Podrobné dojmy a zkušenosti ze střediska s vlastními fotkami (odměna 100+ SNOWbonů).
Prodloužený víkend ve středisku Breuil Cervinia Valtournanche znamenal parádně strávených pár dnu na horách. Pár much to mělo, ale chybu ne. Jezdili jsme si sice jen na italské straně, ale bohatě to na ty 3 dny stačilo a díky akci 1+1 s minerálkou Sant Anna to vyšlo na 21 € na den. Ten pocit jezdit kolem Matterhornu, to je něco, co si budu dlouho pamatovat.
Sjezdovky:
Sjezdovky byly upravené, celé středisko krásně sjízdné až k dolním stanicím lanovek. Obtížnosti všeho druhu přes plytké modré až po pořádné sešupy. Převažovaly sjezdovky červené. Nechyběl snowpark se třemi obtížnostmi skoků, které byly parádně vyšejpované, a pár raily, někde tam měl být i bordercross, ale ten jsme nestihli najít a na švýcarské straně U-rampa, ale ta už jen s permicí i na Zermatt. Za 3 dny jsme najezdili nějakých 15 000 výškových metrů, a to jsme se hodně kochali, ale řekl bych, že jsme zdaleka nestihli najezdit všechny sjezdovky. Jinak byly sjezdovky otevřené všechny, až na sem tam drobnou výjimku.
Sněhové podmínky:
Sněhové podmínky nebyly asi až tak úplně ideální. Na to, že je konec ledna, tak středisko působilo spíše takovým jarním dojmem. V horních stanicích areálu 3 500 m n. m. bylo kolem metru, v dolních 1 500 až 2 000 m n. m. asi kolem 30 cm sněhu. Na nějaké freeridy to bohužel tento víkend moc nebylo. Paní, u které jsme byli ubytovaní ve Valtournanche, říkala, že je zvyklá tak na 6 až 7 metru sněhu kolem domu a bylo tam kolem 5 cm. Nicméně všechny sjezdovky byly perfektně připraveny a poježdění bylo parádní. Ráno manchestr, k pozdním odpoledním hodinám se u dojezdu do dolních stanic lanovky sem tam objevovaly ledové plotny.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Cítil jsem se docela komfortně. Kabinkou na 2 přestupy z 2 000 m n. m. do 3 500 m n. m. za cca 40 minut je podle mě docela v pohodě. Kde byly sedačky, tak tam byly měkké gaučky s vejcem. Jen jedna sedačka z 12 byl starší kousek. Na vlek jsem skoro nenarazil nebýt přejezdů mezi Breuil, Cervinia a Valtournanche.
Zalidněnost:
Pátek skoro nikdo, řekl bych prázdné svahy. Nulové fronty. Počasí polojasno s honící se oblačností v různých výškách. Sobota skoro nikdo. Nulové fronty, ale prázdné svahy jsem neviděl, protože viditelnost byla tak 5 metrů před sebe, že jsem musel sundat z brýli zrcadlo :/. Neděle azuro, místní vyrazili na kopec, ale jen na chvilku, pak se rozprskli do hospůdek, barů a posezení všude možně. Takže taky skoro nikdo. Za 3 dny jsem nečekal ve frontě déle než 5 minut, a to byl vytížený přejezd mezi středisky.
Občerstvení a aprés-ski:
Občerstvení jsme pouze objížděli, jak jsem četl nedávno v nějakém reportu a co se mi líbilo: nejezdíme na hory vysedávat a chlastat, ale lyžovat. ;) Nicméně možností bylo nespočet. My si chodili odpočinout na kafe do sympatické dřevěné horské chaty na Plateau Rosa. Kde byly parádní výhledy a kupodivu funkční wi-fi, se kterou byl skoro v celém areálu problém. Ne že bychom nějak potřebovali surfovat, ale je fajn, když se člověk může kouknout, jak se bude měnit počasí.
Doprava do střediska a parkování:
Na tenhle odstavec jsem se těšil. Takže autem 13:15 z F-M do Mošnova,
14:20 odlet směr Bergámo, let cca hodinu a půl, před 17:00 naložené a
půjčené auto z autopůjčovny a fičung směr Breuil Cervinia. Ve 20:30
otvíráme láhvinku na pokoji ve 2 200 m n. m. J
Cesta z Bergáma utekla jako z vody, pořád dálnice cca 200 km až po
Saint-Vincent. Pak jsem byl trošku nervózní, co bude, řetězy byly
nažhavené v kufru jako vždy, když jedeme do hor. Čekalo nás 1 500 metrů
převýšení na 27 km. Vzhledem k tomu, že se v předchozích dnech nekonala
žádná kalamita, tak cesta byla takřka suchá a sklon byl tak hezky
rozptýlený, že si troufám říct, že bych to dojel i na sněhu celkem v
pohodě.
Zaparkovat nebyl sebemenší problém jak v Breuil Cervinia, tak ve
Valtournanche - v obou dolních stanicích bylo nachystáno moc parkovacích
míst for free.
V Cervinii málo lidí, stejně jako na sjezdovkách na ledovci, naprostá většina lyžařů byli trénující junioři a děti, tím pádem skoro žádné čekací doby, optimální počasí, první den tvrdý sníh až do 11, druhý do 10 hodin, takhle jsem si nezalyžoval letos skoro ani v zimě...
Určitě jsme udělali dobře, že jsme zvolili v této bídné sezóně takto vysoké hory. Za 35 let, co jezdím na hory, tohle byla co se týče teplot asi nejhorší zima. Ubytování jsme pořídili v Cervinii ve starším apartmánovém domě za slušný peníz kolem 2 000 Kč/os./noc bez stravy 100 m od lanovky. Skipas p...
Na lyžování v Cervinii jsme měli smůlu. Počasí v době návštěvy moc nepřálo, buď foukal silný vítr, nebo napadlo tolik sněhu, že sedlo mezi Cervinií a oblastí Valtournenche bylo uzavřeno. V neděli a úterý jsme startovali z Valtournenche, ve středu jsme dojeli přímo do Cervinie, ale foukalo tak, že je...
Matterhorn ski paradise je rozlehlé přeshraniční středisko, které
nezaostalo za očekáváním. Dobrodružnější terény jsou na švýcarské
straně včetně výhledů na legendární hory a ledovce. Je ovšem třeba
začínat brzo, neboť oblast Sunegga je špatně propojena při cestě
zpět.
Problém je totiž čas, když s...
Konečně si zalyžuji pod bájným Matterhornem! Plním si tak svůj velký sen. Cenově přijatelné to je ještě v Cervinii, a tak sem vyrážíme na týden ve třech chlapech na báječnou dovolenou! Je to poněkud z Čech dál, ale stálo to za to. Matterhorn nás vítá krásným slunečným počasím, které je mrazivé a cel...
Cervino nás zklamalo. Na to, že je to prý jedno z nej středisek, je to bohužel opravdu hodně slabé. Vše je zastaralé, neudržované. Už to, jak jsem viděla, že zasněžují v půlce ledna, mě trošku zarazilo, ale ok, za to, že není moc sněhu dole, nemůžou. Koupili jsme si skipas na italskou stranu za 50 eur na osobu. Kabinková lanovka, ve které si nemáte na co sednout, ani přes poškrábane "sklo" nemáte výhled. Obsluha vleků v silně podnapilém stavu se s vámi baví jak s frackem. Poté se přestoupí do obrovské kabiny, kde se všichni na sebe mačkají a žďuchají... Hory jsou ale úžasné, krásné, když je slunečno, je to opravdu krása. Pro snowboard jsou ale za trest. Vždy sjedete kousek a rovina, ani rychlost nepomůže a několikrát musíte jít pěšky. Restaurace předražené, za polívku 15 euro. WC jsou turecké, tzn. díra v zemi. Po jednom dni strávenem v Cervinii jsme se nakonec rozhodli odjet do rakouských Alp.
Z naší týdenní návštěvy v Cervinii mám takové rozpačité pocity, počasí jak na houpačce, přejezd do Švýcarska možný vlastně jen ve dvou dnech z celého týdne (nepočítám-li poslední půlden). Ne že by mi to vadilo, ale docela mě překvapilo, že většina ubytovacích kapacit byla prázdná, středisko jako tak...
Sezonu jsem zakončil dvoudenním skialpem v areálu Cervinia na dohled od Matterhornu (v horních partiích se lyžovalo do 27.5., letní lyžařská sezona se rozbíhá od 29.6.). Sněhu je stále dost, po sjezdovkách se dá vystoupat i sjet až k dolní stanici lanovky v Cervinii (cca 2 000 m n. m.). K občerstvení doporučuji bar - ristorante Les skieurs d'antan u dojezdu sjezdovky číslo 7. V tuto dobu je ve městě duchů těžké najít cokoli otevřeného, ať už k noclehu nebo občerstvení.
Jednodenní výpad na ledovec Plateau Rosa jsem plánovali jako ochutnávku ledovcového lyžování pod Matterhornem uprostřed léta, kdy v Praze panovaly teploty okolo 35 °C.
V srpnu se zde jezdí do 13 h na lyžích, pak se vleky vypnou a dá se ještě naposledy sjet dolů. Jinak se lanovkou můžete vrátit za...
Bezvadné lyžařské možnosti jak na italské, tak na švýcarské straně
střediska. Jelikož nás při příjezdu přivítala silná chumelenice, jak
uprostřed zimy, dopřálo nám tím středisko kvalitní přírodní prachový
sníh ve vyšších polohách po celý týden pobytu i koncem dubna.
Následovaly pak dlouhé dny plné...
Lyžařská oblast Breuil - Cervinia - Valtournenche - Zermatt je jednou z největších v Alpách, s pestrou nabídkou sjezdovek všech úrovní, které se táhnou přes tři údolí ve dvou zemích, v Itálii a Švýcarsku, z 3 883 m z Malého Matterhornu sestupně až do 1524 metrů ve Valtournenche.
350 km sjezdovek ...
Itálie 
Pec pod Sněžkou
