Sjezdovky:
V provozu byly pouze sjezdovky, které zvládl vlek Interski obsloužit, tedy
modro-červené č. 3 a 4. Horní užší a rovinatý úsek mají společný,
pak se lze rozhodnout, zda se vydat po příjemně červeně strmém esíčku a
následné carvingové pláni k vleku Junior (tak jsem činil v 90 %
případů), nebo pokračovat mírným sklonem dále rovně až k tmavě
červenému sjezdu pod lanovkou Mostíky. Tato možnost nedávala moc smysl, v
první polovině se člověk moc nesvezl a v druhé vlastně také ne - alespoň
ne v mém podání. Na zvolených úzkých Redsterech to na carving v jarním
firnu na této stěně příliš nebylo. Naopak první možnost sjezdu byla i
přes všechny ostatní negativa příjemná - bohužel však jen kilometr
dlouhá a po pár hodinách již značně nudná a únavná.
Středisko jinak z vrcholu Solisko nabízí až 3 km dlouhé sjezdy, ty byly
bohužel v tento den vyhrazeny jen skialpinistům.
Sněhové podmínky:
Teplota lehce nad nulou a celodenní polojasno, sněhu ne zrovna na
rozdávání, ale bahno vykouklo jen na pár místech, kamínky nikde. Sníh
postupně měknul do jarního firnu, ale břečka se z něj nestala. Až do
konce šlo tedy i na úzkých lyžích vykrajovat pěkné oblouky.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Kromě vleku Interski v provozu ještě třísedačka Mostíky - opravdový
unikát. Ještě nikde jinde jsem totiž nezažil lanovku s tak nízkou
zábranou. Důsledkem toho je, že 187 cm vysoký lyžař nemá šanci dostat
své lyže a nohy na jejich držáky a s nohami visícími celou jízdu dolů se
zde unaví ještě více, než na vleku.
Protože
lanovka obsluhuje pouze 350 metrů dlouhý červený hang, jezdila většinu
času prázdná a vlekaři jí dopřáli i dvouhodinovou polední pauzu, aby se
tolik nezapotila... V provozu byl ještě podobně dlouhý vlek Junior, na
kterém se učilo pár začátečníků.
Zázemí patřící areálu bídné, v podstatě asi jen kasa, toalety v baru
pod sjezdovkou, oficiálně zpoplatněné, do kasičky ale nikdo nic
neházel.
Zajímavostí je, že na webu areálu, který nadále hlásal, že všechny
LD jsou v provozu, se objevila v průběhu dne informace, že následující den
bude slavnostně poprvé v sezoně spuštěna nejdelší LD na Solisko. 
Zalidněnost:
Být v provozu alespoň jedna plnohodnotná lanovka, byla by zde zalidněnost
nulová. Za situace, kdy 90 % návštěvníků využívalo pouze vlek Interski,
se zde asi do 13 hodin i okolo 3 minut čekalo. Poté se již jezdilo přímo na
vlek. Lanovka Mostíky byla tak opuštěná, že zde po celý den nebyla k
vidění ani žádná obsluha. Pro případ nouze zde u nástupu bylo
instalováno ze stropu visící lanko, za které zřejmě mohl zoufalý lyžař
zatahat a zastavit lanovku.
Na sjezdovkách jinak volno.
Občerstvení a aprés-ski:
V tento den asi možnost občerstvení jen v moderním a útulném baru pod
sjezdovkou, kam jsme po konci zašli na výbornou horkou čokoládu, škoda jen,
že v tak malé porci. Bar lákal i na časté a honosné aprés-ski párty,
tento den zde ale bylo mrtvo. Další možnosti občerstvení pak již blíže k
centru střediska.
Doprava do střediska a parkování:
Doprava z Liptovského Jánu po dálnici a hlavní silnici v pořádku,
silnice v tomto úseku bez sněhu.
Parkování je na Štrbském Plese problematické, o to více, když
oficiální web klasicky nabídne jen zastaralé informace. Zapíchl jsem tedy
špendlík do navigace až k první lanovce a jel, kam mi situace dovolí. Asi
1,5 km před areálem u parkoviště pro pár desítek aut mě zastavil
pořadatel s tím, že tohle je poslední legální možnost a tak jsem na jeho
varování skočil. Celodenní parking byl oproti mým očekáváním asi o
polovinu levnější (8 euro) a nakonec to byl za celou tatranskou dovolenou i
jediný parking, za který bylo třeba platit a nešel zde využít Gopass.
Přímo u něj je zastávka bezplatného skibusu, který kromě polední pauzy
jezdí zhruba po 20 minutách mezi centrálním parkovištěm a skiareálem.
Dále již skutečně možnost legálního parkování nebyla a před vjezdem do
areálu je závora s obsluhou, která zřejmě pouští jen skibusy, hosty
hotelů či zaměstnance areálu.