit, ale pořád nic, co
by omezovalo v lyžování.
Takže maximální spokojenost, zalidnění srovnatelné s
nejopuštěnějšími středisky v Alpách.
Občerstvení a aprés-ski:
Občerstvovací stan nemůžete po cestě k severním svahům minout, je hned
za mostem přes silnici. Zpracování je mi velice sympatické, pěkné stoly z
masivu, vyhřívací trubka, kde se dají sušit věci, všechno pěkně
dřevěné, okýnka rychlá... Ceny poplatné nadmořské výšce, ale
srovnatelné s jinými středisky.
Náročnějším může posloužit restaurace v hotelu, kde jsme tentokrát
nebyli, ale co si pamatuju z minulé návštěvy, nebylo to zlé.
Doprava do střediska a parkování:
Středisko se rozkládá kolem silnice 1. třídy, takže přístup autem i
autobusem je bezproblémový. Slyšel jsem o problémech s parkováním a i dnes
některá auta parkovala kolem silnice na zákazu zastavení - ve středisku
přitom bylo poloprázdné parkoviště, nevím, jestli jsou všichni líní
ujít 50 m...
Silnice je nově zrekonstruovaná, na jaře se má dělat poslední uzavírka
s dodělávkami, takže doprava snad bude opět o něco rychlejší.