Sjezdovky:
Sjezdovky jsou zde určeny spíše pro rodiny s dětmi a nenáročné
lyžaře. Dnes byly otevřeny úplně všechny, takže se lyžaři mohli
rozprostřít na poměrně širokém prostoru. Většina však využívala
hlavně sjezdovku č. 7, na které bylo občas dost přeplněno. Zhruba v půlce
dopoledne jsme se přesunuli do druhé části areálu, na č. 3 a 4, kde
jezdilo lidí o poznání méně. Všechny tratě jsou velmi mírné, jen zhruba
uprostřed svahu je takový trochu prudší předěl. Dnes jezdila i Rokle
situovaná směrem k Žalému, do ní jsme ale nejezdili, sjezdovka je tam dost
krátká a kotva velmi pomalá.
Sněhové podmínky:
Sněhové podmínky, jaké dnes panovaly, už tady opravdu dlouho nepamatuji.
Prašan, kam se člověk podívá... Bohužel nejen na zemi, ale i z oblohy...
Jen co jsme dorazili do střediska, rozchumelilo se tak, že bych se nejradši
otočila a jela 65 km zpátky. Utěšovali jsme se, že to je jen přeháňka...
Sněžilo vytrvale skoro hodinu. Pak konečně na nějakou dobu přestalo a
dokonce na chvilku vykouklo sluníčko. Bohužel ne na dlouho. Navíc foukal i
dost nepříjemný vítr, který tady fouká skoro pořád. Přestože nejsem
náročná, tentokrát bych dala nevím co za bublinu, protože jsem většinu
výjezdů na lanovce trávila s předkloněnou hlavou, aby mi obličej
nebičovaly poryvy větru v kombinaci se sněžením. Nic příjemného. Tratě
byly sice ráno čerstvě urolbovány, což jsem viděla na vlastní oči na
kamerách před odjezdem, ale už při příjezdu nebylo po manšestru ani stopy
a během dopoledne se vrstva čerstvě napadeného sněhu ještě o nějaký
centimetr navýšila. Kolem poledne se už trochu nahrnoval, ale žádné velké
muldy.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Areál se může pochlubit odpojitelnou čtyřsedačkou, je sice fajn, že je
rychlá, ale o to víc na ní dneska foukalo. Na druhé, pomalejší, to bylo o
něco lepší, dokonce jsem na ní absolvovala i několik jízd bez skloněné
hlavy. Dále zde jezdí 330 m dlouhá poma a 400 m dlouhá kotva obsluhující
Rokli. Fungují zde lyžařské půjčovny a školy.
Zalidněnost:
Na celkem nevlídné počasí navštívilo areál dnes docela dost lidí. U
rychlé sedačky se začala kolem desáté hodiny tvořit fronta, a proto jsme
se přesunuli na pomalejší lanovku, která ale dost při nástupu nakopává.
Tam se jezdilo plynule.
Občerstvení a aprés-ski:
Občerstvení funguje u spodních stanic obou lanovek. Klasické bufety s
rychlým občerstvením. My jsme využili ten pod rychlou sedačkou, z celkem
velkého výběru jídel jsme si vybrali bramboračku, kterou zrovna dnes
neměli, a tak jsme si dali gulášovku. Cena 49,- Kč za polotovar, navíc v
této lokalitě, kam se dají zásoby jednodušše dovézt, mi přijde docela
dost.
Doprava do střediska a parkování:
Ráno ležela na silnici na hlavním tahu okolo Jičína a přes Novou Paku
malá vrstva nového sněhu, ale nic tragického. Zpátky opět hustě sněžilo
a i provoz byl hustší, takže domů jsme jeli podstatně pomaleji. V areálu
jsou tři bezplatná parkoviště. Kdo přijíždí na odpolední lyžování,
po dvanácté hodině celkem snadno parkovací místo najde, dost lidí v tuto
dobu odjíždí. Díky posunutému začátku provozní doby na 8:30 jsme dnes
schválně vyjížděli dříve, ale bylo nám to skoro k ničemu, přestože
jsme byli mezi prvními nedočkavci na parkovišti, čekali jsme určitě čtvrt
hodiny před turnikety, protože lanovka měla dnes nějakou technickou závadu
a tak ji spouštěli později...