Sjezdovky:
Na čenkovické straně byla mlha oproti straně druhé. Kotva nejela, ale
dvousedačka frčela. Sjezdovku jsme si sjeli pouze jednou a vrátili jsme se na
druhou, slunnou stranu. Heroltická sjezdovka byla uzavřena kvůli
zasněžování, takže nebyla šance, že by se lidi rozprostřeli po areálu.
Sjezdovka Mlýnice je pěkně široká a po levé straně má postavený
snowpark, za který se opravdu nemusí stydět.
Sněhové podmínky:
Ze sjezdovky se stala po chvíli ledovka. Byla jsem ráda za nahrnutý sníh
různě po sjezdovce, že bylo možné zahranit a přibrzdit.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Čtyřsedačková vyhřívaná lanovka je nejlepší. Nic vás nestudí,
nesedáte na mokrý. Jen je potřeba, aby lidi chodili až na označené místo,
aby tam nepadali. Lanovka se zastavila snad 20x za ten den, možná i víc. Při
jedné jízdě jsme stáli dokonce 2x. Další velký problém nás všech je
neschopnost nastupovat po 4. Však fronta je malá, můžeme jezdit jen ve 3,
hlavně abysme jeli spolu a nepřijeli o 8 vteřin později. Pokud tohle
zlepšíme, bude to o moc lepší.
Zalidněnost:
Zalidněnost byla katastrofální. Kapacita byla překročena o 200 %. Tolik
lidí jsem v životě neviděla. Středisko se stalo velmi oblíbeným,
obzvláště pro nás z Brna. Na lanovku se čekalo dobrých 30 minut (kdybysme
nastupovali po 4, možná by fronta postupovala rychleji). Na sjezdovce to
nebylo ale tolik znát. Nejlepší lyžování je ve všední dny.
Občerstvení a aprés-ski:
Na oběd jsme se kvůli velkému počtu lidí nedostali. Udělali jsme si
piknik u auta. Naštěstí jsme měli svoje zásoby. Každopádně vaří
dobře, jen cola z automatu je ředěná. V apres-ski jsem si dala latte a bylo
velmi dobré. Škoda, že není apres-ski nahoře na sjezdovce.
Doprava do střediska a parkování:
Ve středisku jsme z Brna cca za 1,5 hodiny, což je paráda. V tomto
případě jsme ale byli ubytovaní v penzionu pod sjezdovkou. Na parkoviště
jsme dorazili v 8 hod. a už jsme stáli na druhém. Při odjezdu domů jsme
viděli, že auta parkují skoro po celé délce silnice směrem dolů na
Mlýnický dvůr.