Sjezdovky:
Ze sjezdovek jsme si nejvíce oblíbili Furkotu pro její „houpánkový“
profil. Dala se jet dlouhými carvovými oblouky stejně dobře jako krátkými
svižnými oblouky na jeden zátah. K zahození nebyla ani vrchní část
Soliska. Škoda, že je střední část sjezdovky zúžená – pro srážky
jak stvořené. Všechny sjezdovky měly kvalitně upravený podklad, i přes
noční sněžení vydržely tvrdé až do odpoledne.
Sněhové podmínky:
Moře přírodního sněhu na sjezdovce i mimo ni, co víc si lyžař může
přát? Sjezdovky zůstaly upravené po celý den, jen na nejprudších místech
se tvořily menší nahrnuté hromady sněhu, které však bylo možné díky
lehkosti sněhu bez problémů projet. Žádné nepříjemné plotny ani
rozoraný sníh se nekonal.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Sedačkové lanovky jsou na odpočinutí super, ale v mrazu prostě chybí
„bubliny“. Zvláště po výjezdu delší lanovkou na Solisko z nás byly
při teplotě -15 °C a lehkém větru hotový rampouchy. Jak čtyřsedačka
Solisko Express, tak šestisedačka na Furkotě bez problému stíhala vyvážet
lyžaře, takže se žádné fronty netvořily.
Zalidněnost:
Celé dopoledne bylo na sjezdovkách málo lidí. Těžko říct, zda kvůli
počasí (vítr, ráno mlha a horší viditelnost, teplota -15 °C) nebo z
jiného důvodu. Kolem poledne a po zlepšení viditelnosti se počet lidí
lehce zvýšil, ale ne zas tolik, aby se na sjezdovkách pletli. U lanovek jsme
přijížděli přímo k turniketům, což byla paráda. Od oběda se lyžovalo
už jen na sluníčku s modrou oblohou nad hlavou.
Občerstvení a aprés-ski:
Zelňačka v chatě pod Soliskom neměla chybu a jako oběd úplně stačila.
Škoda jen, že měli zrovna rozbitý kávovar, odpolední latté na třetí by
přišlo k chuti. Museli jsme se spokojit s čajem a … něčím
ostřejším.
Doprava do střediska a parkování:
Lyžovat jsme se tentokrát na zkoušku vypravili vlakem. Noční lůžkový
vlak Bohemia nás s půlhodinovým zpožděním pro lepší dospání v 7:30
vysypal na nádraží ve Štrbě, v 7:45 jsme již seděli ve vyhřáté
zubačce a ujížděli směr Štrbské Pleso. Přímo od nádraží pak skibusem
v 8:15 do areálu, kde jsme byli kolem půl deváté a chytali tak „první
lano“. Zpět jsme jeli o den později Pendolinem v 16:30 a v Praze pohodlně
vystoupili ve 22:30.